5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Celoživotní služba nemocným

Celoživotní služba nemocným

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 13.5.2009 | Vydání: 5/2009

Doma je zahrnovali přemrštěnou laskavostí a lítostí, cizí lidé jim věnovali útrpný pohled a tu a tam se jim i smáli. Děti s tělesným postižením neměly v minulosti zrovna „na růžích ustláno“. Rudolfu Jedličkovi jejich osud ležel na srdci, stal se jejich velkým přítelem a dobrodincem.

Rudolf Jedlička se narodil 20. února 1869; pocházel z devíti dětí, ale dospělého věku se dožil pouze Rudolf a jeho čtyři sourozenci. Jeho otec Michal Jedlička byl panským lékařem v Lysé nad Labem a Rudolf si – podle jeho vzoru – zvolil za svůj osud medicínu. Po maturitě na gymnáziu se Jedlička zapsal na univerzitu v Praze. Ihned poté, co promoval na lékařské fakultě, získal místo na tehdy prestižní klinice vedené profesorem Mayndlem. Jeho kolegové jej uznávali jako velmi zručného operatéra, Jedlička se však nespokojil jen s praktickou chirurgií, ale od počátku se věnoval i vědecké práci.

Přes toto své velké pracovní vytížení si ale našel čas i na to, aby se zajímal o pedagogiku. Zaujalo ho dílo Karla Slavoje Amerlinga, který byl také lékař, ale zároveň i pedagog. Velmi si vážil jeho práce a ocenil, s jakou nezištností se Amerling staral o děti, jimž se tehdy říkalo slabomyslné. Jeho pozornost také vzbudil podnět školního inspektora Josefa Zemana, autora cenných publikací, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy a zakladatele prvního českého slepeckého muzea v Praze. Zeman mimo jiné vyzýval k tomu, aby v Čechách vznikla Jednota k ochraně a výchově tělesně zmrzačelých dětí.

Jedličkův ústav

V roce 1912 vypuklo srbské povstání. Srbové se snažili osvobodit území, které bylo do té doby pod tureckou nadvládou. Nechyběla jim statečnost, ale brzy začali strádat nedostatkem lékařské péče. Přece jen válka vždycky přináší těžká tělesná zranění. Jedlička tehdy sebral všechny svoje peníze a se skupinou českých vojáků odjel do Srbska, kde pomáhal těžce raněným vojákům, operoval je, čistil a převazoval jejich rány. Za svou pomoc získal od srbského krále Petra Řád svatého Sávy II. stupně.

Když se Jedlička vrátil z války, začal se více zabývat radiologií a rentgenologií. Investoval do drahých přístrojů, které pak nezištně půjčoval svým chudším kolegům. Na svou snahu o vědecký pokrok Jedlička bohužel i doplatil, stalo se mu osudným to, co postihlo i další rentgenologické průkopníky. Zhoubné účinky paprsků vedly k tomu, že se mu na ruce vytvořily nezhojitelné rány, a dokonce si musel na levé ruce nechat amputovat tři prsty. Přesto však dokázal operovat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 5/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!