5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Přetěžování a nejistota mohou způsobit, že se dítě začne světa bát

Přetěžování a nejistota mohou způsobit, že se dítě začne světa bát

Autor: Marie Těthalová | Datum: 11.3.2009 | Vydání: 3/2009

Bojíte se, máte někdy z něčeho strach? Asi bychom nenašli člověka, který by na tuhle otázku odpověděl jednoznačně „ne“. Strach nás může paralyzovat, ale také nám pomáhá přežít. O strachu, úzkosti a potřebě bezpečí a jistoty jsme si povídali s psychologem Janem Vymětalem.

Co si můžeme představit pod slovem „strach“?

Strach známe všichni z vlastní zkušenosti, která nám říká, že to je prožitek, pocit, něco, co důvěrně známe. A kromě toho i určitý způsob jednání, reagování. To vše, co jsem jmenoval, tvoří jeden celek - tedy to, co prožíváme, a to, jak jednáme. Nechybí zde ani stránka, kterou v moderní psychologii označujeme jako kognitivní. Strach je tedy tvořen prožitkem, chováním a tím, co s ním souvisí po stránce poznávací, například obavné myšlenky. Strach přichází, vnímáme-li ohrožení. Emoce, mezi které strach bezesporu také patří, jsou těsně propojeny s naším tělem, v němž jsou ukotvené. U člověka, jenž prožívá silné obavy, shledáváme vyšší krevní tlak, dochází k tachykardii, může zblednout, pociťuje sucho v ústech, rozšiřují se mu zřítelnice a ve výčtu psychosomatických souvztažností bychom mohli ještě dlouze pokračovat.

Tedy to, co se mi děje v hlavě, to, co se mi děje v těle, a to, co jsem se naučila?

Dá se to tak říci. A také je v tom trochu toho, s čím přicházím na svět. Dispozice ke strachu je dána biologicky, tedy konstitučně, nechci ovšem tuto stránku příliš zdůrazňovat, protože s ní se dá nesnadno něco udělat. My lidé máme tendenci „svádět“ na dědičnost a biologii i věci, které s nimi nijak nesouvisejí, nebo jen vzdáleně. Mnohdy se vyhýbáme odpovědnosti za své jednání, třeba za výsledky výchovy našich dětí. Ovšem strach je pro nás ohromně důležitý, kdyby nebylo strachu, asi tady už nejsme. Je to něco, co přispívá velkou měrou k formování osobnosti člověka, signalizuje nebezpečí, má funkci ochrannou a nejednou motivuje i naše jednání. Strach je - stejně jako bolest - červenou na semaforu. Říká nám: „Pozor! Zastav se! Nebezpečí!“

Občas se setkám s tím, že se někomu strach líbí, je mu příjemný.

Strach může být i příjemný, bojíme se vlastně docela rádi, je to i vzrušující. Rády se bojí děti i dospělí. Vzpomeňme na pohádky, horory a vůbec zábavné pořady, jež přitažlivosti úzkosti a strachu využívají. K tomu, aby strach byl pro nás příjemně vzrušující, ho musí být „snesitelně“ a divák či posluchač sám v bezpečí domova, kina či divadla. Dítě by se ve zvýšené míře nemělo bát samo, měla by u něj být maminka, tatínek, starší sourozenec a podobně. Ovšem se strachem se to nemá přehánět, což platí zejména u dětí předškolního věku, jejichž fantazie je opravdu bohatá a strach je může doslova zaplavit. Pokud je častěji vystavujeme podnětům, které v nich vyvolávají strach, tak se mohou stávat úzkostnějšími, trápit se různými obavami, později pochybami o sobě, svět se pro ně stává místem nejistým a nebezpečným.

Můžeme nějak rozlišit úzkost a strach, nebo jde o různá jména jednoho jevu?

Strach je konkrétní, proto ho také relativně lépe snášíme. Víme, čeho se bojíme, co nás ohrožuje, a můžeme s tím něco dělat; děti k tomu pochopitelně a obvykle potřebují pomoc vrstevníků, případně dospělých. Úzkost je naproti tomu něco neurčitého, co nemůžeme identifi kovat, nevíme, čeho se bojíme. Proto úzkost také hůře snášíme, protože neodhadneme, „odkud to přiletí“. Přechod mezi úzkostí a strachem není úplně zřetelný. Bojíme se smrti, je to strach, nebo v nás vyvolává myšlenka na naši konečnost úzkost? Smrt jsme z vlastní zkušenosti (se sebou samými) nepoznali, bojíme se neznámého. Vzpomeňme onoho řeckého a logického výroku: „Smrt se nás vlastně netýká, neboť jsme-li zde my, není tu smrt, a je-li zde smrt, pak nejsme už my“ (výrok představitelů stoicismu, filozofi cké školy z helénistické doby - pozn. red.). Umírající to však příliš neuklidní. Můžeme mít obavy z umírání, z toho, že bude strastiplné, ale strach ze smrti (nikoli z umírání), tedy z neznáma, je vlastně úzkostí. Úzkost a strach se spolu mísí a z toho také plyne, že spolu hodně souvisí, jedno může přecházet ve druhé. Úzkost vede k celkovému znejistění, pro které je příznačný pocit tísně, sevřenosti; úzkost evokuje slova úzký, těsný.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2009
nebo v On-line archivu.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!