5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Ode zdi ke zdi

Ode zdi ke zdi

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 11.3.2009 | Vydání: 3/2009

Bujaré veselí a vzápětí usedavý pláč. Anebo obráceně. Některé děti mívají náladu jako na houpačce, a pokud se jich sejde ve třídě víc, má učitelka o „zábavu“ postaráno. Mnohdy se sama sebe ptá, jestli se dá prudkým výkyvům v chování nějak předejít a jestli nesignalizují problémy, které by neměla přehlédnout.

Marek je čtyřletý živý klučina, který miluje kostky. Jakmile se k nim dostane, pustí se do stavby vysoké věže - a jakmile se k nim dostane, tuší učitelka, že bouřlivá scéna není daleko. Pokud věž spadne, nebo mu ji někdo, nedej bože, shodí, Marek začne brečet. Po tvářích se mu koulejí slzy jako hrachy, zalyká se pláčem, sotva dechu popadá. Utěšování nepomáhá, možná dokonce všechno ještě zhoršuje. Začít stavět novou věž a čekat, jestli se Marek přidá, taky nemá úspěch. Učitelka si zkouší Marka chvíli nevšímat (i když ho ve skutečnosti nepouští z dohledu a kontroluje, jestli v záchvatu pláče nezapomíná dýchat), sedá ke klavíru a brnká písničku z oblíbeného dětského seriálu. Marek párkrát škytne a už se s ostatními dětmi žene k piánu. S nadšením ve tváři začne napodobovat hlavního hrdinu, jako by se před chvílí nic nestalo.

Že se nejedná o žádnou civilizační novinku, dokládají i lidová rčení, podle nichž mají děti smích a pláč v jednom ranečku. Rovněž dětská poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková potvrzuje, že prožívání emocí je do jisté míry otázkou zralosti. „Čím jsme starší, tím větší máme od svých emocí odstup,“ říká. Dokážeme je lépe zpracovat, méně je dáváme najevo, jsme zpravidla schopni v běžných situacích zvládnout prudké projevy citů. Mnohdy dokonce své emoce potlačujeme, což ovšem není z hlediska našeho psychického, ale ani fyzického zdraví zrovna ideální.

Ostatně, proto také svým způsobem obdivujeme dětskou bezprostřednost a přímočarost. Dojme nás nelíčená dětská radost, už méně nás ale těší negativní projevy afektu.

Určitá emocionální labilita ale k dětství patří. „Čím je dítě mladší, tím obtížněji své emoce zpracovává. A protože je ve svých reakcích závislé na okamžitých podnětech, mohou se mnohdy i zcela protichůdné emoce střídat v poměrně rychlém sledu za sebou. Zvlášť u chlapečků není nic divného, pokud je vidíme smát se ve chvíli, kdy jim ještě neoschly slzy,“ zpozorňuje psycholožka.

Uplakánci a rváči

V běžném provozu mateřské školy většinou nevadí děti extrémně veselé, pokud nejsou jejich euforické projevy spojené s výraznou nesoustředěností, která jim brání dokončit úlohu a může jiné kluky a holčičky při řízených činnostech rušit. Ani děti nadměrně úzkostné a plačtivé podle doktorky Halíkové chod třídy extrémně neovlivní. Z hlediska bezpečnosti a spokojenosti ostatních dětí působí nejvíc problémů emocionální výkyvy spojené s agresí, zvlášť pokud takové dítě napadá své spolužáky.

V přístupu k dětem, které mívají prudší výkyvy nálad, bychom se měli pokusit rozlišit, zda se jedná o dítě, které už s těmito problémy nezralé nervové soustavy do školky přišlo, anebo jestli došlo ke změně chování u dítěte už známého. Školkoví nováčci mohou trpět zjitřenou emocionalitou i v důsledku adaptace na nové prostředí, režim, osoby. „Jsou-li emocionální výkyvy opravdu spojené s adaptací, měly by se po třech či čtyřech měsících pravidelného režimu zklidnit. Musíme ale přičíst i období nových začátků po nemocích,“ říká Ivana Halíková.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!