5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Syndrom vyhoření hrozí i učitelům

Syndrom vyhoření hrozí i učitelům

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.11.2012 | Vydání: 9/2012

Vyčerpání, vyhasnutí, beznaděj, takové jsou příznaky syndromu vyhoření. MUDr. Olga Kunertová říká, že postihuje především pracovníky pomáhajících profesí. Proč? Protože oni nejčastěji dávají do své práce i své srdce. Syndrom vyhoření postihuje lidi, kteří pracují s jinými lidmi (učitele, psychology, dokonce i rodiče…). Čím to, že lidé, kteří pracují s lidmi, jsou „náchylní“ na syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření hrozí i učitelům

Čistě teoreticky může vyhořet každý, ale velkou „oblibu“ má tento syndrom především u pracovníků v pomáhajících profesích, protože oni nejčastěji dávají do své práce kromě profesionálních dovedností i své srdce. Jsou to profese zatížené rizikem rozvíjení osobních vztahů s klienty a vykonávané většinou takovým typem lidí, kterým osudy ostatních nejsou lhostejné. Zejména začátečníci se vrhají do své práce v těchto oborech s velkým nasazením, nelitují energie ani svého osobního času, nevyžadují ani příliš velkou finanční odměnu, neboť uspokojení z práce je pro ně důležitější než cokoli, takzvaně hoří. Nadšením nahrazují nedostatek profesionálních dovedností. To je velmi vyčerpávající. Navíc je to často, byť podvědomě, spojeno s očekáváním vděčnosti a ta přichází málokdy. Výsledkem je zklamání, frustrace, naštvání často obrácené vůči tomu, komu jsme na začátku měli ambice pomáhat.

Syndrom vyhoření má několik fází. Je možné sám poznat, že se v některé z nich nacházím, a něco s tím (proti tomu) dělat?

Typickými projevy je ztráta chuti do práce, člověk přestane mít chuť zabývat se cizími osudy, napadají ho takové otázky jako „kdo pomůže mně“… Mezi kolegy začne pomlouvat své klienty či žáky, přestává mít pochopení a má tendenci klienty obviňovat, přisuzovat jim osobností psychopatologii, nahlížet na jejich potíže tak, že si za to můžou sami. V horších stádiích pak člověk propadá depresivním náladám, ztrácí chuť věnovat se svým koníčkům, nemůže spát, nechutná mu jíst, je pořád unavený, často nemocný… Když se pracovník začne cítit nedoceněný a frustrovaný, je to nejvyšší chvíle zeptat se sám sebe: Co od sebe vlastně očekávám? Co ode mě očekává můj zaměstnavatel? Co společnost a co klient? Jde to všechno nějak dohromady? A mám všechno, co potřebuji k tomu, abych se mohl snažit to naplnit? Jestli ne, co mohu dělat pro to, abych to změnil?

Pokud si pracovník nedokáže odpovědět na tyto otázky, respektive pokud přemýšlením o tom dojde k názoru, že podmínky pro naplňování svých a klientových žádostí nemá podmínky, je to důvod s pomáháním přestat. Nemyslím tím, že musí z profese odejít, ale měl by začít pracovat na změně vstupních podmínek. Neocenitelnou pomůckou k tomu jsou supervize. Sociální pracovníci mají supervize povinné. Ve školství či zdravotnictví to zatím moc zvykem není, bohužel.

O tom, že vyhoření je nebezpečné pro toho, kdo vyhořel, se nepochybuje. Může být ale člověk, který trpí syndromem vyhoření, nebezpečný i pro ostatní – myslím třeba tak, že lékař se syndromem vyhoření může nechtě ohrozit své pacienty?

Samozřejmě. Vyhořelý člověk má často problémy se sebeovládáním, je méně schopen respektovat druhého, často se chová neuctivě ke kolegům, ale i ke klientům či pacientům, častěji se dopouští nedbalostí, nepozorností a chyb, což v situaci, kdy jsou tím ohroženy životy jiných lidí, jako je tomu například u lékařů či zdravotních sester, je obrovské riziko. V práci učitelů to není tak bezprostřední, ale z dlouhodobého hlediska ovlivňuje takový pedagog životy svých žáků samozřejmě také.

Jak můžeme syndromu vyhoření předcházet?

Pracovat na sobě. V praxi to znamená přemýšlet neustále o důvodech pro to, co činíme, pro co se rozhodujeme, co vlastně nabízíme a jaké to má hranice. Úkolem pomáhajícího pracovníka paradoxně není pomáhat, ale být užitečný. Málokdy je užitečné, když klientům pomáháme příliš, například když podléháme jejich manipulacím, které na nás častou zkoušejí, protože to nedovedou jinak, nebo když řešíme něco, co po nás nikdo nechce, abychom řešili, jen kvůli svému přesvědčení, že by to mělo být jinak. To pak vede k tomu, že přetahujeme pracovní dobu, zvedáme služební telefon v době svého osobního volna, nedopřejeme si přestávku, odsouváme své osobní potřeby, protože máme pocit, že klient se bez naší okamžité pomoci neobejde. A to je přímá cesta k vyhoření.

Je syndrom vyhoření u učitelů něčím charakteristický? Dá se popsat, čím a jak se projevuje, nebo je to stejné či podobné jako u ostatních pomáhajících profesí?

Myslím, že vyhořelý učitel přestane být kreativní a ztrácí autoritu. Může být přehnaně tvrdý, nebo naopak rezignuje. Vzpomínám na naši zeměpisářku z gymnázia, v jejichž hodinách jsme se živě bavili a běhali po třídě, jako by tam ani nebyla, v zadních lavicích někteří spolužáci dokonce v klidu pokuřovali a ona seděla za katedrou a něco celou hodiny povídala, aniž by ji někdo poslouchal. No, když to teď vidím z druhé strany, nechtěla bych něco takového zažít.

Je syndrom vyhoření léčitelný? A jak se léčí?

Vyhoření není nemoc, ale v různé nemoci může vyústit. K lékařům se tito lidé dostávají s depresemi nebo třeba s vysokým tlakem. Samozřejmě, aby měli šanci se vyléčit, je dobré udělat něco i s tím, co bylo primární, tedy s jejich pracovním nasazením, s tím, jak ke své práci přistupují. V takovém stadiu je již zpravidla žádoucí, dát si aspoň pauzu a pak si buď najít jinou práci, nebo se naučit pracovat profesionálně, tedy s respektem k sobě samému.

Může vyhoření souviset se závislostí na práci?

Workoholismus a vysoké pracovní nasazení jdou samozřejmě ruku v ruce. Ale ne každý, kdo je na své práci závislý, musí vyhořet. Každopádně, když je práce pro člověka to jediné, co mu dává smysl, je proti vyhoření méně odolný.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!