5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Každý z nás se musí dobře starat o svou duši

Každý z nás se musí dobře starat o svou duši

Autor: Marie Těthalová | Datum: 10.6.2009 | Vydání: 6/2009

S problémem můžeme udělat ledacos. Smeteme ho ze stolu, strčíme před ním hlavu do písku, ale také se mu můžeme postavit tváří v tvář. O tom, jak se vypořádat s každodenními starostmi a přitom si zachovat zdravý rozum, jsme si povídali s psychoterapeutkou Markétou Kačerovou.

Co si můžeme představit pod pojmem „duševní zdraví“?

   To je docela těžká otázka… Možná by se dalo charakterizovat jako dobrá kondice osobnosti, a to na všech úrovních: prožívání, chování i myšlení. Stav, kdy se cítíme být při plné síle, dokážeme využít všechny možnosti, které máme, stav vnitřní pohody a spokojenosti. A to nejenom v osobní rovině, ale i v rovině sociálních vztahů. Každý patříme do nějakých sociálních systémů. A to, jak v nich fungujeme, také ovlivní náš pocit, že je nám na světě dobře.

Takže se to odvíjí i od toho, co se děje v okolí člověka?

   Určitě. A nejde jen o to, jak okolí působí na mě, ale i jak já působím na okolí. Můžu být spokojená se svými projevy, s chováním, ale je také důležité ptát se na to, jak jsou s tím spokojeni lidé v mém okolí. Můj pocit pohody a spokojenosti samozřejmě nemusí vždy rezonovat s pocitem spokojenosti těch mých „druhých“.

Určitým protipólem duševního zdraví je duševní nemoc. Ta se v naší společnosti stále chápe jako něco strašidelného, tajemného… Proč to tak je? Proč se právě téhle nemoci tak moc bojíme?

   Mám dojem, že to je možná určitou neuchopitelností, se kterou se pojí i výraz „duše“, již nemůžeme dobře uchopit a popsat. Lidé, u kterých se projeví duševní porucha, se bojí stigmatizace, toho, že budou bráni za blázny, exkomunikováni ze společnosti. Ale tohle vyřazení není jen věc vnější společnosti, tohle si do jisté míry děláme sami. Sami sobě si obtížně přiznáváme, že máme nějaké psychické problémy. 
   Jako bychom tu duši nechtěli brát v potaz, nebereme ji jako svoji právoplatnou součást. Přitom když máme zlomenou nohu, hledáme lékaře. A stejně tak bychom měli hledat odbornou pomoc, když máme „zlomenou duši“.

Možná se bojíme toho, že se naše duše už nikdy neuzdraví…

   I to je možná příčina našeho strachu. Ale ani v případě tělesné nemoci někdy nevíme, jak to dopadne. Ale somatická léčba nám asi připadá přehlednější, víme, že když nás trápí tohle, lékař zvolí určitý postup. To se v léčbě duševních problémů úplně stanovit nedá, i když existují dané terapeutické postupy. A proto je tahle léčba lidské duše tak obtížně uchopitelná.

Nevidíme obvazy ani stehy…

   Přesně tak.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!