5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Dvacet let od studentské revoluce

Dvacet let od studentské revoluce

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 11.11.2009 | Vydání: 9/2009

Rok 1989 začal Palachovým týdnem, pokračoval masovým exodem východních Němců přes Prahu do svobodného západního Německa a skončil sametovou revolucí a zvolením bývalého disidenta Václava Havla prvním prezidentem demokratického Československa.

„Vítězný únor“ roku 1948 a po něm sovětská invaze roku 1968 v Československu nadlouho „zakonzervovaly“ komunismus. Vláda jedné strany, pomyslný sedmimilionový zástup lidí, kteří do KSČ vstoupili v letech 1948–1989, po únorové znárodňování, monstrprocesy a potírání názorů, které se neztotožňovaly s vládnoucí ideologií, to vše budilo dojem, že tu komunismus bude už „navěky“. Věděli jsme o Chartě 77, znali jsme jména řady disidentů a mnozí z nás potají poslouchali Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Ovšem svoboda, možnost cestovat, ovlivňovat život ve své zemi, číst knihy „zakázaných“ autorů a hlavně moci poznávat opravdovou, nezdeformovanou historii naší země a projevit své názory beze strachu, že nás někdo udá, byly do roku 1989 sen, který jsme si možná ani neuměli představit.

První „vlaštovkou“, závanem možné budoucí svobody byly srpnové protesty z roku 1988. Dvacáté výročí sovětské invaze přineslo spontánní lidové protesty a další demonstrace se opakovaly 28. října 1988. Zvláštní oddíly Sboru národní bezpečnosti proti nim tehdy zasáhly s velkou razancí. Přesto se lidé pomalu přestávali bát a probouzela se naděje na změny.

Palachův týden

Třetí lednový týden roku 1989 se na pražském Václavském náměstí konaly demonstrace, které měly připomenout dvacáté výročí upálení studenta Jana Palacha. Tehdejší Rudé právo psalo o provokacích dlouhodobě připravovaných západními diverzními centry a některými západními rozhlasovými stanicemi. A v těch samých novinách se také psalo, že demonstrace nejsou zakazovány, ale že jde o „omezení práva organizovat shromáždění v památkové rezervaci“. Ovšem záběry zahraničních televizí na staré lidi, které srazil k zemi postupující policejní kordon, nebo fotografi e policistů, kteří brutálně bili mladé lidi, budily emoce a hlavně dokazovaly, že opravdu nejde jen o snahu zachovat klid a pořádek v památkové rezervaci okolo Václavského náměstí.

Léto roku 1989 přineslo další iniciativu, která probudila naději na změny. Prohlášení Několik vět, ve kterém opozice vyzývala režim k propuštění politických vězňů nebo ke skutečné svobodě vyjadřování, se setkalo s ohromným úspěchem. Podepsalo ho asi 37 000 lidí. Jedinou reakcí tehdejšího režimu bylo známé vystoupení Milouše Jakeše na Červeném Hrádku, za které se Jakeš právem stal terčem mnoha lidových vtípků a karikatur, například „inzerátu“ na nový počítač Jakešita, který se vyrábí v JZD Slušovice a má 100 funkcí, ale žádnou paměť.

Vezmi si s sebou květinu

Výročí pohřbu studenta Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn při protinacistických demonstracích v roce 1939, se proměnilo v něco, co nikdo nečekal – povolená manifestace vyústila ve spontánní pochod do středu Prahy. S transparenty, které nesly hesla „K Vánocům svobodu!“, „Chceme novou vládu!“, „Lží už bylo dost!“ nebo Zrušte Lidové milice!“, se studenti vydali až k Národnímu divadlu, kde je zdravili herci vyjadřující jim sympatie a podporu. V tu chvíli už zasáhly policejní složky, které měly studentům zabránit v tom, aby se dostali na Václavské náměstí. Mohutný kordon Pohotovostního pluku SNB s plexisklovými štíty sevřel demonstrující na Národní třídě ze všech stran. V policejním obklíčení neuvízli jen studenti, ale také náhodní kolemjdoucí. Kordony uzavřely i boční ulice a chvíli po osmé hodině večer zahájily bezprecedentní masakr. Rány obušky a pěstí i surové kopance dopadaly na účastníky protestu, kteří přitom nekladli žádný odpor a těsně před zásahem volali „Máme holé ruce!“.

V následujících dnech události nabraly rychlý spád: během 18.–19. listopadu se studenti a herci shodli na týdenní stávce vysokých škol a divadel, rozšířila se falešná zpráva o smrti studenta Martina Šmída, vzniklo Občanské fórum. Ve středu 22. listopadu se zdálo, že se celá situace vyhrotí a dojde k dalším násilným střetům, protože do Prahy přijely autobusy s tisícovkami milicionářů, kteří byli připraveni zasáhnout. Nakonec ale Lidové milice opustily Prahu bez toho, že by se střetly s demonstranty. V pátek 24. listopadu dostal Václav Havel od švédského ministra zahraničí cenu Olofa Palmeho a Milouš Jakeš odstoupil z pozice předsedy ÚV KSČ. Vyjednávání Občanského fóra s vládou, její postupné personální změny, generální stávka, do které se zapojila celá země, vyústily ve zvolení Václava Havla prezidentem a otevřely Československu cestu k demokracii a svobodě.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!