5000
Předplatné jako dárek Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Malé a velké děti v mateřské škole

Malé a velké děti v mateřské škole

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 6.12.2016 | Vydání: 10/2016

Na říjnové konferenci pořádané PedF UK vystoupila se svým příspěvkem i významná česká psycholožka prof. Marie Vágnerová. Její vystoupení se týkalo aktuálního tématu, malých a velkých dětí v mateřské škole. Malými myslela už děti dvouleté, které se ve školkách objevují stále častěji.

Malé a velké děti v mateřské škole

„Představa, že se dvouleté děti budou úspěšně adaptovat na mateřskou školu, je maličko iluzorní,“ uvedla Marie Vágnerová svůj příspěvek, ve kterém upozornila na rizika spojená se zařazováním dvouletých dětí do mateřských škol. Vyšla přitom z poznatků vývojové psychologie. „Vývoj dítěte má své zákonitosti a nejde je úplně přehlížet. Každá vývojová fáze má nějaký cíl a smysl. Fáze, do které ‚spadá‘ dvouleté dítě, je batolecím obdobím, kdy se dítě začíná odpoutávat od závislosti na rodičích a zvládat určité dovednosti, do jisté míry se osamostatňuje. Probíhá rozvoj řeči, který dítěti pomáhá odpoutat se od toho, že nemá jak sdělit, co chce a co nechce. Dítě také prochází odpoutáváním se na místní a časovou vázanost, a to díky pohybu a také rozvíjení určité představy o tom, co se s objektem, který zná, děje v čase. Probíhá také odpoutávání se z vázanosti na matku, což je složitější. Pevná vazba na matku dítěti umožňuje dítěti získat pocit jistoty a bezpečí. V prvním roce si dítě vytvoří vztah k matce, která mu slouží jako zdroj jistoty a bezpečí. Máma je tady od toho, aby mu potvrdila, že svět je tady a že je bezpečný a neohrožující,“ uvedla.

„Mezi prvním a druhým rokem života se vázanost dítěte na matku dále rozvíjí,“ sdělila prof. Vágnerová. „V batolecím věku dítě získává pocit, že svět je bezpečný, což je dáno nejen tím, že to dítěti takto prezentuje matka, ale dítě se také o světě něco dozvídá, učí se, jak svět funguje. Získává důvěru v sebe sama, vědomí toho, že ‚už může‘. Ale pořád to bez mámy úplně nejde, separace od matky probíhá zhruba do tří let věku. Samozřejmě všichni z praxe víme, že všechny děti nejsou stejné. Že některé se dokážou ve školce bez problémů adaptovat už ve třech letech, ale jiným to dá určitou práci a je to pro ně těžké i v pozdějším věku. Jedna věc je ale jistá. Ve dvou letech to úplně nejde,“ zdůraznila Marie Vágnerová. „Pokud se snažíme vývoj nějak předběhnout, mohou vznikat problémy. Mateřská škola, která je jinak velmi dobrým a důležitým zařízením, nemůže dítěti dát to, co by mohla, kdyby do ní nastoupilo o rok později. Dvouleté dítě z toho dobrého nemůže tolik profitovat, protože je koncentrováno na něco úplně jiného, například na svůj pocit úzkosti z odloučení od matky. Umístění dvouletého dítěte do školky je tedy vázáno spíše na matku, která potřebuje jít do práce, a ne na dítě ve smyslu toho, aby mělo nějaký stimul ke svému dalšímu rozvoji, protože v tomto věku to prostě takto ještě nejde,“ uvedla.

Naše mateřské školy jsou skvělé

„Mateřská škola je perfektní zařízení a naše školky byly vždy skvělé, ale nikdy nebyly určeny pro nezralé dvouleté děti, které tam tak úplně nepatří. Samozřejmě se najdou děti, které to zvládnou a ‚přežijí‘, ale tady nejde o ‚přežití‘, nýbrž o to, aby z pobytu ve školce také něco měly, aby se ve školce cítily jistě. A jistota nepřijde ze dne na den, chvilku to trvá. Když se dítě pomalu odpoutává od matky, probíhá pozvolná separace, dítě zkouší něco poznávat, někam proniknout, a když se něčeho lekne, obratem se vrací k mámě. Potřebuje, aby maminka byla poblíž, a aby ve chvíli, kdy ji bude potřebovat, ji také našlo.“

Jak si dítě osvojuje pravidla okolního světa? „Postupně. Materiální svět, tedy svět věcí, je na poznání malinko jednodušší než svět lidí, svět sociální. Aby se dítě vyznalo v lidech kolem sebe, musí být maličko zralejší, než běžně bývá ve dvou letech. Pro dítě ve dvou letech je velmi těžké se orientovat v tom, co lidé myslí svými projevy a svým chováním. A aby to dokázalo odečítat u vrstevníků, to je ještě složitější, protože dospělý se dokáže přizpůsobit potřebám dítěte a vyjít jeho reakcím vstříc, ale od stejně starých vrstevníků to lze očekávat jen velmi těžko,“ upozornila prof. Marie Vágnerová. „I společná hra má jiné parametry.“

Které další oblasti ještě mezi druhým a třetím rokem věku dítěte nejsou rozvinuty? „Je to orientace v čase. Čas není konkrétně uchopitelný, předškolák řekne: ‚To bude, až se dvakrát vyspím.‘ ‚Až bude venku svítit sluníčko.‘ Ale dítě, které ještě není dostatečně kognitivně zralé, se soustředí na přítomnost. Ta je teď, a teď je to takhle. A běda, pokud dítě, které žije ‚tady a teď‘, maminka nechá ve školce, protože se mu zdá, že máma už nikdy nepřijde. Má pocit, že něco skončilo a že maminka se hned tak neobjeví. Další oblastí je orientace v lidské mysli, která je pro takto malé děti také obtížná, pro dítě je rozhodně složitější vyznat se v ní než v tom, co budou dělat ty a ty hračky. A neznamená to, že by děti byly nějak opožděné, ale tyto oblasti se prostě v tomto věku ještě nerozvíjejí,“ vysvětlila Marie Vágnerová.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 3, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666