5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Citové vnímání a empatie, důležité vlastnosti pro život

Citové vnímání a empatie, důležité vlastnosti pro život

Autor: PhDr. Daniela Kramulová | Datum: 9.12.2014 | Vydání: 10/2014

„Já ti to pofoukám, jo,“ říká pětiletá Janička a hladí panenku, která si zrovna „rozbila koleno“. „Stejně ji to nebolí, protože není živá,“ zlobí se Honzík. Panenka je přece hračka stejně jako autíčko, se kterým tak rád bourá do ostatních hraček. Autíčko to vůbec nebolí! Nebo snad ano?

Citové vnímání a empatie, důležité vlastnosti pro život

Umět rozpoznat vlastní emoce a učit se je pojmenovat – to jsou základní kroky k rozvoji citového vnímání, po kterých mohou následovat „náročnější lekce“. V nich se dítě seznamuje s tím, jak se dá s jednotlivými emocemi zacházet: například že nemůže donekonečna kolem sebe vzteky kopat jako dvouleté batole, stejně jako nemůže všem, kteří se mu líbí, rozdávat pusinky tak, jak to dělá doma. A ruku v ruce s poznáváním vlastních emocí by měla jít i podpora empatie, citlivosti a vnímavosti vůči emocím a pocitům druhých. „Mateřská škola by v této oblasti ale měla především navazovat na to, co se dítě – i to tříleté – už naučilo v rodině,“ upozorňuje poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková.

Lítost, nebo vztek?

„Při nejrůznějších příležitostech je vhodné si s dětmi povídat o tom, co cítí, aby se naučily emoce rozlišovat a pojmenovávat. Výborně se k tomu hodí konkrétní bezprostřední situace,“ vysvětluje odbornice. Když se dítě uhodí nebo upadne a začne plakat, obvykle mu spontánně říkáme, ty pláčeš, protože sis rozbil kolínko a bolí tě to, viď? Když pojmenujeme to, jak se cítí a proč, zároveň tím potvrzujeme, že v tu chvíli je pláč jako reakce na bolest normální. A pak je teprve ten správný čas, abychom navrhli řešení – pokoukat, zalepit a třeba společně jít k ostatním dětem a pomoci mu zapojit se zase do hry. Snažit se hned odpoutat pozornost dítěte nebo jeho bolest bagatelizovat – „Nic to není. Ani to nestojí za ten pláč. Kluci přece nebrečí. Už jsi velká holčička, tak neplakej.“ – není úplně nejšťastnější. Možná díky tomu aktuální situaci rychleji zvládneme, ale můžeme tím zároveň přispívat k tomu, že se dětí učí vlastní pocity potlačovat nebo se v nich hůř orientuje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!