5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Děti napodobují televizní násilí,

Děti napodobují televizní násilí,

Autor: Marie Těthalová | Datum: 28.2.2007 | Vydání: 2/2007

říká František Koukolík, s nímž jsme mluvili o příčinách zla v lidech.

Ve svých knihách píšete o zlu ve společnosti. Kde to zlo v lidech pramení?

Záleží na tom, co jako zlo definujeme. Zlo je do jisté míry relativní kategorie, protože to, co je dobré, se může v určitém kontextu stát zlem a naopak. Zlo, které mám na mysli, je destruktivita sama o sobě, ničivost. Agresivně, to znamená destruktivně, případně vražedně, se totiž můžeme chovat všichni. Máme to v genetické výbavě. Takové chování může být součástí normy -když chráníme území, mláďata, svůj majetek, obecně své představy o životě. Ale existuje patologická agrese, které se říká násilné chování. To, co já míním zlem, je druh obecně násilného chování, agrese smyslu zbavená, agrese jako samoúčel.

Co způsobuje, že se z dětí stanou násilníci?

Za něco (zejména v případě chlapců) mohou geny. Studie dvojčat, chlapců, kteří měli poruchu chování, prokázala, že ti z nich, kteří mají psychopatické rysy, bezcitnost a otrlost, jsou ovlivnění geneticky. Druhou příčinou je něco, co se může stát v průběhu nitroděložního vývoje člověka, případně v souvislosti s porodem - je to poškození mozku. Nepochybně k tomu má vztah hladovění matek (to je problém rozvojového světa) a nepřímo také kouření matek, zejména pokud čekají plod mužského pohlaví. Stačí 10 cigaret denně a roste pravděpodobnost, že se narodí chlapec s ADHD - poruchou pozornosti doprovázenou nápadnou pohyblivostí. U něj je pak až poloviční pravděpodobnost nějaké podoby násilného chování. Další příčinou je poškozený vztah matka-dítě, obecněji rodič-dítě, čili nějaký druh poruchy vazby. Děti velmi ovlivňuje zneužívání; odborné studie ukazují, že se často stává, že tyto děti přicházejí před soud dvakrát - nejdříve jako oběti, později jako pachatelé. Významnou příčinou bývá vývoj v bídě a sociálním tlaku, v antisociálním prostředí. Tady za vznikem antisociálního chování stojí učení. Pokud to shrneme, vyjdou nám jako u všeho lidského dvě proměnné - jednak geny, jednak prostředí, včetně nitroděložního vývoje. Soudobá teorie tvrdí, že chování lidí, jimž se říká primární psychopati, resp. sociopati v úzkém slova smyslu, je výsledkem vlivu genů. Jsou to individualisté často z vyšších sociálních kruhů, vysoce inteligentní, naprosto bezcitní a neovlivnitelní. Chování sekundárních psychopatů, respektive sociopatů, je výsledkem učení, například antisociálního rodičovství nebo antisociálního prostředí obecněji, např. životem v gangu mladistvých. Je pravděpodobné, že v obou případech nejde o onemocnění ani o poruchu, ale o druh menšinové parazitní strategie.

Jak působí současná „televizní“ doba na vývoj dítěte, co dělá mediální násilí s jeho psychikou?

Podle mého názoru by děti do tří, možná až do pěti let neměly televizi sledovat vůbec. Jejich mozek není schopen informace z televize dobře zpracovat. To, že mají násilné pořady přímý vliv na chování, prokazuje řada studií (i když existuje i řada dobře zaplacených kontrastudií, které prokazují opak). Moje zkušenost říká, že kde je geneticky vhodný terén či kde jsou díry ve výchově, tam mají násilnické pořady negativní účinek. Děti je napodobují.

Ani pořady bez násilného obsahu nejsou pro malé děti vhodné?

Podle mého názoru ne, a zejména když jsou ty děti malinké. Ony nejsou schopné zvládnout celek toho, co se na obrazovce děje. I když jde o nenásilnické pořady, říkám každopádně ne. Děti do dvou, tří let jsou ohroženy roztříštěním mechanismu pozornosti. Malé děti mají být v kontaktu s matkou, s rodiči. To, že se dítě místo kontaktu s rodinou vystaví před televizor nebo před počítač, není náhrada rodičovství, to je tragédie.

Často mluvíte o deprivantech. Můžete je charakterizovat?

Deprivant je termín, který jsme vytvořili s paní doktorkou Drtilovou pro neúplného, sociálně adaptovaného psychopata. Plně vyvinutý psychopat se chová násilně, leckdy končí ve vězení nebo má velké potíže ve společnosti. Podstatný podíl mezi psychopaty tvoří ti neúplní, částeční, sociálně adaptovaní, které jsme nazvali deprivanty. My jsme je tak pojmenovali proto, že před přibližně patnácti lety, když jsme se o tuto problematiku začali zajímat, jsme si mysleli, že klíčovým mechanismem jejich vzniku je citová deprivace v raném dětství. Tehdy ještě nebyly práce genetiků známé tak jako dnes. V současné době jsme termín ponechali, ale jsme si vědomi, že jsme tehdy genetickou složku problému podcenili. Víme, že je větší, než jsme si tehdy mysleli. Věděli jsme, že existuje, ale nepovažovali jsme ji za tak významnou.

Kolik procent populace tvoří deprivanti?

Pokud by pro nás platily statistiky, které má Robert Hare pro USA a Kanadu, tak jsou asi 4 % antisociálně se chovajících mužů a necelé 1 % antisociálně se chovajících žen. Zhruba čtvrtina z nich, tedy přibližně 1 % populace, jsou plně vyvinutí psychopati v úzkém slova smyslu. Neúplných, částečných, sociálně úspěšných nebo sociálně adaptovaných psychopatů, jimž říkáme deprivanti, bude víc.

I když víme, že za „zrodem“ deprivanta stojí do značné míry geny, má na jeho vývoj nějaký vliv rodina, škola, společnost…? Co se stane, sejdou-li se deprivující vliv a problémová genetická výbava?

Pořádný deprivant! Ale ne vždy, tyto jevy jsou tzv. nelineární.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!