5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Kreslím, maluju, poznávám svět

Kreslím, maluju, poznávám svět

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 9.9.2009 | Vydání: 7/2009

Pastelky, vodovky, tempery a spousta dalšího výtvarného materiálu tvoří milou a charakteristickou „kulisu“ dění ve většině školek a školních družin. Chodby a učebny zdobí dětské výtvory a obrázky, děti utíkají domů a mají prsty od barev. Přesto se může - vzácně - stát, že výtvarné činnosti připomínají jakousi manufakturu na pěkné obrázky.

Pokud od výtvarných a pracovních činností čekáme jen ta pěkná díla, můžeme sebe i děti ochudit o zážitky, které společné tvoření přináší. Troufám si tvrdit, že obrázek se někdy může stát jen „vedlejším produktem“ procesu, při kterém dítě relaxuje, poznává svět, učí se pracovat s běžnými i nezvyklými materiály, rozvíjí své poznávací schopnosti… A my, dospělí, zase zjistíme, jak je dítě „na tom“ s pohybovou koordinací, jak dokáže sladit to, co vidí, s prací svých rukou, jak rozvinutá je jeho fantazie, zda jen nekopíruje vzory, které vidí kolem sebe… Tvořivé činnosti by měly - jako všechno, co dětem nabízíme - zaujmout. Ovšem kdyby se z nich měla stát samoúčelná zábava, nebylo by to myslím to pravé. Ivana Smutná, učitelka na 1. stupni základní školy a zakladatelka občanského sdružení Centrum tvořivosti, kde od roku 2005 vede výtvarné kroužky, kurzy a semináře, tvrdí, že pokud výtvarná výchova dítě zabaví, je to jedině dobře. „Znamená to, že přijalo naši hru a chce se podílet svou fantazií na vlastním tvoření. Samozřejmě, to ale není jediný prostředek. Výtvarná výchova přináší dobrodružství, radost z vykonané práce, nadšení z vlastního tvoření, objevování nových světů - světa barev, fantazie, pohádek, snů, nabízí nám i ,útěk‘ ze skutečnosti. Děti se při ní učí dívat se kolem sebe, pozorovat a vidět to, co ostatní nevidí.“ A dodává, že prostřednictvím výtvarné výchovy rozvíjíme smyslové vnímaní, pozorovací schopnosti, dětské představy a sny, estetické cítění, smysl pro přesnost a detail, smysl pro pořádek a prostor, komunikační schopnosti - pokud děti pracují ve skupině.

Podobný názor zastává i Alena Kulhánková, vychovatelka ze školní družiny při základní škole ve Žďáru nad Sázavou. „Díky výtvarné tvorbě děti mohou rozvíjet svou osobnost, uspokojovat své potřeby, relaxovat, vyjadřovat se, rozvíjet své nadání, fantazii, tvořivost, učit se respektu k tvorbě ostatních, poznávat nové materiály, výtvarné postupy, učit se, že z věcí obyčejných mohou vytvořit něco pěkného či užitečného. Výtvarná výchova není jen kreslení a malování, ale seznamuje děti i s díly výtvarníků a uměním obecně.“

Šablony a omalovánky? Ano, ale…

Přístup zkušených pedagožek nabízí prostor i pro děti, které neoplývají výrazným výtvarným talentem. Kreslení, malování a další tvoření může oslovit také děti, které se s tužkou a štětcem úplně „nekamarádí“ a jejich obrázky jsou „nedotažené“, bez zajímavých detailů, někdy možná i bez nápadu. Výtvarné a pracovní činnosti totiž nesmějí spočívat v produkování určitého množství výtvorů, ale ve společné radosti.

Dětem, kterým kreslení zrovna moc „nejde“, mnohdy nabízíme šablony a omalovánky. Tyto pomůcky jim výtvarnou činnost usnadní, jsou ale „tím pravým“, čeho bychom se při rozvoji tvořivosti měli držet? Ivana Smutná šablony rozhodně nezavrhuje. „Já říkám ano, ale… Šablona jako základ výtvarného díla, které bude dítě samo dále dotvářet podle své fantazie, je, zvláště u těch menších dětí, nutností. Použije -li například šablonu, kterou si musí samo obkreslit, je to výborný cvik na rozvoj jemné motoriky, cvičí se také postřeh a cit pro přesnost. Má -li ovšem pracovat s již hotovou šablonou, kterou jen vybarví, vystřihne nebo slepí do určitého tvaru, získá dovednosti pouze těchto činností, ale práce bude bezduchá, to znamená, že bude postrádat jiskru, kterou dodá dílku jedině dětská fantazie. Za nejhorší ovšem považuji, když se šablonami pracuje pedagog ve třídě dlouhodobě, a dokonce cíleně. Takové práce jsou všechny stejné, všechny stejně krásné, ale chybí jim dětská rozevlátost, volnost, hravost a fantazie, která by se měla právě u dětí dále vědomě rozvíjet. Fantazie by měla být vůbec nosným pilířem výtvarné výchovy na školách.“

Fantazie nad zlato

Ani Alena Kulhánková šablony nezavrhuje, ale naopak nabízí tipy, jak s nimi pracovat bez toho, že bychom zablokovali dětskou fantazii. „Šablony ale nelze zcela zavrhnout. Procvičují u dětí soustředění, přesnost, jemnou motoriku… Dokážou jim přinést i pocit úspěchu z výsledku práce. Děti mají práci se šablonami velice rády, především proto, že konečné dílko se podobá vybrané předloze a působí ,hezky‘. Při práci se šablonami zažívají pocit úspěchu i děti, které mají méně sebevědomí a domnívají se, že tvořit - kreslit neumí. Pro pedagoga je naopak lepší dílko vytvořené dětskou fantazií. Práci se šablonami můžeme spojit s tvořivou činností. Když třeba použijeme šablonu motýla, ponecháme dětem prostor, aby ho vyzdobily ,po svém‘.“ Alena Kulhánková „bere na milost“ i omalovánky. „U omalovánek děti v podstatě relaxují, ale také se mohou dozvědět něco nového. Ať to jsou omalovánky o přírodě, kdy pojmenovávají a poznávají různé druhy živočichů nebo rostlin, omalovánky s pohádkami, při kterých poznávají postavičky z pohádek, seznamují se s výtvarníky…“ Šablony a omalovánky jsou tedy podle všeho „dobrý sluha, ale zlý pán“. Dětem, jejichž motorika ještě nedozrála, pomohou zvládnout správný úchop tužky a nůžek a dovedou je k radosti z „vlastnoručního“ díla. Navíc nám pomohou zvládnout přípravu různých přáníček a dekorací. Dobrý nápad měla Jana Pokorná z jedné pražské mateřské školy. Děti, které má ve třídě, byly od předchozí učitelky zvyklé na to, že používaly především předkreslené šablony a vzory. Jana Pokorná si s tím ale věděla rady. Bez toho, že by děti připravila o jejich zvyky, je dovedla k samostatné a tvořivé práci. „V září děti ,spustily‘, proč nemohou obkreslovat podle šablon. A ,dorazilo‘ mě přání jedné holčičky, která chtěla, abych jí obrázek předkreslila. Prý by mohla udělat chybu. Když se děti zase dožadovaly šablon, rozdala jsem jim čtvrtky, tužky a nůžky a vysvětlila jsem jim, že nejlepší šablonka je taková, kterou si vytvoří samy. Nejdřív sice trochu reptaly, ale nakonec se pustily do práce. V poledne jsme měli ve třídě výstavu obrázků malovaných podle šablony, každý byl ale jiný, prostě svůj.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 7/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!