5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Koukej, má na tváři jizvu!

Koukej, má na tváři jizvu!

Autor: PhDr. Daniela Kramulová | Datum: 9.9.2009 | Vydání: 7/2009

Vendulka má na obličeji výrazné mateřské znaménko, Vašík velkou jizvu, Jitka červený ekzém. Nebudou se jim ostatní děti ve školce posmívat? Starosti rodičů jsou pochopitelné, jenže předškolní děti dokážou snadno přijmout jinakost jako běžnou součást života. Učitelka je tím, kdo jim může pomoci.

Čtyřletá Vendulka nastoupí poprvé do školky. Její matka má obavy nejen z toho, jak se Vendulka adaptuje na nové prostředí, ale i z toho, jak ji děti přijmou. Holčička má totiž na levé tváři velké mateřské znaménko, výrazně ohraničený ovál tmavé kůže, z níž vyrůstají husté chloupky. „Hele, opice,“ pokřikovaly na ni děti na pískovišti před domem - jenže to byla Vendulka ještě malá a od té doby si na ni děti z okolí zvykly. Ale co noví spolužáci v mateřské škole? Vendulka se do školky těší, posměšky by ji hodně mrzely… Tříleté děti ještě příliš nevnímají, že se někdo liší, ty o něco starší bývají spíš zvědavé, ale zákeřně, schválně využít jinakosti k posměškům v „konkurenčním boji“ o pozici ve skupině, k získání výhody ze znevážení druhého bývají schopní zpravidla až mladší školáci. „Ovšem tuhle problematickou sociální dovednost mohou zvládnout už někteří předškoláci a zejména děti, které jsou v mateřské škole kvůli odkladu školní docházky,“ upozorňuje psycholožka PhDr. Ivana Halíková. Takže obezřetnost pedagožky je rozhodně namístě. Martin prodělal komplikovanou spálu. Už je v pořádku, ale vypadaly mu vlasy i obočí, podle lékařů může jejich obnovení trvat několik let. Janička se nešťastnou náhodou popálila, do školky se vrací po řadě měsíců, na krku a pravé ruce připomínají zranění velké plastické mapy…

Jizva - znaménko statečnosti

Při přípravě dětí na návrat kamaráda, který utrpěl úraz nebo přestál nemoc a je poznamenaný jizvou, mapami po spáleninách, ztrátou vlasů, obočí či řas, je možné poukázat na statečnost, vytrvalost a odvahu dítěte. „Musel jsi vydržet dlouho sám v nemocnici.“ „To muselo bolet, jsi statečná holka.“ „Jsme rádi, že se ti to tak pěkně zahojilo a že už jsi zase mezi námi.“ Citlivá pedagožka rychle vycítí, zda je dítě schopné o úrazu, operaci, pobytu v nemocnici vyprávět, nebo jestli je tohle téma ještě příliš živé a bolestné. Podle toho může usměrnit zvědavost a dotazy ostatních kluků a holčiček a přesměrovat jejich zájem jiným směrem.

Spolužáci si za pár dní zpravidla na holou hlavu či popáleninovou jizvu zvyknou, a pokud dítě nemusí kvůli prodělanému zranění mít žádná další omezení, je lepší na stopy po nemoci a úrazu dál zbytečně neupozorňovat. Jestli samotný chlapec či holčička ještě není psychicky úplně v pohodě, po pokousání psem se bojí potkat psy na vycházce, po zranění zůstal pohybový hendikep, po závažné nemoci musí dodržovat určitá režimová nebo dietní opatření, doporučuje Ivana Halíková s využitím různých her, pohádek, nedokončených příběhů pěstovat ve třídě tolerantní prostředí, v němž děti přirozeně přijmou fakt, že každý je svým způsobem jiný a jinak cenný, že někdo potřebuje pomoc v téhle, a druhý v jiné oblasti.

„Jsem Harry Potter, jsem Harry Potter!“ Honzík se svou jizvou v obličeji v podstatě chlubí. Přirovnání, které po autonehodě vymyslela jeho máma, se mu zalíbilo natolik, že jizvu na čele vnímá jako symbol, kolem kterého buduje svou identitu pohádkového hrdiny. Jenže děti to už nebaví, na Honzu s velikou rudou jizvou uprostřed čela si dávno zvykly a rozhodně mu kvůli tomu nehodlají v oblíbené hře věčně „sloužit“. Jizva nejizva, Harrym Potterem chce být i Pavlík a Zdenda. Podle psycholožky Halíkové je to jasný signál, že děti odlišnost přijaly jako součást Honzíkovy osobnosti, ne jako určující znak - a učitelka by měla pomoci i samotnému chlapci, aby si začal uvědomovat, že může být zajímavý i tím, co dokáže sám od sebe, třeba že je šikovný při práci se stavebnicí nebo že rychle běhá.

Co si nemůžeme vybrat

Výrazná mateřská znaménka nebo do ruda probarvený hemangiom na viditelném místě, zejména na obličeji nově příchozího dítěte, vzbudí i ve třídě vedené ke vzájemnému respektu a toleranci zájem ostatních holčiček a kluků. Proto psycholožka považuje za užitečné, aby učitelky o této skutečnosti věděly předem a mohly nenásilnou formou děti připravit. „Výborné jsou pohádky. Tvořivá učitelka si jistě dokáže nějakou vhodnou pohádku, například ze zvířecího světa, vymyslet. Třeba o žabičce, která byla jinak barevná a druhým žabičkám se zpočátku zdála podezřelá. Ale brzy zjistily, že je to výborná kamarádka, že jim umí pomáhat, mohou si spolu pěkně hrát - a že byla veliká chyba, když ji chtěly soudit jen podle toho, že jinak vypadá. Pracovat se dá s rozdíly barvy pleti, povídat si o tom, jak se lidé liší - někdo má brýle a jiný nemá, někdo je pihovatý, druhý ne… V souvislosti s příchodem nového dítěte ale není vůbec třeba zmiňovat se o jeho konkrétní odlišnosti a výslovně na ni upozorňovat.“ O to větší pozornost je třeba věnovat uvedení dítěte do kolektivu, zapojit ho do společných her, skamarádit s dětmi, které ovlivňují klima ve třídě a neformálně organizují hry ve volné části školkového programu: „Ty jsi taková šikovná holčička, pojď Zuzance vysvětlit, na co si hrajete.“ I poté však musí být pedagožka ve střehu, připravená zasáhnout, korigovat vytváření sociálních vazeb, nenechat vše jen na dětech.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 7/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • jizva na nose 18.2.2010, 10:27 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!