5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > První lásky na pískovišti

První lásky na pískovišti

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 9.6.2010 | Vydání: 6/2010

Řekne-li se první láska, nemusíme si představovat jen školáky. Mnozí poznali svou první lásku už v mateřské škole. Chodili na procházku ruku v ruce, společně plácali bábovičky a tvrdili, že se spolu jednou ožení. City předškolních dětí bychom neměli zlehčovat, ale ani jim připisovat atributy vztahů dospělých. Nejlepší přístup? Žít a nechat žít.

První lásky na pískovišti

Ani ne tříletý Jeník se okamžitě vrhá na hračku v babiččině altánku. „Jé, tlaktol!“ říká nadšeně a už drandí po prkenné podlaze. „Moc se mi líbí pozorovat, jak si vnoučata vybírají hračky – jen co začnou lézt, přesně poznáte ten rozdíl mezi klukama a holčičkama,“ tvrdí paní Zdena. V zahradním altánku pro ně má připravenou farmu – domečky, stáje, dřevěné postavičky hospodyně, hospodáře, různá zvířátka, traktor a náklaďák. Má sedm vnoučat a všichni chlapečci zcela neomylně zamíří k technice, zatímco holčičky sáhnou po figurkách. „Nikdo jim přitom nikdy nevnucoval, s čím by si měli nebo neměli hrát,“ říká jejich babička.

Předškolní věk ale není typický jen identifikací s vlastním pohlavím, logicky na ni navazuje zájem o příslušníky a příslušnice pohlaví opačného. Nejprve holčičky a kluci navzájem zkoumají své tělesné odlišnosti – v případě dětí, které nemají vhodný objekt zkoumání doma ve vlastním sourozenci, je často objevitelským prostředím mateřská škola. „Už mezi nejmenšími dětmi ve školce by měly být nastavené vztahy mezi chlapečky a holčičkami a ujasněna pravidla chování. A opomenout bychom přitom rozhodně neměli například pravidla chování na záchůdcích. Právě tady nejčastěji dochází ke vzájemnému okukování, na které si potom někteří rodiče stěžují,“ říká poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková. V podobných situacích nejčastěji vystupují v roli stěžovatelů tatínkové holčiček, pokud se o něčem podobném dozvědí. V poněkud extrémním případě, na který si psycholožka vzpomíná, chtěl šestiletý chlapeček po holčičkách, aby na dětské toaletě obdivovaly jeho „pindíka“. Podobné situace je nezbytné regulovat a předcházet jim. V teplém počasí mohou k podobným aktivitám svádět například i méně přehledné keře lemující plot školní zahrady – a tak nejjednodušší prevencí je mít všechny děti na očích. Nicméně zájem o druhé pohlaví mívá už ve školce také druhou, emocionální dimenzi, v níž sexuální impulzy v dospělém slova smyslu nejsou vůbec přítomné.

Jsme máma a táta

„Stává se, že už v mateřské škole vznikne té­měř nerozlučná dvojice – holčička a chlapeček, kteří si spolu rádi hrajou, třeba i na mámu a na tátu. Říkají, že se mají rádi a že se jednou spolu vezmou. Tomu bych nebránila,“ říká psycholožka Halíková. Ostatně, hezké vzájemné vztahy, respekt, slušnost, zdvořilost, pomoc a spolupráce mezi lidmi obecně, v rodině i mezi partnery a kamarády do výchovného programu mateřské školy patří. A v takovém širším rámci není od věci zmínit i to, že Honzík a Jaruška se k sobě pěkně chovají, oč je to lepší, než když se kluci a holky vzájemně strkají, hádají se nebo se jeden druhému posmívají.

V některých školkách dokonce učitelky po­dobné první dětské lásky podporují natolik, že si s dětmi zahrají na svatbu a zmíněné nerozlučné dvojice, případně další dobrovolníci dostávají roli ženicha a nevěsty.

„Kluci jako ženichové museli na zahradě natrhat kytku a paní učitelka nám pomáhala dělat věneček z pampelišek pro nevěsty. Pak jsme udělali takovou frontu. Ženich s nevěstou přišli, slíbili paní učitelce, že na sebe budou vždycky hodní, a všichni jsme se napili šťávy,“ líčí pětiletá Jolanka s nadšením. Doktorka Halíková z podobně pojatých svatbiček ve školce úplně nadšená není. Nevadí jí ani tak fakt, že by si měly dvě předškolní děti před kamarády a učitelkou cosi slavnostně slíbit, spíše upozorňuje, že pro některé děti, které by se taky chtěly „ženit“, nebo častěji „vdávat“, ale nenacházejí vhodný protějšek, může být podobná hra velmi zraňující. „V tu chvíli se může takové dítě cítit odstrčené, méněcenné proto, že ono svatbu nemá – a to je mnohem větší riziko, které převáží nad veselím ostatních,“ dodává odbornice.

V širším kontextu

Přesto svatební obřad a manželský slib nemusí být ve školce tabu. Důležité je zasadit je do vhodného kontextu a zajistit, aby role v rámci této hry byly dostupné všem holčičkám a klukům. „Svatba se může objevit v rámci pohádky – a pokud si ji s dětmi hrajeme, můžeme klidně v jedné verzi do role ženicha a nevěsty, prince a princezny obsadit nerozlučnou dvojici Jarušku s Honzíkem. Primární je ale pohádkový děj, ne snaha zinscenovat obřad těmto dvěma dětem,“ říká psycholožka.

Velmi přirozeně se dají využít i situace běžného života – pokud se například vdává paní učitelka nebo některá zaměstnankyně mateřské školy, mohou se děti přijít podívat na obřad, následně si o tom vyprávět, malovat učitelku jako nevěstu a svatební scénku si v různém obsazení sehrát. Pozornost bychom přitom však měli věnovat nejen úlohám nevěsty a ženicha, které děti přirozeně nejvíc upoutají. Můžeme si také povídat o tom, kdo je svědek, co to znamená a jaké má úkoly, co při obřadu dělají rodiče (a proč někdy pláčou, i když nejsou smutní), kdo je oddávající a o čem mluví, co všechno patří ke svatebnímu obřadu, jaké kdo zná svatební zvyky atd.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!