5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Ze dne na den, z týdne na týden

Ze dne na den, z týdne na týden

Autor: Barbora Volavková | Datum: 21.12.2011 | Vydání: 1/2012

Kdo u vás doma organizuje, kdy půjdete s dětmi plavat a kdy do kina, kdy pojedete na výlet a kdy na návštěvu? Jakou roli hrají kroužky? A prarodiče a kamarádi? Rozhodují o volném čase vždy maminky, nebo to umí i tátové?

Ze dne na den, z týdne na týden

Můj muž je vysloveně domácí typ, přijde večer z práce a chce mít klid a o víkendu někam chodit netouží. Stačí mu, když děti vidí kolem sebe. V poslední době se jim věnuje v souvislosti s prospěchem ve fyzice a matematice. Jsem ráda. Naproti tomu se mi zdá, že jiná bývá situace, když jsou rodiče rozvedení. Najednou se ukáže, že i tatínkové, kteří o volném čase dětí do té doby neuvažovali, dokáží vymyslet atraktivní program a nepřetržitě své děti bavit po celou dobu, co jsou jim děti svěřené. Dokonce jejich chování vzbuzuje závist jiných dětí, které jsou toho svědkem a které pak konstatují, že dítě rozvedených rodičů „se má“ a „má bezvadného tatínka“.

Improvizace nebo organizace?

Naše rodina patří spíš k těm improvizujícím. Ale není to všude stejné. V našem sousedství žije rodina s pěti dětmi. Dokud byly děti ještě předškolní, často jsme se s jejich maminkou scházely u nás na zahradě a povídaly si – jsme stejně staré, máme stejné zájmy. Od té doby, co děti začaly chodit do školy, je setkání s touto maminkou zcela nemožné. Všechna odpoledne je plně vytížena rozvážením dětí na kroužky a z kroužků. A to je zapojena i aktivní babička a tatínek, který děti vyzvedává na cestě z práce. Popovídat si můžeme jedině po telefonu a těším se, že k setkání dojde jednou v důchodu, pokud ovšem z této maminky nebude rovněž aktivní babička, což je dost pravděpodobné.

Poflakování versus společné výpravy

Z telefonického hovoru vím, že děti jsou opravdu v jednom kole. Jejich maminka si stěžovala na chlapce, který se skamarádil s jejím nejstarším a začal ho lákat k společným hrám a „chození ven“. „To je hrůza!“ Svěřila se mi, „pořád k nám chodí a ptá se, jestli je Vojta doma. A Vojta už kvůli němu nechce na ty kroužky chodit! Ale já mám jinou představu o výchově, než abych nechala kluka poflakovat se po ulici!“ Jsou kroužky zas až tak důležité, nebo je třeba nechat děti vydechnout a odpočinout si od školy?

Možná že lepší řešení je, když se dítěti ve volném čase věnuje nějaký dospělý – ať už rodič nebo prarodič, povídá si s ním, vysvětluje mu, chodí s ním na procházky a na výpravy do přírody, za sportem či za kulturou. Malým dětem stačí zahrada. Pískoviště a houpačka. V létě větší bazének s hračkami. Dvorek, na kterém se dá jezdit na kole. Stačí odpolední vyjížďka na kole, na jejímž konci čeká zmrzlina nebo třeba lízátko. Dítě je v pohybu, na čerstvém vzduchu. Když k takové aktivitě přiberete kamaráda, je to o to atraktivnější.

Jako cvrček v pohádce

Takový luxus ovšem většina dnešních dětí nemá. Jestliže prarodiče nejsou k dispozici – a to jsou jen vzácné výjimky – a jestliže rodiče chodí do práce, je dítě odkázané na pobyt ve školce či družině. Tu se mu rodiče snaží pobyt v zařízení zpříjemnit nějakým kroužkem, který je „v nabídce“. O takové volbě z nezbytnosti je zbytečné mluvit – souvisí s celkovým životním stylem naší společnosti, naší doby. Zajímavá je ale situace, která také není úplně výjimečná, kdy maminka zůstane s dítětem (dětmi) doma a zabývá se tím, jak ho orientovat, aby bylo šťastné a aby se našlo. V našem okolí znám rodinu se třemi dětmi. Nejstarší holčičku vodila maminka od pěti let do ZUŠ na výtvarku, a pak se divila, když dívka projevila zájem o střední výtvarnou školu. Dnes studuje výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě. Nejmladší děvče zas naivně toužilo hrát „na housličky – jako cvrčkové v pohádkách“. Maminka ji na housle s notnou dávkou skepse přihlásila a ukázalo se, že holčička je mimořádně nadaná. Vyhrává celostátní soutěže, má koncerty a studuje hudební větev osmiletého gymnázia.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 1/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola