5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Poruchy chování u dětí předškolního věku

Poruchy chování u dětí předškolního věku

Autor: Gabriela Leskovjanská | Datum: 9.4.2010 | Vydání: 4/2010

Problémové chování předškoláků a jejich emocionální problémy jsou tématem, na něž ani odborníci nemají jednotný názor. Někteří si myslí, že se u předškolních dětí tyto potíže objevují jen výjimečně.

Poruchy chování u dětí předškolního věku

K tomuto názoru je vede dojem, že projevy problémového chování vycházejí z dětsky naivní motivace, a proto je těžké diagnostikovat příznaky poruchy chování. Symptomy těchto poruch jsou ale klinicky významné a evidentní už i v předškolním věku, zejména pokud jde o poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADHD, ADD) a opoziční vzdor.

Obtíže s diagnostikováním poruch chování plynou z toho, že v současnosti neexistuje jednotné diferenciální vymezení poruch chování u předškoláků. Většina autorů se kloní k názoru, že „u předškolních dětí jde nejdříve o disociální projevy v chování. To jsou projevy, kterými se jedinec vymyká ze způsobu, jakým se chovají děti dané věkové a sociokulturní kategorie, odklání se od zvyků a norem dané společnosti, což vede k těžkostem pro ostatní i jeho samotného. Toto chování, které se zpočátku jeví ‚jen‘ jako nevychovanost, postupně přerůstá do poruchy chování. Tak označujeme trvalý nebo delší dobu (nejméně půl roku) se opakující obraz asociálního, agresivního a vzdorovitého chování závažného charakteru, které má nepříznivý vliv na vztahy a sociální procesy mezi lidmi a nějakým způsobem na­rušuje etické, právní a další společenské normy. Poruchy chování se v této podobě objevují až ve středním (9–12 let) a starším (12–15 let) školním věku.“ (Grác, 1991; Labáth, 2001)

Příčiny poruch chování a emocionálního cítění nejsou jasné, stejně jako se nedá odhadnout, jak dlouho budou přetrvávat. Faktory, které jsou odpovědné za vznik a trvání potíží, jde rozdělit do několika skupin.

Patří sem genetické vlivy a dispozice jedince: nezralost CNS, poškození mozku, případně dysfunkce CNS, temperament dítěte, emoční labilita, inklinování k problematické skupině vrstevníků a k nevhodným vzorům chování apod. Dalšími okolnostmi bývají rodinné faktory: nesprávné, resp. nejednotné výchovné vedení, konfliktní rodinné prostředí, absence jednoho z rodičů, špatný výchovný vzor, nezájem o dítě, příliš autoritativní nebo naopak liberální a volná rodičovská výchova apod.

Na vznik poruchy chování mají vliv i faktory širšího sociálního prostředí: vliv vrstevníků, okolnosti ovlivňující začlenění do kolektivu, sociální klima ve skupině, resp. v předškolním zařízení, osobnost učitele a další.

Nejčastější problémy

U předškoláků se (podle odborné literatury) můžeme setkat s řadou poruch chování a emocionálního vývoje. Patří mezi ně hyperaktivita, která se projevuje motorickým neklidem. Děti při ní bývají neustále v pohybu, často mění činnosti, upoutávají na sebe pozornost a nemají zábrany.

Hypoaktivita se projevuje výraznou pasivitou dítěte, které je utlumené, jsou mu lhostejné podněty z okolí, je nemluvné, celkově neobratné a v jeho chování je výrazně patrná pomalost. Další poruchou chování je dětský vzdor, neposlušnost a výbuchy zlosti. Dítě není schopno respektovat pravidla nastavená dospělými, nedokáže se přizpůsobovat a mívá záchvaty zlosti. V případě, že se setkáme s úmyslným a záměrným ubližováním, jedná se o agresivitu, která může mít podobu fyzickou nebo slovní. Poruchou chování je i úmyslné lhaní, které může vycházet z psychopatologie jedince či ze špatného vý­chovného vlivu.

Mezi poruchy chování řadíme i výraznou uzavřenost dítěte. Příčinou nadměrné stydlivosti dítěte může být osobnostní nastavení dítěte, ale také nesprávný výchovný vliv a nedostatek kontaktů s vrstevníky. Můžeme se setkat i s úzkostností a strachem. Dítě se může bát konkrétních věcí, nebo se u něj úzkost projevuje „jen tak“, bez příčiny. Lze se také setkat s projevy dětské neurózy, která vychází ze zacyklené úzkosti a patologických strachů a projevuje se nechutenstvím, tiky, zadrháváním nebo pomočováním přetrvávajícím po 4.–5. roce života. S problémy s chováním se můžeme setkat i u dětí, jež jsou dlouhodobě nemocné nebo se z dlouhé nemoci zotavují; projevuje se u nich únava z dlouhodobé zátěže, oslabení, zvýšená dráždivost a někdy i pocity méněcennosti, náladovost či plačtivost.

Problémy v citovém vývoji a v chování dětí z mateřských, základních a středních škol se na Slovensku zabývají centrá pedagogicko­-psychologického poradenstva a prevencie – CPPPaP. V rámci odborného semináře pro učitelky MŠ, který se konal v říjnu 2009, jsme provedli výzkum týkající se potíží v chování u dětí předškolního věku. Výzkumu se zúčastnilo 69 vyučujících z vesnických i městských mateřských škol okresů Spišská Nová Ves a Gelnice. Zajímalo nás, s jakými problémy v oblasti chování se v zařízení, kde pracují, setkávají nejčastěji, a čím jsou podle nich zapříčiněny problémy v chování u předškoláků. Ptali jsme se i na to, zda v případě vážných problémů dítěte s chováním nebo ve specifických dovednostech (motorika, řeč, sebeobsluha…) o této skutečnosti informují rodiče a jak rodiče na tuto zpětnou vazbu reagují. Zjišťovali jsme též, zda si pedagogové myslí, že se problémy v chování předškolních dětí dají odstranit nebo částečně vyřešit, či zda se podle nich řešit nedají. Z výzkumu vzešlo 51 dotazníků, který vyplnily učitelky mateřských škol s praxí od 1 roku do 35 let; mezi respondenty nebyl žádný muž.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 4/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!