5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Když se rodič psychicky zhroutí…

Když se rodič psychicky zhroutí…

Autor: PhDr. Daniela Kramulová | Datum: 8.10.2009 | Vydání: 8/2009

Pokud někdo z rodičů či blízkých příbuzných vážně onemocní, nastává náročné období nejen pro dospělé, ale i pro jejich malé děti. Ač neznají podrobnosti, okamžitě vycítí, že se s jejich bezpečným světem něco děje. Jde-li o onemocnění psychické, bývá pro ně často situace ještě nepřehlednější.

Přestože si v mlhavých, nevlídných dnech kdekdo posteskne, že má „podzimní depku“, skutečná klinická deprese, těžší neurózy, psychické zhroucení či poruchy s bludy patří k nemocem, které mnozí dospělí vnímají poněkud odlišněji než „klasické“ nemoci, jež potrápí tělo. Stigma duševní nemoci z naší společnosti ještě úplně nezmizelo.

Nejednou se stává, že psychickému kolapsu předchází závažná událost – úmrtí blízkého člověka, vážná nehoda nebo živelní pohroma, rozpad rodiny. Každopádně změny v životě rodiny, které vyvrcholí například hospitalizací jednoho z rodičů na psychiatrii, působí po delší dobu a v chování dítěte je může učitelka v mateřské škole pozorovat mnohem dříve, než zmíněná událost nastane.

Má vědět, nebo nemá?

„Krizová situace, která končí psychickým zhroucením, nebo rozvíjející se duševní onemocnění některého z blízkých dospělých mění strukturu vnitřního prožívání v rodině. Do centra pozornosti se dostávají jiní členové rodiny než dřív, mění se chování a komunikace. I když dospělí dítěti nic neříkají, stejně cítí, že se něco děje,“ upozorňuje poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková. Když dítě neví, proč je máma najednou plačtivá, proč pořád křičí, proč se ostatní nesmějí jako dřív, cítí se hůř, než kdyby se přiměřeným způsobem dozvědělo, oč jde.

Při pravidelném kontaktu s rodiči určité signály vycítí i učitelka – a právě v téhle oblasti může podle doktorky Halíkové pomoci. Měla by si s někým z rodiny v klidu a v soukromí promluvit. Nejen o tom, co se děje, ale také se zeptat, jak byla dítěti situace interpretována. Rodiče i prarodiče mnohdy sami přesně nevědí, co dítě unese a co už by bylo příliš. A tak se stane, že mu informaci, například o vážné nemoci maminky, zatají – a dítě jim ani po letech neodpustí, že všichni věděli, jen ono bylo nepřipravené. „Učitelka by měla doporučit konzultaci s odborníkem – s dětským psychiatrem či klinickým psychologem, který rodině poradí, jak dítěti situaci přiměřeně vysvětlit, případně jaké reakce od něj mohou očekávat a jak mu pomoci,“ říká psycholožka.

Pavlíkova matka je po rozvodu psychicky labilní, depresivní epizody se střídají s obdobími nadšení a aktivity. Ty chlapec snáší lépe, i když maminka není schopna přesně odhadnout, kolik čtyřletý syn vydrží, a občas naplánuje příliš dlouhý nebo náročný program. V posledních týdnech si chlapeček i ve školce stěžuje na bolest bříška. Učitelce se svěřil, že je teď maminka moc smutná, protože se na výletě do zoo lekl křičících opic a už nechtěl za dalšími zvířaty do pavilonů.

Dětský psychiatr a psychoterapeut Petr Pöthe upozorňuje, že dospělí – nejen rodina, ale i učitelé nebo dětský lékař – občas podcení hloubku a rozsah dětského prožívání. Doporučuje nečekat, až se u chlapce nebo holčičky objeví psychické či somatické problémy, a vzít je k dětskému psychoterapeutovi včas, tedy vždy, když se v jejich životě odehrávají závažné změny. Psychické onemocnění nebo kolaps jednoho z rodičů k takovým důvodům rozhodně patří. Pracovišť, na která se rodiče mohou obracet, je relativně dost, klinikami počínaje soukromými ordinacemi konče. Školka může nabídnout pomoc i tím, že na nástěnce v šatně vyvěsí kontakty na odborníky z regionu.

Jsme s tebou

Náročná situace doma zpravidla změní i chování dítěte v mateřské škole, jeho projevy jsou emocionálnější – někdy získává navrch agresivita, jindy spíše plačtivost, stažení se do sebe. Podle doktorky Halíkové by učitelka měla být ve svých reakcích tolerantnější a vhodným, nenápadným způsobem a bez přítomnosti ostatních dětí dát takovému klukovi nebo holčičce najevo, že ví, že se doma něco děje. Měla by být připravená hlavně naslouchat, zajímat se, co dítě zaregistrovalo, co ho překvapilo, jak situaci vnímá. Může se zeptat, jestli je kvůli něčemu smutné. Vlastní výklad by však měla raději brzdit. „Neměla by rozhodně rozebíráním problémů dítě ještě více rozesmutnit a znejistit, lepší je poukázat na to, že některé chvíle v životě bývají těžké, a pak se všechno zase zlepší. V náročných situacích potřebují i dospělí program – nemocného zajímá, co bude dál, jeho blízké, jak mohou pomoci. Děti potřebují podobný program a strukturu pro následující období ještě víc, protože nejsou samy schopny situaci reflektovat,“ vysvětluje Ivana Halíková. Je důležité s nimi mluvit o tom, že maminka je nemocná a že se léčí, případně že jí mohou pomoci tím, když za ní půjdou s tatínkem nebo babičkou na návštěvu, anebo, nejsou-li návštěvy možné, že naopak maminka potřebuje na léčení klid. „Učitelka by měla dítě ujistit, že tam pro něj kdykoli bude, že ho vyslechne, podpoří, ale terapeutický zásah by měla nechat na odborníkovi,“ dodává psycholožka. Psychickým kolapsem jednoho z rodičů, zvlášť pokud následuje ještě po nějaké rodinné tragédii (nečekaná smrt při autonehodě apod.), se může zkomplikovat i celá organizace chodu domácnosti, která se dotkne taky docházky dítěte do školky. Může být problém zajistit ranní doprovod, včasné odpolední vyzvedávání, není, kdo by dohlédl na výměnu pyžama, oblečení na zahradu nebo zástěry či košile na výtvarné činnosti. Krátkodobě, než se situace zkonsoliduje, doporučuje doktorka Halíková větší pochopení, a pokud možno i pomoc.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!