5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Maminko, na slovíčko!

Maminko, na slovíčko!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 9.1.2008 | Vydání: 1/2008

Kontakt učitelky a rodičů se vytváří prostřednictvím komunikace. Sdělování běžných „provozních“ záležitostí i případných problémů bychom však určitě neměli uvádětvětou z titulku.

Navozuje pocit nerovnoměrného vztahu, staví rodiče do pozice pod-řízenosti a to není dobrý začátek pro rozhovor o dítěti, jeho vývoji a někdy i o starostech, které výchovu a vzdělávání provázejí. Přitom obě strany spojuje společný zájem, kterým je dítě a rozvoj jeho vrozených dispozic.

Než si tedy začneme s rodiči povídat, měli bychom se zamyslet nad atmosférou a prostředím, kde se naše komunikace odehrává. A hlavně bychom neměli čekat, až nastane nějaký problém, ale navázat s rodiči základní vztah již při nástupu dítěte do školky. „Pokud učitelka komunikuje s rodiči už od samého počátku, každý den jim poví, jak se dítěti v běžných věcech dařilo nebo nedařilo, staví tím základ dobré komunikace. Navíc rodiče předškolních dětí mají zájem dozvědět se, jak se jejich dítěti ve školce vede,“ vysvětluje psycholožka Václava Masáková. A dodává: „V takové atmosféře už pak situace, kdy je třeba rodičům sdělit, že se ‚něco děje‘, nepředstavuje takový problém. Pokud je už komunikace nějak nastavena, může učitelka sdělit i nepříjemné zprávy – třeba že se dítě počůralo – bez velkých obtíží. I informace o tom, že se učitelce dítě ještě ‚nezdá‘ zralé pro školní docházku, se sděluje lépe, pokud už je komunikace nějak nastartovaná.“

Vyplatí se tedy nečekat na problém, ale s rodiči komunikovat od prvního dne, kdy dítě vstoupí do školky. To potvrzuje i Jarka Novotná, maminka dvou kluků, kteří chodí do školky v Praze: „Komunikace v naší školce má podobu běžných informací typu ‚nevoďte sem ty děti s rýmou, buďte prosím ohleduplní‘ či ‚Matěj dnes nejedl oběd, není mu něco‘ v šatně při předání dětí. Jinak není problém si s učitelkou i ředitelkou domluvit individuální schůzku mimo provozní dobu ve třídě. Naštěstí jsme za celou dosavadní školkovou docházku neměli žádný závažný problém.“

Jarka Novotná ještě konstatuje, že hodně záleží na konkrétní učitelce: „Ve školce děti prošly několika třídami a úroveň komunikace vždy závisela na osobnosti učitelky. Z některé se musely informace důsledně ‚páčit‘ a připomínkami se příliš nezabývala. U jiné vše probíhalo přirozenou cestou, a pokud byl problém, hned se řešil. Bylo běžné, že při odpoledním vyzvedávání dětí na zahradě rodiče poseděli na lavičce s učitelkami a navzájem si sdělili, co mají na srdci.“

Dobré ráno, děti

To, jak spolu komunikují rodiče a učitelka, sledují zvědavé dětské oči. Děti dokážou velmi rychle vycítit napětí mezi oběma stranami, a pokud se vzájemný kontakt omezuje na chladné „dobrý den“ po ránu, může dítě získat pocit, že si učitelka nezaslouží jeho důvěru. Sice to ve školce nějak „přežije“, ale když ho něco bude trápit, počká to na maminku.

Nedůvěře můžeme předejít, pokud ráno najdeme chvilku na pozdrav a pohlazení pro každého malého příchozího a i s rodiči prohodíme pár zdvořilostních frází. Navíc tak i usnadníme adaptaci nováčkům a ustrašenějším dětem dáme denně najevo, že se na tě těšíme a že je vítáme v novém dni.

O tom, že se podobná snaha nemíjí účinkem, vypovídá tato zkušenost: „Moje dcerka je trochu uzavřenější, ve školce v Praze mi bylo docela nevybíravě sdělováno cosi ve smyslu, že malá je nekomunikativní. Když jí byly čtyři roky, odstěhovali jsme se do Londýna. Malá neuměla anglicky ani pozdravit, přesto si ve školce s ostatními dětmi hrála a velice brzy se rozmluvila. Hlavní rozdíl byl v tom, že když jsme přišli v Londýně ráno do školky, okamžitě se jí věnovala učitelka, mluvila na ni a zapojovala ji do dění, které už probíhalo, a nebo pokud neměla zájem, společně vymýšleli, co bude dělat jiného. Nikdy se nestalo to, co je tady běžné, že dítě stojí kousek od dveří, nechce se mu jít dál a nikdo ho nepovzbudí.“ Tolik zkušenost Pavly Dvořákové, která nyní žije v Anglii.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 1/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!