5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Budu mít bratříčka

Budu mít bratříčka

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.2.2006 | Vydání: 2/2006

Očekávání dalšího přírůstku do rodiny zpravidla nezůstane učitelkám mateřské školy utajeno. Čas od času se však stává, že dítě na příchod sourozence reaguje poněkud nezvykle.Děti, které byly zvyklé na určitý režim, období po narození sourozence zvládají lépe.

Když rodiče dítěti oznámí, že se mu za pár měsíců narodí bratříček nebo sestřička, většinou se těší, přinejmenším je zvědavé a ve školce o očekávané události často vypráví. Pokud je evidentní, že matka je těhotná, a chlapeček čiholčička se o příchodu sourozence ani slovem nezmíní, může to být signál, že není něco v pořádku.

Proč o tom nemluví?

"Školka by nikdy neměla dítě manévrovat proti vnímání a očekávání rodiny, proto bych doporučila nenásilně zavést s maminkou na toto téma řeč a zjistit, jak se rodina k příchodu potomka staví,"říká poradenskápsycholožka PhDr. Ivana Halíková.

K nejčastějším důvodům, proč se doma o narození miminka příliš (nebo vůbec) nemluví, patří traumatizující rizikové těhotenství, kdy celé měsíce není jasné, jestli se potomek opravdu narodí. Očekávané narození postiženéhodítěte nebývá sice tak časté, nicméně i tento fakt může sehrát roli. Starosti mohou u rodičů převážit nad radostí například při ztrátě zaměstnání, stejně jako těhotenství probíhající v době vážné manželské krize."Tlačitdítě ve školce k tomu, aby se těšilo na bratříčka nebo sestřičku, může v takových situacích způsobit víc škody než užitku,"dodává psycholožka.

Anebo při rozhovoru s matkou učitelka prostě zjistí, že rodiče jsou tak zaměstnaní, že jim na velké přípravy nezbývá čas, a domnívají se, že stačí se svým starším potomkem všechno probrat až na poslední chvíli předporodem. Podle doktorky Halíkové je vhodné dítě doma i ve školce postupně vést k tomu, že bude starší, větší, šikovnější, že už spoustu věcí zvládne samo a může mamince pomáhat.

Johanka

Vlásky se ve zlatých prstýncích vinou až na ramena, zpod tmavých řas jukají temně modré oči, dolíčky ve tvářích a zvonivý smích. Dítě jako z reklamy, shodují se paní učitelky ve školce. Na karneval přišla čtyřletá Johanka seštrasovou korunkou a v dlouhé róbě z krajkové záclony."Já jsem maminčina a tatínkova plincezna,"prohlásila se širokým úsměvem.

Před třemi měsíci se Johance narodila sestřička. Těšila se na ni, dokonce přinesla ukázat i oblečení, které jí připravili na cestu z porodnice. Matka s malou Alžbětkou je už pár týdnů doma a změny v Johančině chování sinejde nevšimnout."Plincezna"Johanka bývala vždycky ráda středem pozornosti, ale teď si zájem okolí přímo vynucuje, velmi často křikem a pláčem. Včera vítězně ukazovala dudlík, který sestřičce vzala, a v očích se jíjen blýskalo, když líčila, jak bez něj bude"mlňous celý den blečet".

Příchod malého sourozence definitivně sesadí dříve narozené syny a dcery z trůnu. Během několika týdnů poznají, že jejich představy o bratříčkovi či sestřičce se příliš neshodují s realitou, že miminko pořád jen leží,případně křičí, a nic nedělá. Že si s ním nejde hrát a že maminka má kvůli němu daleko méně času. Dokonce je s ním celé dny doma, zatímco je vodí, alespoň na dopoledne, do školky.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  INFORMATORIUM 3-8 č. 2/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!