5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Záchvaty vzteku se dají zvládnout

Záchvaty vzteku se dají zvládnout

Autor: Kateřina Lipinská | Datum: 20.2.2009 | Vydání: 3/2009

Představte si holčičku, učiněná princezna nebo spíše andílek. Bystré modré oči a prstýnky blonďatých vlásků, způsobně kráčí vedle maminky a něco si tiše prozpěvuje. Mžikem oka se andílek promění v ďáblíka, tedy spíše ďábla, ležícího na zemi, ječícího a kopajícího kolem sebe. Matka se okamžitě stává terčem pohledů kolemjdoucích, někdy soucitných, často ale odsuzujících a nervy začínají pracovat na všech stranách. Znáte tuto situaci? Jak z ní ven?

Jedná-li se o afektivní záchvat vzdoru u dětí zhruba mezi jeden a půl až třemi lety věku, žádné univerzální řešení neexistuje. Nelze poradit nic, co by spolehlivě zabralo, zato ale víme, co spolehlivě nezabere. Ujedou-li vám beztak již pochodující nervy nebo nedejbože ruka, situaci pravděpodobně zhoršíte. Křik, stres nebo potrestání jen prozradí rodičovskou slabinu. Snaha o domluvu nefunguje, na odvedení pozornosti je již pozdě. Zapátráte v paměti a pokusíte se uplatnit známou metodu pevného objetí. Odměnou je dobře mířený kopanec a rána do nosu. Rezignujete, ignorujete okolí a k vřeštícímu stvoření na zemi se otočíte zády. Při troše štěstí vztek za chvíli přejde a vy se svým pocuchaným andílkem můžete odkráčet.

Bouřlivé období

Menším či větším projevům vzdoru se při soužití s normálním dítětem nevyhnete. Jedná se o období, kterým si každé musí projít. Jak jinak má zjistit, že hranice se skutečně musí respektovat a že emocionální výbuch k ničemu dobrému není? A jak se vyrovnat s psychickým tlakem?

Když se batole naučí samostatnému pohybu v prostoru, pravděpodobně zažívá pocity euforie z nově nabyté svobody. Najednou se ale objevují jiné hranice a je zcela přirozené, že se pokouší i tyto překonat. Ignoruje zákazy a příkazy a snaží se prosadit proti rodičovské autoritě. Všemi prostředky. Pokud rodiče ustoupí, není důvod nepokoušet hranice příště. Narazí-li, zcela přirozeně jej zaplaví pocit frustrace, porážky, vzteku. S tímto psychickým tlakem se nedokáže vypořádat, zareaguje proto tak, jak bychom někdy ve velké tenzi rádi reagovali i my dospělí. Zcela živelně dá průchod svým emocím.

Z výše uvedeného vyplývá, že ke kontaktu s hranicemi někdy dojít musí. Přesto některé děti i toto bouřlivé období zvládnou bez větších obtíží, u jiných se scénám nevyhneme. Záleží především na samotném dítěti, jeho temperamentu, zralosti, vyrovnanosti a emoční stabilitě. Rodiče ale mohou také mnoho ovlivnit.

Hranice a řád znamenají jistotu

Čím dříve začne dítě poznávat, že jeho svět je omezen hranicemi, tím snáze se s tímto faktem vypořádá a tím samozřejmější pro něho bude. Již od začátku samostatného pohybu může dítě zjišťovat, že ručky do zásuvek (byť zalepených) se nestrkají, na schody (byť zabezpečené) se neleze... Hranice se nevytyčují tvrdostí a přísností, ale nebetyčnou trpělivostí, důsledností a opakováním. Stanovte pravidel co nejméně, neomezujte děti zbytečně, ale z těch několika jednou daných neslevujte.

Častý problém bývá v nekonzistentní výchově. Zakáže-li něco jeden rodič a druhý dovolí, dítě rychle zjistí, že hranice nejsou zcela pevné. Sjednoťte proto svůj přístup. Pokud bydlíte společně s prarodiči nebo pokud se o potomka pravidelně starají, měli by i oni dohodnutá pravidla respektovat a dodržovat.

Reakce na stres

Do afektivního záchvatu se dítě může dostat i z jiného důvodu, než je souboj s rodiči. Zejména je-li dítě méně zralé a psychicky méně odolné, může takto reagovat i na nepředvídané a emocionálně vypjaté situace a dlouhodobé stresující prostředí. Může se jednat o reakci na náhlou bolest, ostrou hádku nebo nepříjemnou atmosféru v rodině.

Děti mají rády svou jistotu a určitý řád. To jim pomáhá k vyrovnanosti. Dojde-li k jeho porušení, také se může dostavit nespokojenost. Představte si třeba situaci, kdy jste na dovolené, máte čas se potomkovi hodně věnovat, leccos odpustíte (nebudeme si přece kazit dovolenou). Po návratu domů honem doháníte všechny povinnosti a začnete vyžadovat znovu větší poslušnost. Když se po týdnu opět pokusíte dítě po obědě odvelet do postele, s největší pravděpodobností se to bez protestu, případně až bouřlivé scény neobejde. A pozor, únava a nedostatek spánku velmi ovlivňuje emoční stabilitu a predisponuje dítě k vypjatějším reakcím.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 3/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola