5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > I duše může být nemocná

I duše může být nemocná

Autor: Marie Těthalová | Datum: 6.4.2011 | Vydání: 4/2011

Snažíme se jíst zdravě, cvičit, prostě dodržovat životosprávu. A přesto se někdy můžeme cítit jako „spráskaný pes“, jako „tělo bez duše“. Co potřebujeme pro to, abychom si mohli svůj život opravdu vychutnat? Odpovídá psycholožka Petra Holcnerová.

I duše může být nemocná

Co si můžeme představit pod pojmem „duševní zdraví“?

Duševní zdraví si můžeme představit jako stav psychické pohody, ve kterém je člověk schopný si vychutnat svůj život, odhadnout své schopnosti a dovednosti, zvládnout a přizpůsobit se běžným stresovým okolnostem a zároveň je schopný produktivně pracovat a být přínosem pro společnost.

Určitým protipólem duševního zdraví je duševní nemoc. Ta se v naší společnosti stále chápe jako něco strašidelného, tajemného… Proč to tak je?

Podle mého názoru je to proto, že některé duševní poruchy mění naše chování a prožívání, které pak může být pro druhé lidi méně srozumitelné, a lidé s některými duševními poruchami se tedy stávají o něco méně předvídatelní ve svém chování, což vede často k nedorozumění a k následným pocitům strachu a obav u ostatních. Dalším problémem také je, že veřejnost není dostatečně o tomto tématu odborně informována a dozvídá se o něm například přes příběhy agresivních osob s diagnózou schizofrenie, které pak vyvolávají dojem, že každý člověk s duševní poruchou se chová jako negativní postava z filmu.

Jak se o sebe starat, aby si člověk udržel dobré duševní zdraví, nějak ho neohrozil?

Zde bych doporučila starat se o čtyři základní oblasti v životě. Pečovat o své rodinné vztahy, přátelské vztahy, realizovat se v práci a dále nezapomenout se věnovat i svému tělu v podobě aktivního sportu. Vyvážený život v těchto čtyřech oblastech může výrazně přispívat k udržení duševní pohody.

V souvislosti s duševním zdravím se často zmiňuje slovo „stres“. Co stres je? Je stres vždycky škodlivý?

Stres se definuje jako stav organismu, který je odezvou na náročnou psychickou nebo fyzickou zátěž. Mírná forma stresu může být pozitivní. Nazývá se odborně eustres a pozitivní je v tom, že nás podporuje, abychom podali lepší anebo vyšší výkony.

Někteří lidé jsou přirozeně pozitivně naladěni, jiní od života čekají to horší, než je nakonec potká. Dá se pozitivní naladění nějak vytrénovat? Mohu se sama nějak pozitivně „naladit“?

Pozitivní nebo negativní naladění často souvisí s životní historií člověka, je formováno vztahy v bazální rodině, názory a očekáváními druhých, které nás od nejútlejšího dětství ovlivňují. Na pozitivním přístupu k životu se samozřejmě dá pracovat například tím, že si člověk uvědomí vlastní negativní myšlenky, buď sám či za pomoci psychoterapeuta, a poté k nim nachází jiné, pozitivněji formulované alternativy.

Když se nám stane něco, co nás rozhodí“, někdo si vztek nebo nepohodu dusí v sobě, jiný je obrátí proti okolí. Proč někdo reaguje tak a jiný tak?

To je dáno jednak temperamentem člověka a také jeho rodinnou výchovou. V některé rodině bylo zvykem si emoce v sobě spíše nechávat a v jiných rodinách bývá zvykem emoce ventilovat. Cholerici a sangvinici jsou známí tím, že emoce dávají více najevo, kdežto melancholici a flegmatici si je spíše nechávají pro sebe.

Napadá mě jeden zdroj psychické nepohody, který může nastat v zaměstnání; může se stát, že se někdo dostane na okraj kolektivu, nebo se dokonce stane terčem šikany ze strany kolegů. Jak se cítí, co to pro něj ­znamená?

Velmi záleží na tom, co si představit pod spojením „dostat se na okraj kolektivu“. Jedná-li se o jedince, který podobnou pozici obvykle ve skupině zaujímá, je na ni zvyklý, či mu dokonce určitým způsobem vyhovuje, nemusí se nutně jednat o něco negativního.

Jiná situace nastává v okamžiku, kdy je jedinec z kolektivu druhými záměrně vylučován, nepřijímán. Pak lze u takového člověka předpokládat pocity smutku či lítosti, strachu, nebo naopak zlosti. Taková situace se nutně promítá také do jeho sebehodnoty. Člověk o sobě může začít pochybovat, cítit se vnitřně nejistý, bezcenný. Šikanu lze v tomto kontextu vnímat jako faktor, který výše uvedené prožívání podstatným způsobem zesiluje a umocňuje.

Jak vy sama čelíte vyčerpání? Co pomáhá vám?

Já osobně mám ráda spíše aktivní odpočinek, takže si velmi odpočinu při sportovní aktivitě nebo procházce a při setkání s přáteli. Pak také relaxuji čtením knih nebo občasným sledováním filmů či seriálů.

Učitelství je náročná profese, vyčerpávající a často únavná. Proto mnozí čekají na prázdniny jako „na smilování“. Jak využít dovolenou k tomu, aby se v září do školy vrátili plni sil a s tím, že se jim tam chce?

Doporučila bych, aby se věnovali aktivitám, které jsou opakem jejich celoroční činnosti – tedy učení a studia, aby si tak pedagogové měli možnost zcela od podobných činností odpočinout. Zvolení konkrétní aktivity je pak individuální u každého člověka.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 4/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!