5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Já mám velké bříško!

Já mám velké bříško!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 6.2.2008 | Vydání: 2/2008

Na začátku školního roku se všechny děti představovaly a říkaly, jaké mají oči, vlasy, jak jsou veliké, co umějí… Malý Jakoubek hrdě prohlásil: „Já mám největší bříško ze všech, heč!“

Dětí, které jsou kulatější než jejich vrstevníci, je v ČR přibližně šest ze sta a toto číslo stále stoupá. Jejich „velké bříško“ není jen kosmetický problém, obezita jako taková je zařazena do mezinárodního seznamu nemocí a tyto děti navíc mívají různé přidružené zdravotní potíže.

A co to obezita vlastně je? „Obezita je nadměrné hromadění tuku (většinou v podkoží), a jestli je člověk obézní, se zjišťuje pomocí BMI neboli body mass indexu. To je nejjednodušší způsob; existují pochopitelně i další metody, např. stanovení množství podkožního tuku, ale BMI slouží k základní diagnostice obezity. U dětí ale není BMI spolehlivým ukazatelem; obézní dítě je to, jehož hmotnost je minimálně o pětinu větší, než je průměrná váha dětí jeho věku. Úplně nejlepším ukazatelem jsou pak růstové křivky, které najdeme ve zdravotních průkazech českých dětí,“ vysvětluje kardiolog Zdeněk Trefný. Dodává, že k otylosti se přidávají další zdravotní problémy. „Nadměrné zatěžování kloubních chrupavek vede k artróze. Zvýšená tělesná hmotnost též přináší onemocnění srdce a cév a často se s ní pojí cukrovka. Na obezitu nemůžeme nahlížet jen jako na záležitost metabolismu tuku, ale i bílkovin a cukrů. A toto všechno se může objevit už v dětském věku.“ Ke zdravotním problémům se mohou přidat i potíže psychické. „Už předškolák se může cítit vyčleněný ze skupiny ostatních dětí, zejména pokud je jediný, kdo se nějak výrazně liší od ostatních dětí. Může se stát středem pozornosti a hrozí mu šikana ze strany vrstevníků,“ říká psycholožka Václava Masáková.

Proč děti tloustnou?

Dětí, jako je Jakoubek, pomalu, ale jistě přibývá, lékaři hovoří dokonce o epidemii obezity. Tento nepříznivý trend má několik příčin. „Životní úroveň se stále zlepšuje, strava je stále dostupnější, více jezdíme autem nebo jinými dopravními prostředky. Také více sedíme u televize, což snižuje množství pohybu. To vše se podílí na vzrůstající tělesné hmotnosti,“ vysvětluje docent Zdeněk Trefný, proč obézních lidí přibývá. Dodává, že příčinou obezity je nejčastěji nevhodný životní styl, málokdy se jedná o otylost, která je důsledkem nějaké choroby. Pokud lidé svádějí svá nadměrná kila na „rodinnou zátěž“, jedná se podle odborníka o trochu jiné než genetické dědictví - jde o životní styl, který se v rodině traduje. Velké porce a konzumace sladkých a tučných jídel bývají tou pravou příčinou obezity, již jsme „zdědili po babičce“.

Mnohé potraviny, které konzumujeme, v sobě navíc obsahují tzv. skryté cukry - málokdo si uvědomí, že když si špagety polije silnou vrstvou kečupu, sní více cukru, než kdyby si dal špagety „nasucho“ a místo kečupu kopeček zmrzliny. Cukr se schovává v jídlech, v nichž by ho málokdo hledal, a proto se vyplatí sledovat jeho obsah nejen na etiketách cukrovinek. Vysoký obsah cukru najdeme i v různých nápojích, a to dokonce i v těch, které jsou „přírodní“, třeba ovocné džusy.

Pokud dětem nabízíme potraviny a nápoje se skrytými cukry, uspokojujeme sice jejich vrozenou chuť na sladké, ale zároveň tak přispíváme k tomu, aby se časem zakulatily. Jejich preferenci sladké chuti navíc posilujeme i tak, že jim nabízíme různé sladkosti jako odměnu či jako „bolestné“, pokud se uhodí nebo spadnou. Učíme je tak, aby své stresy „zajídaly“.

Dalším zlozvykem přispívajícím k rozvoji obezity je dojídání, k němuž děti někdy nutíme. Chválíme děti za prázdné talíře a nevědomky tak „horší strávníky“ vedeme k tomu, aby se překonali a snědli i to, co už se do nich skoro nevejde. Pokud prázdný talíř navíc odměníme sladkou „tečkou“, zbytečně přetěžujeme zažívání dětí a zvyšujeme riziko obezity.

Obezitu mohou zapříčinit i psychické stresy v rodině; dítě, jehož rodiče se například rozvádějí, nebo to, které se vyrovnává s příchodem mladšího sourozence, může své starosti „zajídat“.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!