5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Jak být poslem špatných zpráv?

Jak být poslem špatných zpráv?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 5.11.2008 | Vydání: 9/2008

Nepříjemným zprávám se každý člověk raději vyhne. Nerad je slyší, ani sdělování takových informací není zrovna příjemné. Přesto je čas od času vyslovit musíme. Jsouli určeny rodičům, je třeba pečlivě vážit slova i situace, v nichž padnou.

Martin dneska zase strašně zlobil, viď, Martine?“ Věta pronesená jen tak mimochodem, v šatně při předávání dítěte matce. Martin je neklidné dítě, takže dnešní den je v podstatě standardní. Martinova výchova dá práci, vyžaduje pevné nervy a trpělivost. Kde je pořád brát? Jenže pevných nervů a trpělivosti se zřejmě nedostává ani Martinově matce.

ak asi budou vypadat první společné chvíle mámy a jejího čtyřletého syna po odchodu ze školky? Patrně budou poznamenané matčinou rozladěností, další Martinovo „zlobení“ jako logická reakce na její náladu na sebe nedá dlouho čekat…

Podle poradenské psycholožky PhDr. Ivany Halíkové některé učitelky mateřských škol stále ještě trochu podceňují situaci, v níž rodičům sdělují informace o prohřešcích jejich ratolestí. „Při odpoledním setkání dítěte s maminkou, tatínkem či babičkou by mělo být na prvním místě společné těšení se na sebe a radost ze setkání. Místo toho se rodič dozvídá, co všechno dítě za den provedlo. Nejednou za přítomnosti publika v podobě dalších rodičů a jejich dětí. Všechno se odehrává ve spěchu, před kritizovaným dítětem, které si ve chvíli setkání už nemusí být žádného prohřešku vědomé,“ upozorňuje psycholožka.

Dětští andílci v reálném životě neexistují, občas zazlobí i to nejhodnější dítě. Nerespektuje pokyn, možná ho přeslechne, protože je zaujaté hrou. Anebo ho hra naopak nebaví. Takové situace si žádají okamžité řešení, můžeme je považovat na součást vnitřního života školky. Není nutné je přenášet domů, protože ubírají příjemnou atmosféru potřebnou pro sdílení společného času. Doktorka Halíková se domnívá, že není nutné o všem rodiče informovat, minimálně ne denně.

Musíme si promluvit

Jenže ve třídě se objevují i kluci a holčičky, kteří zlobí „chronicky“. Někteří z nich navíc napadají ostatní, ubližují jim. To jsou informace, které rodičům sdělit rozhodně musíme. Stejně důležité je mluvit s rodiči dítěte, jehož chování svědčí o tom, že se v rodině něco závažného děje, které potřebuje odbornou logopedickou péči…

Na takový rozhovor je ovšem třeba se předem dobře připravit, zinscenovat vhodné prostředí – například v ředitelně, ve sborovně, zkrátka v místnosti, kde se dá s rodičem nerušeně hovořit, a předem se domluvit, kdy bude mít dotyčný na rozmluvu čas. I když většina rodičů tuší, koho má doma a čeho se patrně bude ona rozmluva týkat, není třeba předem příliš zřetelně avizovat, co bude hlavním tématem – rodič pak v očekávání nepříjemných zpráv přijde rovnou nepřátelsky naladěn a, byť mnohdy nevědomě, dorazí připraven v roli obranáře, nebo bojovného útočníka. V takové situaci se dialog lehce změní na dva mimoběžné monology a získat takto „nabuzeného“ rodiče pro spolupráci a konstruktivní řešení problému je diplomatický oříšek.

„Rodič by neměl mít pocit, že nastupuje před kárnou komisi, ale že s ním individuálně chceme probrat všechny způsoby, jak jeho dítěti společně pomoci. Rozhovor by měl začít něčím pozitivním, pochvalou,“ říká psycholožka. Pokud vás opravdu nenapadá, co chválit, zkuste třeba včasný příchod do školky, odhlašování obědů s předepsaným předstihem nebo spolupráci (už fakt, že rodič před vámi sedí, lze považovat za jistý důkaz spolupráce).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!