5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Děti, se kterými to šije“

Děti, se kterými to šije“

Autor: Marie Těthalová | Datum: 3.12.2008 | Vydání: 10/2008

Asi v každé škole najdeme nejméně jedno dítě, které je, jak říkáme, z hadích ocásků. Neposedí, nedokáže se soustředit, každou chvíli do někoho strčí, pravidelně se „pobryndá“… Čím to, že se takhle chová? Můžeme mu nějak pomoci?

Takové dítě sice může být takzvaně nevychované, vyrůstat bez hranic a bez jakéhokoli usměrňování. Pokud ale nereaguje na běžné pokyny a nedokáže se zklidnit, je nepozorné, nedokáže vydržet v klidu a je impulzivní, nejspíše se jedná o projev hyperkinetické poruchy. Hlavní příčinou, že se u dítěte rozvine hyperkinetická porucha nebo ADHD („Attention Defi cit Hyperactivity Disorders“ – hyperaktivita s poruchou pozornosti), je dědičnost. U mužů, kteří trpí touto poruchou, je pětkrát větší pravděpodobnost, že jejich děti budou mít stejný problém. Na vývoj hyperkinetické poruchy ale působí i nedědičné vlivy, například konzumace alkoholu a kouření matky v těhotenství, nízká porodní hmotnost dítěte, případně předčasný nebo komplikovaný porod; tyto vlivy mohou způsobit drobné poškození vyvíjejícího se mozku.

Tato porucha se dělí na dva hlavní typy – poruchu aktivity a pozornosti a hyperkinetickou poruchu chování. Obě diagnózy stanoví dětský lékař ve spolupráci s psychologem a často i neurologem. Zjištěním diagnózy to ale nekončí; dítě by mělo mít speciální režim, který vychází z jeho potřeb, a učitelé i rodiče potřebují vědět, co si k němu mohou „dovolit“ i jak s ním pracovat.

Neposedná nepozora

Když paní učitelka z jedné pražské mateřské školy mluvila o „svých“ dětech, zmínila malou neposednou nepozoru Alenku. „V zásadě to je hodná holčička. Dneska ráno přiběhla do třídy, v ruce držela sáček bonbonů. Cpala dětem karamely ‚hlava nehlava‘, přitom Janě a Péťovi rozsypala puzzle, dalším dětem zbořila věž z kostek a když se na ni obořily, rozbrečela se,“ vyprávěla. „A takhle to vypadá každý den. Alenka je sice v zásadě hodná, ale do všeho se hrne, začne si s někým hrát, ale hned ji to přestane bavit a nutí kamaráda, aby si vzali něco jiného. Děti jsou z ní unavené. Když si povídáme pohádku, poslouchá tak minutku, pak začne vrtět nohama, škrábat do koberce a za chvíli ‚lítá‘ po třídě. Když si ji vezmu na klín, div mi nevyrazí zuby, jak sebou ‚mele‘. Sice je do všeho ‚hr‘, ale je zbrklá, neumí počkat, až na ni dojde řada, a přitom to je docela ‚citlivka‘. Stačí, aby se na ni někdo ‚křivě‘ podíval, a už má slzy na krajíčku,“ popisuje Alenčino chování učitelka, které bylo jasné, že si sama se situací neporadí a že potřebuje pomoc psychologa, který má dívenku v péči.

„Řekl mi, že mám Alenku především chválit,“ trochu udiveně začala vysvětlovat, jakou radu dostala. Pochvala ale podle psychologa neměla být „zadarmo“. Děti, jako je Alenka, je třeba chválit za každý, i když jen opravdu drobounký úspěch. Rodič i učitel by se měli snažit, aby se na úspěchy nemuselo moc dlouho čekat a dítě na své snahy nakonec nerezignovalo.

Ruku v ruce s chválením přišla také snaha vnést do Alenčina chaosu pořádek a smysl. Každý den měl mít svůj řád, každá věc své místo. Nebyl to lehký úkol a Alenka potřebovala spoustu pomoci a pochopení, když se jí nedařilo. Místo hubování ale konečně slyšela, že se jí něco povedlo a že je v něčem „dobrá“. Ještě nemá „vyhráno“, čeká ji škola a s ní mnoho dalších drobných i větších překážek, ale už ví, že není jen ta nešikovná nemotora.

Rváč, který každého přepere

Šestiletý Lukáš, který také ještě chodí do školky, neměl zrovna dobrou „pověst“. „Pořád se pere,“ začala své vyprávění jeho učitelka. „Nevím, kde se to v něm bere; sedíme v klidu na koberci, povídáme si, a Lukáš najednou ‚vystřelí‘ a někomu jednu vrazí. Někdy je to opravdu náročné, nevím, koho hlídat dřív, a do toho tenhle divoch.“ Učitelku netrápilo jenom tohle, Lukáš se stejně jako Alenka nedokázal na nic soustředit, bral si jednu hračku za druhou, běhal „od jednoho k druhému“ a nic nedokončil.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!