5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Rodina se dvěma jazyky

Rodina se dvěma jazyky

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 30.7.2008 | Vydání: 4/2008

Život s cizincem je zajímavý i náročný V posledních deseti letech podstatně přibylo českých žen a mužů, kteří si za svého partnera zvolili cizince. Kulturní rozdíly, odlišné národní zvyky, komunikace v cizím jazyce a přirozeně dvojjazyčné prostředí pro děti - je to výhoda, nebo větší riziko?

Kulturní rozdíly, o nichž se často při sňatcích s cizincem hovoří, mohou mít velmi odlišnou podobu. Záleží na tom, jestli si bereme Slováka či Egypťana, jehož otec měl vedle matky ještě další tři zákonité manželky. A život se Slovákem se navíc může lišit, pocházíli z vysokoškolské rodiny od Bratislavy, nebo z dědiny na ukrajinské hranici. Podobné rozdíly nás mohou potkat s rodilým Pařížanem a Francouzem z vinařské rodiny v Provence. I všeobecně uznávaný názor, že s Italem si berete celou jeho rozvětvenou rodinu, vypadá jinak v Miláně, v Palermu a už vůbec tak nemusí vypadat, rozhodneteli se pro život v Česku. „Myslím, že člověk spíš narazí na rozdíly v individuálním životním stylu. Ale ty by musela řešit i dívka zvyklá na rušný velkoměstský život, pokud se provdá za kluka z horské samoty v Beskydech,“ soudí Milena, jejíž manžel je Holanďan.

Další podstatnou kapitolou je komunikace. „Vztah s cizincem bývá považován za ideální příležitost, jak si vylepšit jazykové znalosti. Jazyková nerovnost, kdy spolu pár hovoří mateřštinou jednoho z nich, však může způsobovat nerovnost ve vztahu,“ upozorňuje psycholožka Barbara Hansen-Čechová. Pokud vás totiž partner, anebo naopak vy jeho, v dobré víře opravujete, nabízíte vhodnější slovíčka, upozorňujete na neobratnou gramatickou stavbu věty, hrozí nebezpečí, že se partner začne ve vztahu cítit tak trochu v roli žáka nebo bude brát zásahy do svého slovního projevu jako kritiku sebe sama.

Zuzana, přestože se živí jako překladatelka a němčinu, jazyk svého manžela, ovládá skvěle, cítí ve vztahu jiný hendikep: „Když jde o silné emoce, je jedno, jestli je to vztek nebo velká radost, je pro mě němčina méně přirozená, zatímco Jürgen je v ní doma.“

„S partnerem Dánem mluvíme anglicky - řečí, která není ani pro jednoho z nás mateřským jazykem. Vzniklo to samovolně, protože když jsme se seznámili, já jsem neuměla dánsky a Hans česky. Vytváříme svůj vlastní jazyk. Podobně jako dvojčata, která jsou ponechána sama o sobě, si vynalézáme svou osobitou řeč, které nikdo kromě nás dvou nerozumí,“ vysvětluje Barbara Hansen-Čechová. Některé páry záměrně volí k dorozumívání třetí jazyk, právě kvůli „komunikační rovnoprávnosti“, přestože jsou schopny komunikovat mateřštinou jednoho z nich. Jenže pokud v tuzemsku žijící cizinec hovoří doma i v zaměstnání cizím jazykem, nemá, na rozdíl od své české partnerky, příležitost svou mateřštinu použít - a tak není divu, že ho to čas od času táhne domů.

Jak na ně budeme mluvit?

Když se do bilingvního prostředí narodí dítě, reaguje docela přirozeně - pokud se rodiče řídí svým instinktem a zbytečně komunikační vzorce nepřekombinují. Normální je, když každý z rodičů na dítě mluví svou řečí. A protože v prvním roce života je nejvíc v kontaktu s matkou (nebo jinou česky mluvící pečující osobou), zcela spontánně si vytváří pevné základy mateřského jazyka ještě dřív, než jím začne samo mluvit. A tak paradoxně tím, kdo v období prvních dětských slůvek nejvíc strádá, může být otec-cizinec. „Já na Claire mluvím česky, moji rodiče taky. Takže její miminkovské žvatlání a různě zkomolená slovíčka byla samozřejmě taky česká. My jsme se nadšeně rozplývali, jak už krásně povídá, jenže Piere vůbec nevěděl, o čem je řeč. I když jsem se mu to snažila přeložit, stejně byl o ten bezprostřední zážitek ochuzený, neužil si to tolik,“ vzpomíná Hanka. Dnes je Claire už tři a půl roku, s mámou, prarodiči a dětmi ve školce mluví česky, s tátou a nevlastním bratrem, který z Nice poměrně často přijíždí, zase francouzsky. A babičce, která s ní občas zpívá francouzské písničky, opravuje výslovnost.

I synové Zuzany a Jürgena bez problémů vpluli do dvojjazyčné komunikace s rodiči a při hovoru s nimi plynule přecházejí z jazyka do jazyka. Jürgen se už po deseti letech strávených v Česku slušně domluví, ale na své čtyř- a devítileté kluky mluví zásadně německy. Jednak ze cvičných důvodů, a možná i trochu z mužské ješitnosti, protože se mu před vlastními dětmi nechce být v roli toho, kdo obtížně hledá správné výrazy a dělá školácké chyby.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 4/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola