5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Komunikační kompetence učitele aneb Výchova slovem

Komunikační kompetence učitele aneb Výchova slovem

Autor: Bc. Petra Škrdlíková | Datum: 6.6.2016 | Vydání: 6/2016

Schopnosti a dovednosti učitele hrají důležitou úlohu v ovlivňování vývoje dítěte i vytváření jeho vlastních kompetencí. Ráda bych se zamyslela nad komunikačními kompetencemi pedagoga, nad tím, jak pracuje se slovem, jak si je vědom toho, jakou sílu slovo má a jak může působit v životě dítěte.

Komunikační kompetence učitele aneb Výchova slovem

Pomocí slovního vyjadřování učitel nejen sděluje informace, ale také vychovává a podílí se na formování osobnosti dítěte. Během vedení konverzace učitele s dítětem se dítě učí nejen jasně a srozumitelně vyjadřovat své myšlenky, objasňovat a vysvětlovat příčiny a být pohotový k reakci, ale učí se také společenskému vystupování a vzájemné úctě ke komunikačnímu partnerovi. Komunikaci lze vnímat jako možnost „rozhojnění jistot a omezení nejistot“ s tím, že existují možnosti takového fungování komunikace, která k tomuto rozhojňování jistot přispívá. Na tomto místě bych ráda uvedla několik myšlenek z knihy Hyperaktivní předškoláci (Škrdlíková, 2015), která se týká především výchovy hyperaktivních dětí v předškolním věku. Tyto způsoby komunikace jsou, podle mých zkušeností, funkční i v práci s dětmi klidnými i dětmi s jinými specifiky.

Pochvala a ocenění

Vzhledem k prožitkům neúspěchu a odmítnutí, jež zažívají jak děti hyperaktivní, tak děti zdravé (děti zdravé přece jen méně), dostává svůj význam ocenění, pochvala i zpětná vazba a povzbuzení, kterých se skrze nás dospělé dětem dostává. Vhodné ocenění snahy, vyjádření radosti z přítomnosti dítěte či vyjádření díků za pomoc s chystáním stolu může být pro dítě dobrou kompenzací prožitých neúspěchů a stále přítomných zákazů a momentem, kdy dítě vnímá, že je přijímané a užitečné.

V literatuře s tematikou výchovy dětí se čtenář může setkat se v současné době diskutovaným tématem užitečnosti či neužitečnosti pochval a odměn. Existují výchovné trendy, které zavrhují pochvaly a odměny jako něco, co dětem zcela zničí jejich charakter a ovlivní jejich osobnost negativním způsobem. Jsou odměny a pochvaly „špatné“? Jistěže nejsou. Problém ale může nastat v okamžiku vzniku závislosti na odměně či pochvale. Dítě si díky pochvalám (např. „ty jsi šikovný, jsi prima kluk, krásná holčička“) utváří obraz o sobě samém. Jeho motivací je získat takovou pochvalu. Vzniká obraz vlastní identity na základě pochval od druhých. Při nedostatku pochvaly a odměny dítě ztrácí motivaci.

Odborníci ze Stanfordské univerzity zkoumali efekty pochválení práce různými způsoby. V jejich studii bylo hodnoceno chování 24 dětí. Děti dělaly úkol a následně jim byla jejich práce pochválena buď generalizovanou pochvalou („ty jsi šikovný“) nebo oceněním jejich práce („ty jsi ale namaloval hezký obrázek“). Když byly potom tyto děti za něco kritizovány, ty děti, které byly pochváleny generalizovaným způsobem, měly sklon se cítit více smutně a neměly tendenci práci napravit. Naopak děti, kterým byla pochválena jejich práce a ne ony samotné, měly sklon reagovat méně afektivně a měly chuť práci opravit. Lze se tak domnívat, že pochválením snahy a procesu je více podporována vnitřní motivace dítěte.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!