5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Pojďme si hrát do muzea nebo obrazárny!

Pojďme si hrát do muzea nebo obrazárny!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 4.5.2012 | Vydání: 5/2012

A třeba se tam také něco naučíme. Programy, které nabízejí mnohá muzea nebo galerie, v sobě spojují zábavu a poučení.

Pojďme si hrát do muzea nebo obrazárny!

Muzejní pedagogika není nic nového pod sluncem. Vévoda Albrecht V. Bavorský dal v letech 1563–67 zřídit Pokladnici umění, na kterou navázala roku 1575 Sbírka starožitností. Významnou osobnost muzejní pedagogiky představuje také Jan Amos Komenský a jeho plán na zřízení speciálního zařízení, které by sloužilo ke vzdělávání a výchově širokých vrstev a které by plnilo i další muzejní funkce. Komenský považoval za přínosné předvádět žákům mnohé věci přímo, ve formě sbírkových exponátů. Emil Adolf Rossmüler vytvořil v polovině 19. století koncepci přírodovědného muzea, které mělo prostřednictvím svých sbírek obohatit přírodopisné vyučování žáků. John Dewey zase propagoval myšlenku zřídit v centru školy muzeum, které se mělo stát samozřejmou součástí školního dne. K rozvoji muzejní pedagogiky došlo v 60. letech minulého století, kdy se muzea začala otevírat školám a velká muzea začala připravovat programy pro žáky.

Hradby a trhy

V Muzeu hlavního města Prahy se děti mohou hravou formou seznámit s naší historií.Královská cesta, lidová řemesla a trhy nebo domovní znamení, to jsou témata, která toto muzeum nabízí mateřským školám. O tom, že nejde o „suchou“ přednášku zaměřenou na historii, ale spíše o „školu hrou“, jsem se mohla sama přesvědčit během programu nazvaného Vyber si řemeslo. Akce pro školky a školy probíhají v suterénní části muzea. Děti do ní sestupují po schodišti, v jehož půlce se jim otevírá „starobylá brána“ neboli bohatě zdobená mříž. A ve městě je přivítá jeho panovník – pan král. Ještě na schodech, na které se usadí, se děti seznámí s tím, co všechno patřilo a patří k řemeslům – osahají si dřevěnou misku, kousek kůže nebo provázku a také preclík. Lektorka si s nimi povídá o tom, kdo vyrábí misky a lžíce a kdo ke své práci potřebuje kůži.

Další část programu už probíhá ve „středověkém domě“, který je koncipován jako náznakový interiér pražského středověkého – tedy gotického – domu z období 14.–15. století. Děti zde najdou jeho hlavní součásti: síň, světnici, kuchyni i komoru a nechybí ani prevet neboli středověký záchod. Jednotlivé části tvoří hrací zóny, ve kterých se nabízejí různé aktivity volně spjaté s prostředím domu i životem obyvatel středověkého města. Děti si tu mohou všechno osahat a vyzkoušet a zároveň se při plnění hravě koncipovaných úkolů dozvědí mnoho zajímavostí o životě středověkého člověka.

Dlouhý stůl a lavice a také pás papíru a fixy a pastelky, to jsou rekvizity, které lektorce stačí k tomu, aby dětem vysvětlila a hlavně předvedla, k čemu sloužily ve středověku hradby a jak vypadal trh. Že ve městě býval hrad, na němž bydlel král, a že řemeslníci na trzích prodávali svoje výrobky, a to děti přijdou samy. A samy také přijdou na to, že ke správnému městu patří i domy. Během kreslení půdorysu města si děti s lektorkou povídají. „Copak asi dělá krejčí?“ „Šije šaty.“ „A jak se jmenuje ten, kdo vyrábí boty?“ Otázky a odpovědi pomalu přejdou v samotné seznámení s řemesly. Do města, které děti nakreslily, totiž přišel kluk Jenda Krátký. Chtěl by se vyučit řemeslu, ale neumí si vybrat. A kdo mu pomůže? No přece děti! Hravý, asi třičtvrtěhodinový program dětem uteče jako voda. Děti se dozvědí, jaká řemesla ovládali lidé ze středověku a že každé řemeslo mělo svůj charakteristický znak, a seznámí se také s výrazy, které možná předtím neznaly.

Docela mě překvapilo, že jsem v programu pro předškoláky našla i Královskou cestu. Neuměla jsem si moc představit, jak je možné dětem vysvětlit tak specifický pojem. Muzejní pedagožka Mgr. Ivana Pernicová mi vysvětlila, že na tom není nic složitého. V Muzeu hlavního města Prahy se totiž nachází unikátní exponát – Langweilův model Prahy, který je jedinečným dokladem podoby Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu před přestavbou Prahy na konci 19. a počátku 20. století. Děti si tedy mohou prohlédnout Prahu z „ptačí perspektivy“ a pak si samy vymyslí tu svoji cestu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 3, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!