5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Já mám dietu, paní učitelko

Já mám dietu, paní učitelko

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.11.2007 | Vydání: 9/2007

Dítě, které nemůže jíst mléčné výrobky, potraviny, v nichž je obsažený lepek, nebo třeba vajíčko, musí dodržovat přísný stravovací režim. Jak se ale dá skloubit docházka do mateřské školy s dietou?

Většina rodičů, kteří mají doma malého „dietáře“, se tak potýká hned se dvěma problémy – musejí dítěti zajistit speciální a leckdy poměrně nákladný jídelníček a ještě (mnohdy marně) hledají mateřskou školu, jež jejich dítě přijme.

Adéla Vacková, jejíž dvě děti mají dietu, popisuje své zkušenosti takto: „S první dcerkou jsem měla potíže najít školku, která byla ochotna přinesené jídlo ohřívat – všude mi říkali, že je to nehygienické. Nakonec jsem Praze našla školku pro zdravotně oslabené děti, kde byli ochotni ohřívat jídlo z domova.

V současné době mám ve školce druhou dcerku, která má krom diety bezlepkové ještě dietu sacharidovou – nesmí složené cukry. Byl velký problém sehnat školku; když už se tvářili vstřícně, tak po mně vyžadovali nosit jídlo z domova, a přitom jim platit obědy, které mi domů dát nemohou. Podle jejich slov jsem měla být ráda, že jídlo ohřejí, protože riskují, že jim tam něco ‚zatáhnu‘. Proběhla jsem tři školky; ve všech Anuška chvilku pobyla a poté mi ředitelky sdělily, ať si ji nechám doma, dokud se neuzdraví, a platím školné. Pokud bude některý den vhodné jídlo, mohu ji do školky dovést. Nakonec jsem školku našla, je 15 km daleko, dohodli jsme se, že budeme kombinovat jídlo z domova s jejich (co mohou, uvaří, a já dodám ze svých potravin, co je potřeba). Je to opět školka pro zdravotně oslabené děti, tentokrát v Chrudimi. Jen ve školkách pro zdravotně oslabené děti jsem našla porozumění a ochotu. Mají můj obdiv, že se do toho pustili, protože to není snadné. Podle mého názoru ohromně záleží na lidech.“

Lenka, jejíž syn se také potýká s potravinovou alergií, měla velké štěstí: „Náš Davídek chodí do školky v Porubě – máme skvělou paní kuchařku, která je velmi ochotná a vychází nám vstříc. Davídek má alergii na vaječný bílek, která se ani po třetím roce života neztratila, a další alergii, ale po ní se pořád pídíme (např. mrkev, ale jen v určitém období, také hlídáme „éčka“, kořenovou zeleninu, citrusy, ořechy…). Každý pátek zajdu za naší paní kuchařkou a opíšu si u ní jídelní lístek na příští týden. Při tom se poptám, z čeho se co dělá, ať vím, kdy může Davídek jít do školky a kdy ne. Kuchařka je velmi ochotná, místo knedlíků s vejcem mu připraví brambory, holandský řízek udělá bez vajec… Toho si velmi cením. Pak dodám vlastní papír s popisem každého dne, napíšu, zda David půjde na oběd, případně jaká změna v jídle (svačina, oběd) je třeba. Někdy dodám polévku a druhé jídlo má syn ze školky. Co se týče svačin, tak také, někdy dodám lučinu či pomazánku, vlastní buchtu bez vajec, nebo mu kuchařky namažou chleba máslem. A když to nejde, tak má David prostě oběd doma. Tento papír dávám jak paní kuchařce, tak i učitelkám ve třídě. Také jsem do třídy Davídkovi donesla švestky a lízátka z obchodu se zdravou výživou jako alternativu k bonbonům. Jediné, co není ještě dotažené, jsou akce pro děti, kdy dostáváme sladkosti, které vůbec nevyužijeme. Hlavně jsem moc ráda, že jsme našli takhle ochotnou paní kuchařku.“

Rodičům vyhovíme…

Většina rodičů po dlouhé anabázi hledání narazí na mateřskou školu, kde jim dovolí nosit dítěti jídlo z domova, nebo dokonce zvládnou připravovat dietu sami. Citujeme zkušenost ředitelky jedné menší venkovské mateřské školy, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována: „V případech, kdy děti něco nepijí nebo nejedí, se snažíme připravit v rámci možností nějakou alternativu – k pití je vždy mimo mléčných nápojů i čaj, ke svačině vždy dva druhy ovoce a zelenina, takže si mohou vybrat. Co se týče dietních omezení, měli jsme několik případů dětí s cukrovkou a celiakií. V těchto případech vždy závisí na ochotě personálu v kuchyni a dobré vůli všech. Rodiče dostávali týden předem jídelníček, kde označili, co dítě může a co ne, a kuchařky se snažily jídlo nahradit nebo nějak upravit. V případech, kdy to nešlo (sladký oběd apod.), bylo dítě odhlášeno ten den ze stravování a rodiče mu přinesli jídlo z domova.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!