5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > "Když vejde do třídy, hned jsou problémy"

"Když vejde do třídy, hned jsou problémy"

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 3.10.2006 | Vydání: 8/2006

Také máte ve třídě dítě, které spolehlivě způsobí rozruch už v šatně, není dobré je pouštět z dohledu a jeho kousky vám nahánějí strach? Citlivý pedagog dokáže divy - jenže krůčky ke změně bývají malinké, a tak má mnohdy pocit, jako by stál na místě.

Učitelka mateřské školy se, jako každý jiný člověk, nevyhne ve styku s dětmi pocitům sympatie i nechuti. Ovšem jako profesionál musí dokázat rozdělit svoji pozornost a zájem mezi děti tak, aby se žádné necítilo ukřivděné, odstrčené nebo naopak nadměrně preferované. Měla by umět každé za něco ocenit, pochválit, objevit jeho skrytý potenciál. U některých chlapečků a holčiček to ale jde obtížněji než u jiných.

Jako z divokých vajec

Mezi dětmi, které obtížně navazují kontakty a velmi často volí naprosto nevhodné způsoby komunikace, dominují ty hyperaktivní. "Neumějí se ke svým vrstevníkům chovat, snaží se jejich pozornost získat tím, že šaškují a pošťuchují ostatní," vysvětluje poradenská psycholožka Ivana Halíková. A protože tyhle děti jakoby neznají míru, velmi často neodhadnou ani sílu svého pohybu - ze šťouchance je rána, po které druhé dítě zavrávorá, upadne, narazí na skříňku nebo na topení, způsobí hromadný pád na schodech... Následuje křik a pláč, odvážnější nátury vyrazí do protiútoku, někdy jim pomůžou i kamarádi a během pár minut se herna změní v ring bez pravidel.

Někteří psychologové dokonce soudí, že nedostatek aktivních pohybových zkušeností některých, hlavně městských dětí, které jsou vychovávané stylem "nelítej, neběhej, ať neupadneš, nelez tam", zvlášť v kombinaci se sledováním "akčních" dětských programů, vedou k tomu, že předškoláci nemají reálnou představu o tom, co druhému způsobí kopanec, rána do břicha nebo úder pěstí do zubů.

S hyperaktivitou se často pojí také porucha soustředění. Takové dítě nikdy dlouho nevydrží u jedné činnosti. Chvilku si pohraje a hned přebíhá jinam, zajímají ho další hračky, nutně potřebuje vidět, co se děje ve vedlejší skupince dětí. Jenže ty už mají rozehranou hru nebo jsou plny zaujetí nad výtvarným dílem a "vetřelec" je ruší.

"Kdo si hraje, nezlobí" funguje i tady, jenže zaměstnávat neklidné a nesoustředěné dítě je velmi náročné a někdy vysilující. "Pedagog se musí neustále pohybovat po třídě, sledovat dění ve skupinkách dětí, předvídat, korigovat nežádoucí projevy už v zárodku. Těmto dětem je třeba vybírat aktivity, které je baví, od těch druhých totiž utečou téměř okamžitě," upozorňuje psycholožka. Jakmile učitelka vidí, že známý "pytel blech" ztrácí o činnosti zájem a chystá se vrhnout jinam, měla by jeho pozornost něčím zaujmout. Případně ho může zklidnit tím, že ho vezme za rameno, pochválí za to, co se mu podařilo - možná bude mít chuť ještě chvíli pokračovat a přestane ho zajímat, jak asi zareaguje Honzík, když do něj trochu šťouchne.

Já, já, já

"Provokatéry" bývají i děti s poruchou chování, děti, které mají výchovné problémy, programově nerespektují pravidla a schválně dělají to, co se dělat nemá. Anebo ty, jež dosud nikdo nevedl k tomu, že nějaká pravidla existují a musejí se respektovat.

Podle psycholožky Halíkové neexistuje jiná cesta, než jasně formulovat pravidla, při nejrůznějších příležitostech je opakovat, jejich dodržování si vymoci a nenechat jednotlivce jednat na úkor kolektivu. Pokud jsou výchovné problémy nezvládnutelné, je na místě rozhovor s rodiči a doporučení k návštěvě psychologa.

Ovšem problémy mohou působit i děti úzkostné, které ulpívají na určitých věcech a nechtějí "své" hračky dát z ruky.

K třecím plochám, s nimiž je nutné při stanovení pravidel počítat, patří například půjčování hraček, systém střídání těch nejoblíbenějších, úklid, hry a práce ve skupinkách, odpočinek po obědě a režim pro děti, které nespí. Ve chvíli, kdy problémové dítě jednou udělá to, co má, napadne unavenou pedagožku něco ve smyslu "no konečně, to to trvalo" - nahlas by ovšem měla zaznít pochvala beze stínu hořkosti a ironie.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!