5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Naučme děti, aby se dokázaly zastat slabšího, pomoci kamarádovi v nouzi

Naučme děti, aby se dokázaly zastat slabšího, pomoci kamarádovi v nouzi

Autor: Marie Těthalová | Datum: 9.4.2009 | Vydání: 4/2009

Násilí a tělesné střety jsou pro většinu z nás něčím, co je absolutně špatné. Psycholog Pavel Říčan, se kterým jsme si povídali o šikaně a agresivitě, ale vysvětluje, že násilí je třeba kultivovat a že fyzická síla a někdy i rvačka do života prostě patří, samozřejmě s rozumnou mírou.

Co si lze představit, když se řekne „šikana“?

Šikanu můžeme defi novat jako ubližování slabším, zejména ubližování opakované, které se děje pro zábavu. Bývají v tom i další motivy, ale ty jsou vedlejší.

Co o šikaně víme a co proti ní můžeme dělat?

To je téma spíše na celou knížku. Je zajímavé, že jste se trefi la do názvu knížky, kterou o šikaně napsal Dan Olweus, velký Nor, který v sedmdesátých letech minulého století začal o šikaně bádat a zaníceně proti ní bojoval. O šikaně víme, že je to jeden z druhů agrese. Víme také, jakým způsobem se šikana v kolektivu vyvine, co k ní vede. Existují sociálněpsychologické procesy, které souvisí s fungováním kolektivu a na kterých se podílí i učitel. Především jde o skupinový tlak, který jedince vede k tomu, aby se zařadil, aby dělal to, co se od něj čeká. Představme si, že se na dětský letní tábor dostane dítě, které je, jak se říká, maminčin mazánek. Když zůstane po budíčku ležet, kluci nebo holky ho vytáhnou a hodí do vody. To je v podstatě zdravý mechanismus, oni to dělají s myšlenkou, proč by se právě on měl „ulejvat“. Když všichni, tak on taky, je to srábek, tak mu dáme zabrat. A pedagog to docela podporuje, bere to jako něco normálního, správného. Tak tenhle mechanismus se někdy přežene, vymkne či zvrhne, a už začíná šikana. Nebo chudák učitel, který nemůže použít rákosku, ztrestá nějakého drzouna ironií, před skupinou ho krutě zesměšní. I tohle může odstartovat šikanu, jsou-li ve třídě zlomyslné děti, primitivové se sklonem ke krutosti…

Jsou i další „cesty k šikaně“?

Ano, těch mechanismů je více, třeba kluci mají tendenci pořád se testovat, zkoušet, kdo je silnější a kdo slabší. Pošťuchují se, kopou se, nadávají si, vracejí si to navzájem a patří to k jejich přirozené zábavě. Když je tam nějaký měkčí chlapec, tak místo aby to vrátil, zaleze, nebo – když je v první třídě – se rozbrečí. A už je to ten, kdo se dostává na sociometrický chvost. Je ten nejméně respektovaný, oblíbený, a proti němu se pak soustřeďuje agrese. To je psychologická zákonitost – kolektiv nebo skupina potřebuje někoho, proti komu bude stát. Lépe se pak sjednotí, spojí.

Najde společného nepřítele…

To je ono. Najdeme společného nepřítele, a to bude náš otloukánek. Nepřítel může být někde venku, mimo skupinu, nebo to může být ona černá ovce, kterou budeme trápit, protože ona „za všechno může“.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 4/2009
nebo v On-line archivu.

Upozornění všem uživatelům on-line archivu časopisů. V úterý 28. 4. 2009 proběhne výměna vstupních hesel do on-line archivu článků časopisů Děti a my, Psychologie dnes, Rodina a škola, Informatorium 3 - 8. Všichni stávající předplatitelé dostanou včas nová hesla mailem.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!