5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Předškoláci už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry

Předškoláci už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 5.12.2012 | Vydání: 10/2012

Školní třída má svou dynamiku. Každé dítě a samozřejmě i každá učitelka s sebou přinášejí svou originální osobnostní výbavu a zkušenosti. O tom, jak z jednotlivců vzniká kolektiv, a také o práci s předškoláky jsem si povídala s psycholožkou Ladislavou Lažovou. Co by měla učitelka mateřské školy vědět o psychice a vývoji předškolních dětí?

Předškoláci už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry

Všechno! Zejména vývojovou psychologii tohoto věku. Měla by znát nejen přirozený vývoj, ale i všechny odchylky i možná úskalí. Ostatně to by mělo být součástí studia už na střední pedagogické škole. Myslím si také, že by se studium budoucích učitelek mateřské školy neměly zaměřovat tolik na teorii. Studentky nemusejí znát definice, ale trvala bych na tom, aby znaly praktickou stránku věci. Co řekl Piaget k řeči, to by mi bylo jedno, ale chtěla bych, aby věděly, jak se řeč vyvíjí a co ony mohou pro vývoj řeči udělat. Studentky učitelství pro mateřskou školu by „měly mít v malíku“ hrubou i jemnou motoriku, emoční vývoj, sociální schopnosti… Teorii stejně zapomenou, ale musejí vědět, jak to vypadá v reálu.

Učitelka pracuje se skupinou dětí. Co znamená termín skupina z pohledu psychologa? Je to něco víc než jen soubor jednotlivců?

Není to jen skupina, ale i kolektiv, protože se v něm utvářejí vazby. Jako velkou bolest v tomhle ohledu vnímám heterogenní věkové skupiny. Určitě to vzniklo záměrně, mělo to nějaký cíl, ale jako psycholog to nevidím ráda. Učitelky si na to stěžují a dětem to neprospívá. V praxi to moc nefunguje. Chápu, že se děti potřebují učit vzájemně si pomáhat, respektovat se a učit se od sebe, ale podle mě je k tomu vhodnější rodinné prostředí. Práce s heterogenním kolektivem je velmi obtížná. A kdyby v té třídě bylo deset patnáct dětí, tak proč ne. Ale je jich pětadvacet, osmadvacet…

Když o tom s učitelkami mluvím, zrovna dnes jsme se na semináři bavily o trénování pozornosti, řeknou mi: „Ale my tam máme 15 předškoláků a 7 tří- až čtyřletých dětí. Jak to máme spojit?“ A vede to k tomu, že po obědě, kdy malí spí, mají předškoláci svůj kroužek. To je „postavené na hlavu“, nemá to nic společného s psychohygienou, fyziologií dítěte…

Přijde mi přínosnější, když dítě postupuje podle věku do další třídy. Děti jsou hrdé na to, že už jdou „do velkých“, a pro obě strany – učitelku i děti – je to snazší, jednodušší.

Předškoláci už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry

Čeho by si učitelka měla na „své“ skupině všímat, co by měla sledovat?

Učitelka by měla především hodně komunikovat s rodiči. Některé učitelky říkají, že na to není čas, ale na tohle si čas najít musejí, aby o dětech zjistily co nejvíc. Nejen že jim to trochu usnadní práci, protože budou mít děti do jisté míry „zmapované“, ale usnadní to situaci také dětem, lépe se adaptují na školku. A usnadní se tím také vazby mezi dětmi, protože učitelka si vychytá „problémové“ děti – nejen ty, s nimiž to může být těžší, ale takové, které se něčím vymykají, například děti nadané. Mohla by zjistit, které dítě je hyperaktivní, které je úzkostné, věděla by, které děti nemají tak velkou potřebu jídla, které nepotřebují tolik spát.

Měla by šanci poznat specifika jednotlivých dětí. Věděla by, jaké děti ve své třídě má, a podle toho by si mohla připravovat program. Také by je lépe „kočírovala“, věděla by, že tohle dítě je například agresivní, a tak by se ho snažila nějak zabavit, umožnila by mu, aby v něčem vynikl a nesnažil se tolik se uplatňovat pomocí agrese. A pokud by ve třídě měla nějaké slabé, vyděšené dítě, které má jen trochu „našlápnuto“ k tomu, aby bylo obětní beránek, musela by ho více pozorovat, možná také určitým způsobem chránit. Mohla by předvídat, co se může stát, a to na základě složení dětí ve třídě. Pokud má ve třídě pětadvacet klidných dětí, má po starostech. Ale když ví, že některé dítě má pravděpodobně ADHD, je v úplně jiné situaci. Od začátku musí takovémuto dítěti pomáhat, aby se mohlo začlenit mezi ostatní, musí mu nějak „být po ruce“. A s takovým dítětem bude mít od začátku intenzivnější vztah než s ostatními, protože to bude prostě potřeba. Když si ho učitelka získá citově, bude se jí s ním pracovat mnohem lépe. Měla by také sledovat vztahy mezi dětmi, kdo s kým kamarádí, kdo umí pomoci, kdo umí druhým projevit náklonnost, nebo kdo je naopak „fouňa“ a vytahuje se nad druhé.

Když se učitelce podaří se všemi rodiči si sednout a tyhle informace od nich získat, bude to snazší pro všechny zúčastněné. Navíc rodič také bude vědět, s kým jedná, s učitelkou se vzájemně poznají. Učitel si tím rodiče získá, protože co nám rodičům dělá dobře? Když se někdo zajímá o naše dítě. Když se učitelka zeptá, jak rodiče dítěti doma říkají, jakou má rádo hračku, čeho se bojí a na co je šikovné, jak ho odměňují, jestli je mazlivé… je toho spousta. Učitel si tak rodiče přinejmenším získá. A ještě další věc – učitelka potřebuje zpětnou vazbu. Dítě rodičům vypravuje o tom, jak se mu ve školce líbí, nebo rodič může i podle chování dítěte odhadnout, jestli je dítě ve školce spokojené.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!