5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Hledejme pro každé z dětí tu pravou cestu

Hledejme pro každé z dětí tu pravou cestu

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.11.2007 | Vydání: 9/2007

Kateřina Smolíková vysvětluje, co je smyslem pedagogického hodnocení.

Učitelky mateřských škol mají od září k dispozici novou Metodiku pro podporu individualizace vzdělávání v podmín-kách mateřské školy. Co váš tým přivedlo k vytvoření této příručky?

Pustili jsme se do toho zejména proto, že si o to „řekla“ praxe. Učitelky mateřských škol samozřejmě diagnostiku provádějí, ale používají k tomu nástroje, jež slouží spíše k psychologickému vyšetření, nebo si vytvářejí nástroje vlastní, což není tak jednoduché. Dalším důvodem, který je skrytý i v názvu, je požadavek individualizace vzdělávání, což je klíčový moment současného předškolního kurikula. O individualizované práci se sice hovoří stále, víme, že tak pracovat „by se mělo“, ale zůstává otázka „jak“. Uvedená metodika by měla nabídnout jednu možnou cestu, jak zajistit, aby individualizace nebyla jen pojem „na papíře“. Metodika sama byla vytvářena postupně v průběhu dvou let. Za jejím vznikem stojí tým odborníků i učitelky z „terénu“, vše se zkoušelo v pilotních školách, které s námi v té věci spolupracovaly.

Na čem konkrétně se pilotní školy podílely?

Naši spolupracovníci z praxe dostali v první řadě textovou část metodiky k připomínkování – chtěli jsme vědět, jestli jim vyhovuje, je-li pro ně srozumitelná, co jim v ní chybí, jestli je nebo není prakticky využitelná. A také jsme jim předložili vývojové škály vybraných dovedností a konzultovali jsme je s nimi. Na návrh učitelek jsme pak škály sjednotili a vytvořili pětiúrovňovou stupnici. A spolu s nimi jsme pracovali i na podobě záznamových archů – chtěli jsme, aby pro ně byly dobře použitelné. Z podnětu praxe jsme nabídli v metodice také počítačový program k pedagogickému hodnocení. Jeho výhodou je, že zápisy jsou přehledné a že údaje o jednotlivých sledovaných dovednostech (např. úrovni řečových schopností dětí – pozn. red.) program generuje za celou třídu. Učitelka si nemusí složitě vypisovat údaje z jednotlivých archů a provádět analýzu, program to udělá za ni. Získá tak rychle přehled o celé třídě a může snadno poznat, zda se určitý problém týká jednoho nebo více dětí. Také si díky tomu snadno uvědomí „rozptyl“ v úrovni zvládnutí jednotlivých dovedností i to, že by měla vytvářet program, který bude diferencovaný co do náročnosti a který tak mohou zvládnout všechny děti.

Nejde tedy jen o diagnostiku, ale o něco víc?

Jde samozřejmě především o pedagogickou práci, ale v podstatě jde o obojí; v první chvíli potřebujeme získat co nejobjektivnější obraz o dítěti a pak toto poznání dítěte využít pro co nejefektivnější práci s ním. Pokud by se končilo u „diagnózy“, zůstali bychom v půli cesty a hlavní smysl by zůstal nevyužit. Diagnostika by neměla být cílem, ale prostředkem, jak najít pro každé z dětí tu pravou cestu, jak zvolit vhodnou metodu, odpovídající přístup a vzdělávací obsah, který mu bude vyhovovat. V pedagogické diagnostice nejde o vyšetření, ale o průběžné sledování a vyhodnocování individuálního postupu dítěte ve vzdělávání. V žádném případě tedy učitelka nehodnotí dítě samotné, ale jeho individuální posun, pokrok. Učitelka tím získává zpětnou vazbu. Zjišťuje, zda pracuje efektivně a zda její rozhodnutí byla správná. Hodnotí tak zároveň svou práci, své pedagogické úsilí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!