5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Jen počkej, až přijde čert a Mikuláš!

Jen počkej, až přijde čert a Mikuláš!

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 7.11.2007 | Vydání: 9/2007

Mikulášská besídka patří k oblíbeným rituálům života mateřské školy a příchod Mikuláše, čerta i anděla se stává motivací pro řadu činností na několik dnů či týdnů.

Mnozí dospělí si stěžují, že dneska už ani čert na děti nezabírá, nicméně nebeská a pekelná návštěva je pořád významnou výchovnou příležitostí – pokud její význam nepřeceňujeme a pokud jednání „nadpřirozených bytostí“ souzní s celkovou atmosférou mateřské školy.

Názory, že děti je třeba pořádně vystrašit, aby byly chvíli hodné, nebo naopak že se nesmějí bát ani trošičku, aby nebyl ohrožen jejich další psychický vývoj, jsou poněkud extrémní.

Většina z nás jde „zlatou střední cestou“ mikulášských oslav, zachovává určitou tajemnost situace a předpokládá směsici dětského těšení, vzrušení a přiměřenou dávku určité nejistoty či bázně.

Právě v oné přiměřenosti jsou podle dětské psycholožky PhDr. Ivany Halíkové skryta největší úskalí – co je pro jedno dítě slabý odvárek, může druhé vyděsit. Výchovné berličky typu „jen počkej, čert to všechno vidí a za pár dní si pro tebe přijde s pytlem“ s otrlým zlobilem možná příliš nehnou, zatímco bázlivé, tiché dítě taková představa vystraší, ačkoli výhrůžka vůbec nebyla určena jemu.

Nadpřirozené bytosti, k nimž můžeme řadit i Mikuláše, čerta a suitu andělů, do dětského světa zcela přirozeně patří. Jejich „existence“ jako taková děti nijak nestresuje, takže je škoda snímat předem všechno tajemno ubezpečováním, že se není třeba bát, protože Mikuláše dělá paní kuchařka a čerta paní uklízečka.

Oni vás vidí

S nadpřirozenou mocí Mikuláše a čerta se po několik týdnů dá citlivě výchovně pracovat, tvrdí doktorka Halíková. Dokonce mnohem úspěšněji, než jak to dělají někteří dospělí, kteří zlobícímu dítěti pohrozí, že Ježíšek všechno vidí a žádné dárky mu nepřinese. Vždycky jich totiž nakonec nadělí víc než dost.

„Bez výhrůžek a strašení můžeme s dětmi už od listopadu při různých příležitostech mluvit o tom, že Mikuláš i čert se dívají a vědí, kdo je hodný a kdo zlobí. Vůbec nemusí padnout zmínka o pytlích a odnášení do pekla,“ říká dětská psycholožka. „Tím nepoděsíme děti hodné, ale do světa těch, které častěji ubližují druhým, vneseme určitou pochybnost, jestli strhnout slabšímu dítěti kulicha nebo ho kopnout kvůli autíčku je opravdu v pořádku.“ Podle doktorky Halíkové totiž hůře sociálně adaptovaní kluci a holčičky mají tendenci zacházet s morálními pravidly poněkud účelově – pokud někomu něco provedu a nikdo mě při tom nevidí, tak jsem to vlastně ani neudělal.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!