5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Děti s ADHD bychom měli chválit za všechno, co se jim povede

Děti s ADHD bychom měli chválit za všechno, co se jim povede

Autor: Marie Těthalová | Datum: 9.11.2011 | Vydání: 9/2011

Zní to jako protimluv. Proč chválit toho neposedu, který do všech strká nebo kope, pokřikuje a neposlouchá. Logopedka a speciální pedagožka Ester Stará má ale zkušenost, že neklidné děti pochvala motivuje a pomáhá jim překonat jejich handicap.

Děti s ADHD bychom měli chválit za všechno, co se jim povede

Co si mohu představit pod termínem ADHD?

ADHD je syndrom poruchy pozornosti, který je navíc provázený hyperaktivitou. Dítě s ADHD u ničeho dlouho nevydrží, navíc u něj vidíme motorický neklid, bývá těkavé, pobíhavé a mnohdy hlučné.

Některé děti mají syndrom ADD. Co znamená tato zkratka?

Jde o syndrom poruchy pozornosti, který se neprojevuje hyperaktivitou. Dítě s touto poruchou neudrží pozornost, neposedí u činnosti, brzy ztrácí zájem, je problematické ho zabavit.

Můžete syndrom hyperaktivity a poruchy pozornosti přiblížit nějakým příkladem ze své praxe?

Je potřeba poznamenat, že u předškolních dětí nějakou dobu trvá, než dokážeme určit diagnózu poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou, setkávám se tak s jedním dítětem ročně. Měla jsem v péči chlapečka, který ke mně přišel, když mu byly čtyři roky. Maminka ho přivedla, abych ho převzala do logopedické péče, protože velice málo mluvil, měl opožděný vývoj řeči a také mnohočetnou patlavost. Šlo o prostřední dítě ze třech sourozenců a maminka se o ně velmi dobře starala, chtěla problém řešit, ačkoli to neměla lehké – jeho starší sourozenec měl jiný, komplikovaný handicap a mladší bylo rok a půl staré batole. Bylo to pro ni hodně vysilující.

Když jsem s ním začala pracovat, zjistila jsem, že jeho řeč není ten hlavní problém. Chlapeček vůbec nevydržel u jakékoli činnosti, byl velice neposedný, pozornost udržel tak čtvrthodinu. Samozřejmě jsem se ptala, jak se projevuje ve školce. Když tam nastoupil, různě se s dětmi oťukávali. Jednalo se o inteligentního kloučka, jen to nedokázal dát verbálně najevo, a proto byl frustrovaný. Nedokázal navázat komunikaci s dětmi, protože se neuměl vyjadřovat a děti mu nerozuměly. Určitě hodně toužil po tom, aby mezi ostatní zapadl, jak to u dětí bývá. A podobně jako další děti s ADHD volil nevhodné prostředky k navázání kontaktu. Děti se ho postupně začaly bát, nepřijímaly ho mezi sebe, on na to reagoval vztekem a agresivitou nebo se schovával a odmítal spolupracovat. Dlouho jsme hledali řešení, jak situaci zvládnout. Ve školce, kam chodil, jsou heterogenní, tedy věkově smíšené skupiny. Vzhledem k personálním možnostem školy většinou bývá jedna učitelka na pětadvacet dětí, a když má ve třídě k malým dětem takového chlapečka a pochopitelně často i další děti, které mají nějakou podobnou poruchu, byť méně výraznou, je práce opravdu velice obtížná a vyžaduje i určitou dávku obrnění se a samozřejmě také vstřícnost. Člověk to musí prostě mít v sobě, aby dokázal s těmito dětmi pracovat. Nakonec docházel rok ke mně a pak přešel do speciální mateřské školky, kde byl další rok. Ani tam se situace příliš nezměnila. Absolvoval řadu vyšetření a diagnóza se postupně zpřesňovala. Teď má odklad školní docházky, měl nastoupit k nám do přípravné třídy, ale kvůli stěhování přešel na jinou školu.

Pro rodiče těchto dětí je strašně důležité, když cítí, že mu odborníci chtějí vyjít vstříc a že ho neobviňují. Proto je dobré stanovit diagnózu včas. Rodiče se toho sice často bojí, myslí si, že tím dítě „onálepkujeme“, a někdy může být tato obava oprávněná. Ale pro většinu je důležité uvědomit si, že skutečně jde o dítě, které je nějak postižené. Není to viditelný handicap, proto se rodiče setkávají s tím, že je veřejnost obviňuje například z nedůslednosti nebo z toho, že se dítěti nevěnují, a to volím ta slabší slova. Když pak rodič o diagnóze ví, dokáže si uvědomit, že se dítě snaží a že je třeba mu pomoci. Není to snadné.

Jak pracujete s dítětem, které neudrží pozornost?

Dám dítěti najevo, že jsem ráda, že přišlo a že spolu budeme pracovat. Potom ho chválím za každou drobnost, která se mu podaří. Snažím se najít, co dítě baví, a musím myslet na to, že každé dítě je jiné. Některému dítěti vyhovuje, když začneme věcmi, které mu jdou a které dělá rádo, a až pak se malými krůčky dostaneme k dalším. Někdy si naopak takové činnosti musím nechat „v rukávu“, až na konec. A snažit se tak o dvě minutky nastavit tu patnáctiminutovou dobu, kdy dítě vydrží soustředěně pracovat. Vždycky si říkám, co všechno s dítětem zvládnu, ale jak se unaví, začne být neklidné, odchází, odvádí rozhovor k jinému tématu… Je potřeba vnímat dítě, s nímž pracuji, a naladit se na něj, střídat činnosti a volit vhodné formy práce.

Mám dojem, že únavou se jeho chování spíše zhorší.

Určitě. Je dobré si uvědomit, že nejde o to, že by dítě s ADHD nemělo volní vlastnosti, aby se dokázalo správně chovat, ale tak se vyčerpá, že nedokáže ovládat svoje tělo. Je mnohem unavitelnější než ostatní děti a s únavou jeho výkonnost rapidně klesá. Únava navíc není jen bezprostřední reakce na to, že se mnou třeba deset minut pracovalo. Roli hraje i to, kdy šlo den předtím spát, v jakém rozpoložení v daném období je a podobně.

Důležité je mít dítě rád a brát ho takové, jaké je. Musíme být láskyplně důslední, vymezit hranice, určit pevný řád. Při práci s dítětem s poruchou pozornosti pomáhá, když se dovednosti, které se dítě učí, vizualizují. Pokud má dítě třeba problém s ranním vypravováním do školy, můžeme nachystat obrázky s jednotlivými dílčími kroky a obrázkový rozvrh pak dítě provede celým postupem. Je to podobná struktura, jako se používá u dětí s poruchami autistického spektra.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!