5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Dítě? Dříve jen majetek, dnes rovnoprávná bytost!

Dítě? Dříve jen majetek, dnes rovnoprávná bytost!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 5.11.2008 | Vydání: 9/2008

O tom, že se v průběhu času mění pohled na mnohé věci a události kolem nás, asi nikdo nepochybuje. I vztah dospělých k dětem prošel během času velkou proměnou.

Na sklonku 18. a 19. století byla rodina silnou ekonomickou jednotkou a citová složka výchovy dětí byla spíše v pozadí. I mezi manželi nehrály emoce tak silnou roli jako dnes. Aby rodina fungovala, nebylo třeba budovat silné citové pouto. Rodiče dětem zpívali, vyprávěli jim pohádky, ale stále se tradovalo úsloví, že „vychování tvrdé dělá děti zdravé“. Karolína Světlá o tom napsala: „Jak přišla návštěva, již děti musely couvnouti do pokoje jim určeného, aniž se směly bez dovolení jinak hnouti. Bylať běžná zásada, že rodiče nemají dětem svým svou lásku k nim ukázati…“ Středem, cílem výchovných zájmů byli především chlapci, kteří měli být vychováváni přísně a důsledně. Neznamenalo to, že by dívky měly zůstat „ladem“, i ony neměly být „zkaženy přílišnou dobrotou“. V kontrastu s protežováním mužských potomků pak jsou dobové obrázky, na kterých vidíme malé chlapečky oblečené do dívčích šatů a s dlouhými načesanými vlásky.

Rodiče tehdy věřili, že „metla vyhání děti z pekla“, a tak děti často bili – pohlavkovali je, tloukli je vařečkou, proutkem, řemenem nebo skutečnou metlou. Děti také často stávaly v koutě, klekávaly na hrachu či trávily čas trestu zavřené ve tmavé místnosti. Rodiče své děti vedli ke strachu; děti se bály Boha a jeho trestu, bubáka a svého otce, který v rodině často plnil funkci exekutora. Po návratu z pole nebo ze chléva si vyslechl, čím se děti provinily, a přísně je potrestal. V té době děti také svým rodičům vykaly.

Děti často žily v bídě a ve špíně. Pravidelné sobotní koupání, kdy matka ohřála velký kotel vody, který pak musel stačit celé rodině, korespondovalo s tím, že tehdejší literatura dávala rodičům „za příklad“ výchovu založenou na hmotném nedostatku a bídě. V knize Ze života děvčátka autorky Magdy Bílé se dočteme: „…tenkráte, když u nás v rodině mřelo jedno hezounké vyhýčkané děťátko, sotva druhé se narodilo, takže jsme bývaly vždycky jen tři – vyrůstala nepěstovaná robátka dělnických maminek u nás v horách v roubených dřevěných chaloupkách, na zimu obložených klestím. Opuštěna matkami často na plných šestnáct hodin denně, hlídána starými babičkami, které jim bezzubými dásněmi žvýkaly kůrčičky chleba do ‚cumle‘.“ Nevím, jestli se z té doby traduje rčení, že „chudoba cti netratí“, ale z dobových lékařských knih je patrno, že děti, které vyrůstaly v podobných podmínkách, měly často plicní tuberkulózu a umíraly již v raném věku.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!