5000
Rodina a škola 2014 Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě Psychologie dnes 2014

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Psychoterapeutka Michaela Mrowetz - Nedejte své miminko z ruky

Psychoterapeutka Michaela Mrowetz - Nedejte své miminko z ruky

Autor: Gabriela Chrastilová | Datum: 21.4.2010 | Vydání: 5/2010

„Maminky často nevědí, že po porodu mohou mít dítě u sebe. Dozví se, že je potřeba miminko ošetřit, zahřát ho, aby bylo v pořádku. Ženy mají k zdravotníkům přirozenou důvěru a potlačí svůj instinkt, který jim velí nepustit dítě z náruče a zahřát ho vlastním teplem,“ říká Michaela Mrowetz, klinická psycholožka a psychoterapeutka, která patří v Česku k největším zastáncům nepřerušeného kontaktu maminky a dítěte po porodu.

Psychoterapeutka Michaela Mrowetz - Nedejte své miminko z ruky

Stěžejním pojmem, který používáte, když mluvíte o poporodní péči o maminku a její miminko, je slovo bonding. Co tento pojem znamená?

Bonding můžeme přeložit jako lepení nebo připoutání. Je to vlastně proces, kdy se tvoří vztah mezi maminkou a miminkem. Tento proces začíná už v prvních vteřinách po porodu.

Bonding je tedy něco, co proběhne vždycky, za všech okolností?

Ano. K navázání emoční vazby mezi matkou a dítětem dojde vždy. Pokud však mluvím za nás zdravotníky, naším úkolem by mělo být mamince a miminku vznik těchto vazeb usnadnit a podpořit je.

A jak tedy lze proces bondingu podpořit? Jsou nějaké konkrétní kroky, které by zdravotníci pečující o matku s miminkem měli dodržovat?

Naprosto zásadním krokem je docílit nepřerušeného kontaktu maminky s novorozeným miminkem. Prakticky to znamená, že ihned po porodu by mělo být nahé, neumyté děťátko položeno na hruď matky. Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka.

Kontakt kůže na kůži přispívá k  poporodní adaptaci miminka a také zaručí miminku potřebné teplo. Velmi důležité je také zajistit mamince možnost dívat se miminku do očí, tedy podložit jí hlavu. Běžné ošetřovatelské postupy se například v Německu i jinde vykonávají tak, že ponechají miminko v maminčině náruči. I následný pobyt maminky a miminka v nemocničním zařízení by měl být přizpůsoben jejich potřebě neustálého těsného kontaktu.

Ze své zkušenosti i ze zkušeností kamarádek, které rodily v českých porodnicích, vím, že realita je někde trochu jinde. Oddělování miminek je v českém porodnictví běžné. Často je sice dítě po porodu přiloženo na břicho matky, následně je však odneseno na měření, vážení a ošetření. Nezřídka je na první dvě hodiny umístěno na vyhřívané lůžko či do inkubátoru, přestože to jeho zdravotní stav nevyžaduje.

V systému naší zdravotní péče jsou spíš než bonding podporovány mechanismy ošetřovatelské rutiny, vedoucí k oddělování dětí od matek. Zdravotníci jsou zvyklí na postupy, které se naučili od svých předchůdců a které jsou na jejich pracovišti zaběhlé. Dělají to, na co jsou za léta praxe zvyklí. Bývají motivováni strachem o pacienta. Tento strach je nutí přebírat zodpovědnost za rodiče, místo toho, aby je brali jako partnery. Je to začarovaný kruh. Tímto přístupem posilují v novopečených rodičích nejistotu. Pouze deset až dvanáct procent porodů je rizikových. Nicméně jen asi třetina matek po bezproblémových porodech je plné dvě hodiny po porodu v nepřetržitém kontaktu se svým miminkem.

Zdravotníky motivuje hlavně strach

Na obhajobu českého porodnictví musím podotknout, že ve většině porodnic už je dnes obvyklý rooming-in. Maminky jsou podporovány, aby se od začátku staraly o svá děťátka…

Systém rooming-in je jistě skvělý, ale v plném slova smyslu to není podpora bondingu. Ta by měla začít už na porodním sále, už ve chvíli, kdy se miminko narodí. Společnému pobytu matky a dítěte na jednom pokoji většinou v našich porodnicích předchází odloučení miminka od maminky.

Proč je ale podpora bondingu tak důležitá? Jistě, miminku je v maminčině náruči dobře, o tom nelze diskutovat. Ale jde o pár hodin. Rodiče a dítě čeká ještě mnoho let výchovy.

Ano, pro maminku je to pár hodin, ale pro miminko jsou ty hodiny celý jeho dosavadní život mimo dělohu.

Pokud o bondingu diskutuji s maminkami ve svém okolí, často mi tvrdí, že miminko po porodu u sebe neměly vůbec, nebo jen krátce, přesto mají se svým dítětem skvělý vztah.

Jak už jsem říkala, vztah mezi maminkou a dítětem se vytvoří vždycky. Ale právě díky těsnému fyzickému kontaktu ihned od porodu se navazování těchto vazeb usnadňuje. Příroda to zařídila tak, že v prvních hodinách po porodu jsou díky vyplavovaným hormonům maminky naladěny k takzvané opatrovatelské připravenosti. Podpora bondingu je způsob, jak maminkám usnadnit vstup do mateřství a jak miminkům pomoci při náročné adaptaci na prostředí mimo dělohu matky.

Nejen pediatři Kennel a Klaus došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. A trpělivá maminka je pro miminko skvělým průvodcem v životě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 5/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Ditě patří mamince 4.8.2010, 19:54 Zobrazit

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola