5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Mám dvě mámy, dva táty a nového bráchu na víkend

Mám dvě mámy, dva táty a nového bráchu na víkend

Autor: PhDr. Daniela Kramulová | Datum: 9.9.2014 | Vydání: 7/2014

České rodiny se podle statistik zmenšují, na jednu ženu připadá průměrně 1,46 dítěte. Na druhé straně jsou rodiny daleko pestřejší než dřív. Dětem přibývají noví tátové, mámy a nevlastní sourozenci, s nimiž tráví různě dlouhou dobu: víkend, několik týdnů i každý den. Jak se to může projevit ve školce?

Mám dvě mámy, dva táty a nového bráchu na víkend

„Před lety jsme se jako studenti smáli vtipům typu ‚tvoje děti se spojily s mými dětmi a ztloukly naše děti‘. Dnes jsou nově sestavené rodiny i institut střídavé péče každodenní realitou. Mají-li oba bývalí partneři novou rodinu, může počet dětí značně narůst. Není pak výjimkou, že se šest různě spřízněných dětí chvílemi vídá a chvílemi nevídá. Scénáře mohou být různé,“ říká poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková.

Situace je mnohdy tak paradoxní, že „ochuzení“ se cítí kluci a holčičky, kteří mají od narození jen jednu mámu, jednoho tátu, tomu úměrný počet babiček, dědečků a maximálně jednoho sourozence. Občas závidí Pepíkovi, který má táty dva, přičemž ten druhý je už vlastně třetí, a Vendulce, která má kromě malé sestřičky ještě dva velké bráchy, i když je vidí jen občas…

Učitelky v mateřské škole podle doktorky Halíkové nic nezkazí, když dítěti velkou rodinu, dílem poskládanou z nových a nevlastních členů, pochválí. „Fáze, kdy už funguje něco nového, je pro dítě mnohem přijatelnější a přehlednější než fáze rozpadu vztahů a partnerských naschválů,“ domnívá se dětská poradenská psycholožka.

Nicméně zorientovat se v tom, kdo ke komu v rodině pokrevně patří, považuje s ohledem na jednání s rodiči za velmi praktické. Zvlášť pokud je třeba sdělovat nějaké nepříjemné informace ohledně chování dítěte nebo si chtít promluvit o jeho potížích.

To by si moje děti nedovolily

„Obecně platí, že u cizích dětí nefunguje nepodmíněné přijetí ani odpuštění tak snadno jako u vlastních,“ říká psycholožka. Není neobvyklé, že nepokrevnímu rodiči jde chování vyženěného či vyvdaného dítěte víc na nervy. V ideálním případě by o tom měl vědět a měl by se snažit vypěstovat si větší sebekontrolu. Ovšem s ideálními případy se v reálném životě příliš často nesetkáváme…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 7/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!