5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Sociálně nevyspělé dítě se může ocitnout na okraji

Sociálně nevyspělé dítě se může ocitnout na okraji

Autor: Marie Těthalová | Datum: 9.6.2010 | Vydání: 6/2010

U dětí se snažíme rozvíjet řadu dovedností a schopností. Doba orientovaná na výkon a úspěchy může trochu odvádět pozornost od dovedností, které jsou součástí „základní výbavy“ potřebné pro život ve společnosti. Speciální pedagožka Mgr. Martina Radonská radí, jak sociálně nezralému dítěti účinně pomoci.

Sociálně nevyspělé dítě se může ocitnout na okraji

Co vyjadřuje termín „sociální zralost“?

Sociální zralost je – obecně řečeno – schopnost člověka začlenit se do běžného chodu společnosti a jeho fungování v ní na základě pravidel a norem té které společnosti. Pasivně pravidla a normy přijmout a pak je aktivně dodržovat a žít podle nich. Což znamená např. orientaci v tradicích, dodržování hygienických, stravovacích návyků, zvládání sociálních rolí a přizpůsobení svého chování určitým situacím, mít přiměřené vztahy k ostatním členům společnosti, schopnost naplňovat své potřeby v rámci společnosti a také akceptovat potřeby ostatních, prosociální chování, schopnost dál aktivně předávat normy společnosti dál svým dětem ve svých vzorcích chování.

Jaké další složky patří do sociální zralosti?

Velmi důležitou složkou sociální zralosti je verbální i neverbální komunikace, tedy sdělování. Můžeme se setkat s dětmi, které neverbální komunikaci nerozumí. Tyto děti nedokážou z projevů chování vyčíst, co jim sdělujeme, jakou máme náladu. Mohou to být např. děti, které mají některou z poruch autistického spektra. Častěji se setkáváme s dětmi s projevy ADHD, které také mohou mít tyto obtíže v neverbální komunikaci.

Pomůže, pokud se snažíme být v této oblasti co nejčitelnější? Setkala jsem se s tím, že některým dětem nedělá dobře, pokud naše řeč „neladí“ s tím, jak se tváříme.

V případě, že je rozpor mezi tím, co dospělý říká, jaké je jeho chování a postoj, dítě se může cítit zmatené. Dospělí používají ve své řeči ironii, kde je rozpor mezi řečí a chováním znatelný, ironii malé děti nechápou. Pro lepší čitelnost naší komunikace bychom tedy měli sladit momentální emoci a verbální projev. Pokud se zlobíme, na což máme právo, klidně můžeme říci, že se zlobíme a proč a vyhnout se ironii.

Řekla bych, že pokud s malými dětmi mluvíme ironicky, je to docela nebezpečné.

Ano, je to tak. Až mladší školáci začínají ironii částečně rozumět. Je lepší, pokud ironii vůbec nepoužíváme, je zraňující.

Jaké schopnosti se dají ještě zahrnout do komplexu sociální zralosti?

Patří sem také schopnost naplňovat své potřeby a akceptovat potřeby druhých v rámci vzorců chování pro společnost přijatelných. Je potřeba umět vymezit sebe sama jako individuum a přitom si uvědomovat sounáležitost se společností, respektovat ostatní.

Můžete to přiblížit prakticky? Co třeba pětileté dítě, které už tohle všechno umí? Co dělá, jak se chová?

V mateřské škole při komunikaci s dospělými si řekne vhodným způsobem, že potřebuje na záchod, má žízeň, sdělí, že je nebo není spokojeno mezi ostatními dětmi, vyjádří své potřeby. V komunikaci s ostatními dětmi umí dát najevo, že tohle je jeho hračka, aniž by druhému ublížilo.

S tím souvisí i to, že kamarád řekne, že tohle je jeho hračka?

Ano, děti se učí respektovat nejen své hranice, ale také vymezování hranic druhých dětí.

Souvisí sociální zralost s inteligencí?

Může a nemusí. O složkách sociální zralosti si povídáme, ale ani inteligence není jednosložková. V testech např. se měří verbální a neverbální složka inteligence, běžně se hovoří o matematicko-logické, známá je emoční inteligence, je mnoho teorií. Je to značné spektrum a některé složky se můžou vázat k sociální zralosti. Je pravdou, že například nerovnoměrný vývoj inteligence může způsobovat obtíže v sociálním dozrávání, vliv jistě je. Dítě se může v některé oblasti opožďovat nebo se jeho vývoj úplně zastaví a pak nemusí dozrát ani sociálně.

Ale můžeme se přece setkat s dítětem, které má hraniční i sníženou inteligenci, ale sociálně si vede dobře.

Ano, je to tak u hraniční inteligence, tam skutečně nemusí existovat souvislost. Nižší inteligence, tedy IQ, ale může ovlivnit to, jak dítě vnímá chování druhých a dítě může neadekvátně, v očích ostatních, reagovat. U autistických dětí, tedy dětí s nerovnoměrným rozložením inteligence, je snížená schopnost sociální přizpůsobivosti známá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!