5000
Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Děti dnes nemají šanci chovat se přirozeně

Děti dnes nemají šanci chovat se přirozeně

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 5.9.2017 | Vydání: 7/2017

Příliš jim organizujeme čas, máme na ně přehnané nároky, a reakcí může být problémové chování. O tom, jak častý jev to je a jak s dětmi, které se nechovají podle našich představ, pracovat, hovoří speciální pedagožka Zdeňka Michalová.

Děti dnes nemají šanci chovat se přirozeně

Budeme si povídat o zlobivých dětech. Co může být příčinou dětské zlobivosti?

Častou a opomíjenou příčinou dětského zlobení či problémového chování bývá to, že se děti často v naší společnosti nemají šanci chovat přirozeně. Žijí v prostředí podmínečné lásky, strachu, srovnávání, obav… A jejich chování je pouze obrana proti našemu „šílenému“ přístupu k nim, k tomu, jak jim nenasloucháme, jak se nad nimi nezamýšlíme, jak jsme mnohdy sobečtí a myslíme jen na sebe. Dítě, které zlobí, může tak reagovat pouze na prožívaný stres v situaci, které nerozumí, která je pro něj nepochopitelná a tudíž se v ní nedokáže zorientovat a na takové prostředí se zadaptovat. Může být ke zlobení „dotlačeno“ ambicemi svých rodičů, kteří je tlačí do něčeho, na co nemá, obavami z trestu, který může následovat. A to je ona příčina jeho neadekvátního chování. Při rozvoji problémového chování nemá primárně význam intelektová úroveň dítěte.

Čili jde v podstatě o obranný mechanismus, že?

Ano, je to tak. Dalšími příčinami nevhodného chování může být nezralost dětského organismu, snaha dítěte poutat na sebe pozornost a jeho nízká schopnost sebeovládat se v souvislosti s poruchou aktivity a pozornosti neboli ADHD, což je porucha pozornosti s hyperaktivitou. ADHD neboli podle jiné nomenklatury hyperkinetický syndrom patří mezi nejčastější příčiny psychiatrického vyšetření a léčby v dětském věku. Mezi laiky a mnohdy bezradnými rodiči se velmi často objevuje názor, že ADHD je jen omluva pro nevychovanost. Ve školce bývají tyto děti nadměrně divoké, vztekají se v situacích, když se musí něčemu podřídit, když by si představovaly v danou chvíli, že budou dělat něco úplně jiného, dokáže je rozběsnit, když si mají něco odepřít. Všechno je baví jen chvilku, u žádné nabízené aktivity dlouho nevydrží, neumí si udržet kamarády mezi stejně starými dětmi, které jejich chování nerozumí, protože velmi často jim mohou kazit společnou zábavu nebo ničit hračky.

Jak je to v předškolním věku s agresivitou?

Typickou poruchou chování ve věku mateřské školy, s níž se setkáváme, označujeme za dětský vzdor, neposlušnost a výbuchy zlosti. V případě, že se setkáme s úmyslným a záměrným ubližováním, jedná se o agresivitu, která v tomto věku má většinou podobu fyzickou, ale můžeme se setkat, i když méně často, se slovní variantou. Poruchou chování je i nepříliš časté v tomto věku úmyslné lhaní, které může vycházet u předškoláků ze špatného výchovného vlivu.

Jaký je rozdíl mezi poruchou chování a ADHD?

Úmysl. U poruchy chování se jedná o zlobení promyšlené, cílené.

Projevy neurobiologického onemocnění poprvé vzbudily zájem lékařů na začátku 20. století. A od té doby řada vědních oborů, jako genetika, biochemie nebo zobrazovací metody, potvrdila, že podstata ADHD je vrozená, a tedy nezávislá na výchově. Není však nic neobvyklého, že dítě s ADHD, je-li nesprávně od svých rodičů a dalších důležitých dospělých nesprávně vedeno, má zároveň poruchu chování.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 7/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666