5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Lidé s poruchou učení nejsou hloupí

Lidé s poruchou učení nejsou hloupí

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 7.3.2014 | Vydání: 3/2014

Tvrdí to psycholožka Zuzana Pospíšilová z pražského Dyscentra. Její kolegyně Lenka Krejčová, psycholožka působící na katedře psychologie FF UK a také v Dyscentru, s ní souhlasí.

Lidé s poruchou učení nejsou hloupí

O dětech s poruchou učení si (bohužel ještě dnes) někteří lidé myslí, že jsou prostě a jednoduše jen hloupé. Jaký je rozdíl mezi deficitem v oblasti rozumových schopností a poruchou učení? „Vždy je potřeba zhodnotit rozumové schopnosti,“ vysvětluje Zuzana Pospíšilová. „Poruchy učení diagnostikujeme u dětí s průměrným a nadprůměrným intelektem. U dítěte, jehož rozumové schopnosti jsou v pásmu podprůměru, stojí za potížemi se čtením, psaním či počítáním podprůměrné rozumové schopnosti.“ Zajímalo mě, jak se projevuje porucha učení u člověka, který má intelekt nadprůměrný. Musí mít například schopnost čtení v pásmu podprůměru, aby mu mohla být diagnostikována dyslexie, nebo k diagnóze stačí disproporce mezi čtením a ostatními schopnostmi? „U čtení hodnotíme nejen to, jak rychle dítě čte, ale zajímáme se také o kvalitu čtenářského projevu. Dítě může číst rychle, ale vynechává písmena, případně zaměňuje písmena podobných tvarů, přesmykuje písmena nebo slabiky… Promítá se sem také porozumění čtenému textu. Stává se, že dítě čte, ale neví, co.“ Přijít na to, že dítě má poruchu učení, tedy není jednoduché a vyžaduje to komplexní, profesionální diagnostiku.

Rizika poruch učení

Můžeme již u předškoláka odhalit nějaké dispozice k poruše učení? „Ano, můžeme. Mluví se o rizicích poruch učení. Ta se odrážejí v grafomotorice, zrakovém a sluchovém vnímání, prostorové a pravolevé orientaci a verbálních schopnostech, tedy ve všech předškolních dovednostech, které jsou důležité pro to, aby dítě mohlo bez problémů nastoupit do školy a zvládnout její nároky. Může se stát, že u předškoláka odhalíme oslabení nějaké schopnosti. Například by už mělo umět rozlišovat zrcadlově obrácené obrázky, ale nedaří se mu to. Častý bývá také problém se sluchovým rozlišováním – dítěti dělá problém rozdělit slovo na slabiky nebo určit první a poslední hlásku slova. Dětem s takovýmto oslabením se pak dává odklad školní docházky a ony díky tomu získají čas k rozvíjení dovedností. Poruchy učení ale nikdy nediagnostikujeme na začátku školní docházky. Vždy čekáme alespoň na konec první třídy. Musíme počkat, až dítě zvládne proces čtení a psaní,“ vysvětluje Zuzana Pospíšilová.

Co pro dítě, u kterého zjistíme oslabení v některých schopnostech, může udělat mateřská škola? „Pokud to podmínky dovolují, je dobré na tyto ‚rizikové‘ děti dávat větší pozor, sledovat například, jak drží tužku, a pracovat na uvolnění úchopu. Učitelka může výrazně pomoci i tím, že rodičům doporučí, aby s dítětem zašli například do poradny, která jim může nabídnout individuální práci s dítětem. Také je potřeba zadávat dítěti takové úkoly, jaké zvládne,“ radí Zuzana Pospíšilová. Učitelka může rodičům také doporučit postupy, které se jí samé v práci s dítětem osvědčily. „Bohužel se ale setkávám i s tím, že učitelky pracují s dítětem s nějakým oslabením stejným tempem jako s dětmi, které takové problémy nemají. A to určitě není cesta, které bychom se měli držet. Může se stát, že se v dítěti vybuduje odpor k činnostem, které bude v budoucnu potřebovat ve škole.“

Proč se nesoustředí?

Děti s dyslexií, dysgrafií a dalšími poruchami se často špatně soustředí. Souvisí špatná koncentrace s poruchou učení? Jak můžeme dítě naučit, aby se lépe soustředilo? „Oslabená koncentrace pozornosti opravdu může souviset s poruchou učení. Čtení je pro dítě s dyslexií náročné, a to pak má vliv i na jeho pozornost. Dítě se už pak tolik nesoustředí, vydrží číst například jen deset minut, kdežto jeho vrstevník, který dyslexii nemá, vydrží číst dvakrát déle. Je dobré s dítětem, které má poruchu učení, práci fázovat, dělit na kratší časové úseky. Je také vhodné střídat činnosti – nejdříve něco přečíst, pak něco napsat… Také se osvědčuje strukturovat činnost do menších bloků,“ vysvětluje Zuzana Pospíšilová. „Setkáváme se i s tím, že tyto děti mají zároveň diagnostikovanou i poruchu pozornosti s hyperaktivitou neboli syndrom ADHD nebo poruchu pozornosti bez hyperaktivity, kterou známe jako syndrom ADD,“ dodává. Stejnou otázku jsem položila i psycholožce Lence Krejčové. „Obtíže se soustředěním mohou někdy jít ruku v ruce se specifickými poruchami učení. Hovoříme pak o komorbiditě více poruch či potíží. Nicméně mnohdy jde spíše o to, že se tyto děti hůře soustředí na čtení, psaní a s těmito činnostmi spojené aktivity. Je to logické. S obojím mají trable, a pokud mají vykonávat něco, co souvisí s jejich obtížemi, je to pro ně mnohem náročnější a více vyčerpávající než pro jedince, kteří žádné podobné problémy neřeší. A když děláme něco, co je pro nás náročné, tak se také rychleji unavíme a ztrácíme koncentraci. Čili nezřídka spočívají obtíže se soustředěním spíše s tímto. Vybavuji si například jednoho dospělého, který říká, že vše, co musí v práci číst, si střádá na ráno a dopoledne, kdy je ještě svěží, kdyby četl až k večeru, už by to ani nemělo smysl a nesoustředil by se. Soustředění se dá do jisté míry trénovat, ale důležité je také umět dítěti zařídit podmínky, za nichž se může soustředit co nejlépe – pracuje v optimální denní dobu, kdy se soustředí nejlépe, v místnosti, kde pracuje, nehraje televize, rádio, nezvoní telefony, nevyskytují se tam sourozenci, domácí zvířata apod., ať má klid na práci, na pracovním stole má vždy pouze to, co nezbytně nutně k právě prováděné činnosti potřebuje. Pomáhá také dopředu si stanovit plán práce, ať dítě ví, co ho čeká, případně jak dlouho bude pracovat. A mnohdy s klienty trénuji, že než začneme pracovat, tak si řekneme, co a jak budeme dělat, případně je požádám, ať si v klidu promyslí, co budou dělat a jak budou úkol řešit, vedu je k tomu, ať se na úkol zaměří, až potom se společně vrhneme do práce. A při práci je podporuji například tím, že klidným hlasem verbalizuji, co právě dělají, nač se mají soustředit,“ doporučuje psycholožka Lenka Krejčová.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 2 / nových příspěvků: 2

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!