5000
Kurz jako dárek Psychologické kurzy Ročník 2014 Ročník 2014 Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Psychotest Barvy života – dobrý nástroj, nebo šarlatánství?

Psychotest Barvy života – dobrý nástroj, nebo šarlatánství?

Autor: Václav Mertin | Datum: 3.10.2012 | Vydání: 8/2012

Na jednom semináři pro učitelky mateřských škol jsem slyšela chválu na test Barvy života. Prý nám pomůže s autoevaluací i s diagnostikou učitelského sboru a samozřejmě dětí. Slyšela jsem ale také, že jde o neověřenou metodu. Nechce se mi investovat do metody, která nemusí vést k přesným výsledkům. Proto by mě zajímal názor zkušeného psychologa, který se zabývá diagnostikou. Můžete jej zprostředkovat?

Psychotest Barvy života – dobrý nástroj, nebo šarlatánství?

Má-li učitelka naplňovat poslání mateřské školy i dikci školského zákona, musí ke každému dítěti přistupovat individuálně. K tomu, aby tak mohla činit, potřebuje dítě dobře znát – jinak by se jednalo o hru na výchovnou náhodu. Učitelka sbírá data o dítěti dlouhodobým pozorováním při rozmanitých aktivitách, rozhovory s dětmi i s rodiči, analýzou stop a produktů činnosti. Jde o diagnostické nástroje, s jejichž pomocí se vytváří obrázek o dítěti pomalu a dlouhodobě. Rozhodně tedy neplatí, že na základě několikadenního pozorování, jednoho nebo dvou rozhovorů nebo snad pouhým „hlubokým pohledem do očí“ lze dobře dítěti porozumět a učinit závěry. Takovým způsobem nedokážou pracovat ani současní psychologové, byť okolnosti je k tomuto stylu a tempu práce stále nutí.

Lidská psychika je totiž nesmírně složitá. To není bezobsažná fráze, ale fakt. Proto také v řadě případů nefungují „zaručené“ a letité zkušenosti, proto se i spolehlivé výzkumné poznatky psychologie mohou aplikovat na jednotlivce jen velmi opatrně. Neměli bychom rovněž podlehnout myšlence, že psychika dítěte je jednodušší než psychika dospělého. Také bychom si měli připomenout, že psychologie psychiku neodhaluje, ale aktivně vytváří konstrukty, modely a neustále ověřuje, jak fungují v praxi. Proto také řada z nich časem ztratí svou vypovídací hodnotu, opustí psychologii a zcela zmizí nebo zůstanou někdy pouze v běžné řeči, ale v odborné psychologii nemají již místo.

Jenže nebyl by to člověk současné doby, a psychologové, speciální pedagogové i učitelky mateřských škol, pochopitelně rovněž rodiče nepředstavují žádnou výjimku, kdyby nechtěl všechno získat snadno, bez vynaložení úsilí, rychle a nejlépe pak hned. Platí to i pro poznání dítěte a pro nápravu jeho případných problémů a nedostatků. Sám někdy v poradenské praxi pociťuji tlak rodičovského očekávání, že se jako dětský psycholog na dítě podívám, promluvím s ním a okamžitě proniknu k jeho skryté motivaci pro všelijaké zlobení, k příčinám smutků nebo různých strachů a obav. Podobně přistupují k práci psychologa i někteří učitelé. Asi také ještě přetrvává víra v to, že psychologie má nástroje, které odhalí i to, co je skryté v hlubinách psychiky.

Když se pak objeví diagnostický nástroj, který slibuje rychlé a snadné poznání dítěte a jeho psychiky, klimatu školní třídy a školy, šikany, lze ho využít k evaluaci školy, vždy se najdou naivní nadšenci, kteří uvěří, že je to skutečně možné a vděčně po takovém nástroji sáhnou nebo alespoň propagují jeho použití. Vůbec přitom nepřemýšlejí, jestli je vůbec v silách jediného často poměrně jednoduchého „testu“, aby přiměřeným způsobem zmapoval nesmírně složitou psychiku, jemné a rozmanité předivo mezilidských vztahů, předpověděl nejistou budoucnost apod. Je to stejné jako když někdo nabízí třicetiprocentní úrok z vložených peněz, zahraniční zájezdy skoro zadarmo nebo zvládnutí cizího jazyka za čtrnáct dní. Je třeba poctivě přiznat, že psychologie takovými nástroji nedisponuje. Současně však tento fakt nijak neubírá na kompetentnosti psychologů, protože v jejich poradenské činnosti představují testy jen velmi malý díl. Poznávat dítě pouze na základě výsledků v testech (nikdy ne v jednom!), bylo odborně korektní cca před osmdesáti roky, ale ne v roce 2012.

Přesto se stále znovu a znovu snaží někteří tvůrci diagnostických nástrojů přesvědčit veřejnost, že právě oni objevili klíč k plnému porozumění psychiky jedince, vztahů mezi lidmi, ale i speciálních charakteristik. Jeden takový diagnostický nástroj, kterým se firma DAP snaží proniknout i do mateřských škol, představují tzv. Barvy života. Test je velmi jednoduchý na administraci, netrvá nijak dlouho, děti patrně i baví. Probandi mají propojovat slova, která se dotýkají zjišťované problematiky s jednotlivými barvami. Jedno dítě tak přiřadí ke slovu škola barvu černou, zatímco druhé červenou. Vše se odehrává na počítači – tedy zadání, prezentace testu, zápis výsledků, odeslání do firmy, která výsledky zpracuje a protokol s vyhodnocením pošle zase do tří minut zpátky. Inzerované použití testu je univerzální pro všechny věkové kategorie i pro všechny typy škol a patrně i všechny druhy problémů. Například pro mateřské školy nabízejí školní zralost, vnitřní evaluaci mateřské školy, profil učitelky, hodnocení pracovního kolektivu MŠ.

Zkusme si jen představit požadavky základní školy na žáka a tedy na jeho školní zralost a připravenost. Jak se dá zjistit (jedním) testem výslovnost, držení tužky, grafomotorika, zájem o úkoly, pracovní tempo, pracovní návyky, vytrvalost a výdrž, případný neklid, sociální vztahy, uznání autority dospělého? No nedá, pochopitelně! A jakou část školní zralosti tvoří skutečnosti, které by snad bylo možné tímto testem zjistit i pokud by se ukázalo, že je toho skutečně schopen? Mizivou! V ostatních inzerovaných oblastech týkajících se diagnostiky dospělých je tomu úplně stejně.

Možná si někdo řekne, že jedni odborníci nástroj kritizují, druzí jeho použití chválí, někdo má ten názor, jiný opačný. Velmi dobře je známo, že na řadu otázek nemají odborníci shodný názor, že se autoritativní názory mění průběhu několika málo desetiletí. Jenže pokud jde o psychodiagnostické nástroje (koneckonců i pedagogické), vznikají v průběhu doby stále přísnější pravidla pro jejich vznik a používání. A vcelku se na nich shodneme, byť pouze pro klinické použití je praxe poněkud volnější a nemusíme striktně držet všech standardů. Je to dáno tím, že při diagnostice jednotlivého klienta bereme v potaz velké množství dalších údajů, takže se nemusíme obávat, že případný nevalidní nebo nicneříkající výsledek jednoho testu pokazí celkovou diagnostiku.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Čtěte nás online!