5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Cvičíme s pohádkou (1)

Cvičíme s pohádkou (1)

Autor: Pavel Hájek | Datum: 13.10.2006 | Vydání: 8/2006

Asi nenajdeme dítě, které by nemělo rádo pohádky. Pohádkové příběhy se dobře poslouchají, můžeme si je zahrát a dokonce si můžeme s pohádkou i zacvičit. Nevěříte? Zkuste to s námi!

V minulém seriálu jsme probrali důležité ucelené oblasti z dětské jógy. Nyní se zaměříme na praxi s pohádkovým vyprávěním, v tomto díle věnovaném nejmenším předškolákům.

Jak se připravit?

Připravíme pro každého nějaký "zátěžový" předmět s širokou základnou a nízkým těžištěm (např. destičky pro výuku plavání, molitanové hračky, polystyrenové kvádry, maňásky, polštářky, plátěné sáčky se sypkým materiálem, kuličkami nebo kaštany). Dále nachystáme relaxační hudbu vhodnou pro děti, případně kouzelnou hůlku, a nezapomeneme na obrázky broučků, housenky, motýla, lopuchu, pavouka, žížaly, mrkve, hrášku, kedlubnu, kukly, zvonečků, kopretiny... Vždy během vyprávění dětem ukážeme odpovídající obrázek. Cvičíme na koberci nebo na vhodných podložkách. Začínáme pracovat v kruhovém uspořádání, děti jsou bez obuvi.

Housenka a motýlek

    "Dnes se vypravíme za pohádkou do říše hmyzu." Jdeme v kruhu jeden za druhým. 
    "A protože ve světě hmyzu je vše maličké, i my se musíme zmenšit a jak jistě víte, broučci neumějí lézt jen po dvou nožičkách." Během chůze poklesáváme do dřepu a pak lezeme po čtyřech. 
    "Broučci však dokáží lézt rychle a zároveň se vzájemně respektují, umějí se jeden druhému bezpečně vyhnout." 
    Lezení po čtyřech trochu zrychlujeme a zrušíme kruh - lezeme všude po místnosti bez kolizí, bez vzájemných doteků. 
    "Ale i broučci rádi odpočívají, proto teď mávnu kouzelnou hůlkou a všechny vás proměním v krásné barevné odpočívající housenky." 
    Necháme děti, aby si dolezly na libovolné místo a lehly si, jak se jim zachce. 
    "Jednou jedna dlouhatánská housenka odpočívala na sluníčku, ležela na velikém lopuchovém listu, měla zavřené oči a vůbec se nehýbala. Byla úplně celá uvolněná, sluníčko ji svými paprsky hřálo po celém dlouhém těle a housence bylo moc příjemně. Za chvilku však pocítila hlad a chtěla se vydat za nějakou dobrůtkou." 
    Ležíme při zavřených očích a nepohnutě odpočíváme. 
    "Ze všeho nejdříve otevřela oči a v lehu na bříšku se s hlubokým nádechem pořádně protahovala do délky, s výdechem se uvolňovala." 
    Kdo leží jinak, přetočí se do lehu na břiše, a všichni vzpažíme, opakovaně se s hlubokým nádechem protáhneme, s výdechem napětí uvolníme. 
    "Když byla housenka dost protažená, plazila se po lopuchu, ten se s ní ohýbal až hluboko k zemi a housenka po něm slezla dolů do trávy." 
    Plazíme se jakýmkoliv způsobem po místnosti, vzájemně se míjíme, nakonec se vrátíme na svá místa, posadíme se a zkřížíme nohy. 
    "Jak housenka lezla trávou, začal vát příjemný chladivý vítr a zafoukal i v několika silnějších poryvech." 
    Sedíme s rovnými zády, během nádechu nosem zvedneme ruce přes upažení nad hlavu a s foukáním sešpulenými rty ruce klesají k podložce: "Ffffffff." Několikrát opakujeme. "Tráva se v poryvech větru pohybovala nejprve dopředu a dozadu, pak také ze strany na stranu. Byla pevně ukotvená v zemi a ohýbala se jen nahoře." 
    V sedu vzpažíme a spojíme dlaně vysoko nad hlavou. Nakláníme se dopředu a dozadu tak, že se ohýbá především hrudní část páteře, podobně se ohýbáme i ze strany na stranu. 
    "Cestou housenka potkala velikého nohatého pavouka, který spěchal zkontrolovat svoji hebkou pavučinu, utkanou mezi větvemi keře." 
    Opřeme se rukama o zem a volně narovnáme nohy v kolenou - lezeme po čtyřech bez doteku kolen s podložkou. 
    "Kousek před sebou spatřila housenka krásnou dlouhou žížalu, která odpočívala a měla na sobě kamínek. Pohyboval se podle toho, jak dýchala." 
    Děti si lehnou na záda, odpočívají s otevřenýma očima. Na rozhraní břicha a hrudníku každému položíme připravený "zátěžový" předmět. Děti pohledem sledují, jak se jejich zátěž v rytmu dýchání pohybuje. 
    Kdo zátěž nevidí, může si hlavu podložit dlaněmi. 
    "Housenka dolezla k záhonu s nádherně oranžovou dlouhou mrkví, která se jen leskla a výhonky natě vytahovala vysoko ke sluníčku." 
    Položíme zátěž na zem a postavíme se snožmo, zvedneme ruce do vzpažení a protáhneme se vzhůru. Oddálíme ruce do tvaru trychtýře a protahujeme je do délky. Nakonec protáhneme ruce, trup a s nádechem jdeme až na špičky, s výdechem se vrátíme na celá chodidla a volně spustíme ruce. Můžeme opakovat. 
    "Mrkvová nať jí ale moc nechutnala, tak lezla dál kolem zeleného hrášku, který sepnul po dřevěné konstrukci nahoru k modrému nebi." ...

 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!