5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Hudba a pohyb jsou neoddělitelné

Hudba a pohyb jsou neoddělitelné

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 7.2.2014 | Vydání: 2/2014

Tvrdí to pedagožka Lenka Pospíšilová, učitelka hudební výchovy a lektorka hudebních seminářů pro učitele. Za chybu považuje skutečnost, že se z našeho života postupně vytrácí aktivní muzicírování. Málo zpíváme a tím se podle ní připravujeme o radost, již nám hudba může přinést.

Hudba a pohyb jsou neoddělitelné

Co znamená hudba v životě dítěte? „Hudba je jednou z možností vlastního sebevyjádření. Skoro každé dítě reaguje na hudbu pohybem, pak začne zpívat a vyjadřovat své emoce, svůj vnitřní svět. Je dokázáno, že děti již v prenatálním období hudbu vnímají a také na ni reagují. Malé dítě tohle dělá naprosto bezděčně, nepřemýšlí o tom. Slyší hudbu a začne si pobrukovat nebo prozpěvovat. Je to velmi přirozený projev, jímž o sobě dává vědět,“ vysvětluje Lenka Pospíšilová.

Klasická hudební výchova v našich školách vypadá tak, že učitelka hraje na klavír a děti zpívají. Má takové pojetí hudebky pro děti význam? „Samozřejmě že má význam, když s nimi někdo zpívá, případně hraje na piano,“ míní pedagožka. „Dnešní svět je ale jiný než byl dříve, a dítě je proto potřeba aktivovat i trochu jinak, než jsme to dělali v minulosti. Dětem chybí pohyb a jejich soustředěnost je také menší, proto je velmi důležité při hudebním projevu zapojit i motoriku. Hudební výchova v ideálním případě dítě aktivuje, a to pohybem, slovem, hrou, zpěvem a hudebními nástroji. Domnívám se, že je to velmi celistvá oblast, v níž se dítě může vychovávat, rozvíjet.“ Co když učitel hraje tak výrazně, až děti „přehraje“. Děti se pak neslyší. Co s tím? „Setkávám se spíše s tím, že učitelé nástroj dost dobře neovládají. Nástroj je důležitý v tom, že může dítě podpořit, pomoci mu, když si není ve zpěvu jisté, ale měl by pochopitelně tvořit pouze doprovod. Pokud to někdo nevnímá, je to škoda.

Pokud se někde nenajde paní učitelka, která by alespoň trochu nějaký nástroj ovládla, preferují se výtvarné činnosti a hudební výchova se vytrácí. Na většině MŠ se však stále ještě zpívá. Nástroj samozřejmě není podmínkou, učitelky mohou využít i Orffův instrumentář, na který mohou hrát i děti, ale bude se jim například hůře pořádat besídka pro rodiče.

Zpívat se naučí každý

Občas slýchám, že někdo zpívá nebo hraje falešně. Na druhou stranu se ale dozvídám, že zpívat se naučí každý. Co si o tom myslíte? „Pokud člověk nemá nějakou hlasovou nebo jinou organickou vadu, skutečně se zpívat naučí. Je to jen otázka cviku. Hlas ale je třeba trénovat, a to je dnes problém, protože v rodinách se zpívá málo a muzikálnost se často se vytrácí. Samozřejmě může někdo mít větší hlasový rozsah nebo krásnou barvu hlasu, ale zpívat se může naučit každý,“ vysvětluje Lenka Pospíšilová. Co hudební nástroj? Mohou se už i malé děti učit na něco hrát? A jak to zařídit, abychom jim nesebrali pocit z té jejich vlastní hudby? „V Orffovském instrumentáři nalezneme takzvané elementární hudební nástroje, což jsou například ozvučná dřívka, nejrůznější bubínky nebo tamburíny, ale také melodické nástroje jako zvonkohry nebo xylofony, na které mohou hrát i velmi malé děti a zažít si onu radost ze společného muzicírování a hry na nástroj. Některé předškolní děti však začínají hrát i na flétničku nebo housličky a podobně. Záleží hodně na způsobu, jakého potkají učitele a jak se k této činnosti staví i rodiče.“

Jaký má Lenka Pospíšilová názor na skupinovou výuku malých dětí na hudební nástroj, třeba na flétnu? „Skupinová hra na flétnu může vypadat velmi různě a samozřejmě má různá úskalí, která je třeba dobře promyslet. Nemělo by jít pouze o to, aby dítě co nejdříve zahrálo nějakou písničku, ale aby dokázalo správně nástroj držet a vyloudit z něj krásný tón a získalo k tomu nástroji kladný vztah. Problém je v tom, že rodiče a někdy i učitel chtějí velmi rychle nějaký výsledek. Dítě sice zahraje Běžela ovečka nebo Halí belí, ale kvalita hry není dobrá.

Záleží samozřejmě na přístupu. Viděla jsem i dobrou skupinovou hru na nástroj, kdy si děti s nástrojem v podstatě hrály, zkoušely si, jak je možné na něj zahrát nebo vyloudit nějaký zvuk, jak správně přikládat prstíky. A teprve po nějakém čase začaly zkoušet hrát nějakou písničku. Je na učiteli, jakou cestu zvolí.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2014nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!