5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Vyjde v - zpráva přes celou šířku

Vyjde v - zpráva přes celou šířku

Autor: Jiří Závora | Datum: 22.11.2004 | Vydání: 4/2004

Publikace Deti a my, kategorie ukazky. televizi nebo video,“ nebo podobné, ale aktuálnější„… Zapni si počítač.“ Ovšem nestačí zakazovat nebo nedoporučovat tyto pro malé dítě nevhodné formy zábavy. Dítě totiž přirozeně potřebuje „nějakou“ činnost a bude od dospělých oprávněně požadovat zabavení. Zdůvodní to jednoduše tak, že se jinak nudí. A to rozhodně nebude lhát! Vždy je namístě trpělivě uvést dítě do činnosti, která je bude rozvíjet, a která je vzhledem k jeho věku adekvátní

Obraz je v nich prostředkem, jímž jsou dětem vnucovány určité informace. Co s tím?

Obrazy, které „mrzačí dětskou duši“ vůbec nemusejí být na první pohled hrůzné. Takový na první pohled neškodný, notoricky známý a dnes již téměř zapomenutý Mickey Mouse je toho příkladem. Dítě je kojeno konzumním prostředím až do dospělosti. Neposkytneme-li mu vědomě podmínky k poznání obrazů, které je naopak rozvíjejí, protože vycházejí z dítěte samotného, nemá s čím porovnávat.

Nestačí zakazovat

Díky opakovanému, dlouholetému varování pedagogů a psychologů dnes maminka méně často doporučí dítěti: „…Pusť si televizi nebo video,“ nebo podobné, ale aktuálnější„… Zapni si počítač.“ Ovšem nestačí zakazovat nebo nedoporučovat tyto pro malé dítě nevhodné formy zábavy. Dítě totiž přirozeně potřebuje „nějakou“ činnost a bude od dospělých oprávněně požadovat zabavení. Zdůvodní to jednoduše tak, že se jinak nudí. A to rozhodně nebude lhát! Vždy je namístě trpělivě uvést dítě do činnosti, která je bude rozvíjet, a která je vzhledem k jeho věku adekvátní. Proto bychom neměli dětem jen zakazovat, ale umožnit jim a podněcovat je v pro ně nejvhodnějším pozitivním konání vzhledem k jejich věku.

Účin výtvarného zobrazování nelze redukovat na „pouhé“ zobrazování skutečnosti. Kreslí-li vaše dítě často například koně, bezpochyby tím nebude vyjadřovat „jen koně“. V obrazech najdeme přání, touhy, bolesti, zklamání a kůň se tak stává symbolem v individuálním vyjádření. Tím nejdůležitějším, co tyto činnosti poskytují, je rozvoj, ale hlavně prohloubení duševních kvalit dítěte. Dítě, které bylo v mladším věku vědomě podporováno ve výtvarných činnostech, je v období dospívání např. vybaveno větší představivostí a rozvinutější intuicí.

Dospělý a obraz dítěte

Dětský výtvarný projev není jen linie a barva na kusu papíru či modelína přilepená na starém plastovém tácku. Dítě k této činnosti přistupuje s radostí, ale i vážností. Brzy si ověří hluboký relaxační účinek, který mu taková činnost přináší. Každé zobrazení je adekvátní věku dítěte. I čáranice v úsvitu života dítěte patří záhy k prostředkům rozvoje tvarové představivosti a rozhodně nelze říci, že nemá smysl. Není na místě se smát tomu, že „tahle čáranice“ je maminka. Je problémem dospělého, že „tam“ maminku nevidí nebo lépe, že si ji neumí představit. Totiž už samotný výběr tématu „maminka“ je mimořádně důležitý bez ohledu na průběh a výsledek zpracování. Někdy jde jen o představy a o to, co dítě mělo v úmyslu, pak je průběh v jeho experimentaci důležitější než námět a výsledek. Nakonec obraz, který se jak z hlediska dospělých, tak i samotných tvůrců-dětí, může jevit jako zcela nepovedený, je vždy výsledkem procesu, na jehož začátku stála představa. Tento výsledek-obraz dítě dále rozvíjí už jen tím, že k němu přistoupí s autonomní spokojeností či nespokojeností. Disproporce mezi původním záměrem zobrazení a zobrazením samotným vede k reflexi, která vždy směřuje k autonomii dítěte. Josef Čapek ve své knize o umění přírodních národů píše: „…Nezáleží na tom ,co‘ utváří obraz, ale ,jak se vytváří‘.“ Takové tvrzení lze podpořit tím, že dítě dítěti je jedno, čím a jak bude svůj záměr ztvárňovat. Říkáme, že vnímá techniku indiferentně, čímž lze odpovědět na častou otázku rodičů, čím má dítě malovat či kreslit nebo modelovat.

Plně respektovat námět, průběh i výsledek dětského zobrazení je ze zmíněných důvodů nezbytné. Není vůbec na místě posuzovat dětský projev z hlediska nás, dospělých. Zkusme si připustit, že jsme ve skutečnosti jen pozorovateli, když nemůžeme být účastníky. Jediným účastníkem autonomního vyjádření je dítě samo, vyjma případů, kdy kreslíme, malujeme nebo modelujeme s dítětem, což je téměř vždy velmi nevhodné. Dospělý je v drtivé většině případů nepoučen o tom, co může a co nesmí a dítě si pak osvojuje neautentické prvky a jeho projev ztrácí na autenticitě. Zásadním nedostatkem jsou rady při práci dítěte či dokonce dodatečné doplňování obrazu přímo dospělým. Mezi typické neřesti patří například předkreslení tzv. základní čáry. Smutné je, že se s tímto jevem častěji setkáváme u obrazů, které děti vytvořily v mateřských školách, kde by měl být personál dostatečně fundován. Obecně se těmto zásahům říká vnesené prvky. Ty jsou kamenem úrazu nejen zdravého rozvoje dítěte, ale i znehodnocení vypovídací hodnoty obrazu při jeho reflexi a psychologické diagnostice. Vždy bychom měli mít na paměti, že vnitřní život dítěte a proces jeho utváření, je spjat s prostředím, ve kterém žije. Obrazy dětí jsou proto náhledy do duševního života dítěte. Proto musíme k takové činnosti a výsledkům z ní vzešlých přistupovat s vážností a opatrností.

Ve velké většině případů se setkáme s tím, že zobrazovací schopnosti dítěte jsou o mnoho nižší než jeho představivost. Proto je velmi důležité nechat dítě doprovodit obraz slovně a zaznamenat toto povídání bez oprav třeba na druhou stranu obrazu, společně s uvedením věku dítěte ve tvaru počet roků/počet měsíců. Měsíce se uvádějí proto, že 6 měsíců v životě pětiletého dítěte je provázeno velkými změnami v úrovni fyzické i psychické. Myšlenka, nápad je počátek dětské tvorby, vnitřní konfrontace a motivace. Pokud chce dítě kreslit Ježíška pak není na místě komentář typu: „Nakresli radši vajíčka, nebo zajíčka, když jsou ty velikonoce…“ nebo ještě o mnoho horší: „Jdi si radši uklidit, za chvíli přijde návštěva!“

Rodiče nemají čas studovat, kdy je pro dítě přirozené ztvárňovat to či ono. Nic nezkazí, pakliže budou doporučovat a podporovat výtvarnou práci svých dětí, ale zároveň s pokorou respektovat obrazná přání dětí bez ohledu na to, co si o tom coby dospělí myslí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č.4


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola