5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Psychický nebo pedagogický problém přes noc nezmizí

Psychický nebo pedagogický problém přes noc nezmizí

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 7.2.2014 | Vydání: 2/2014

Konstatuje to dětský psycholog Václav Mertin. Učitelům, kteří se setkají s novou, údajně zázračnou metodou, radí, aby byli obezřetní a při své práci se opírali především o vědecké poznatky.

Psychický nebo pedagogický problém přes noc nezmizí

Tvrdíte, že by se učitelé měli zajímat o poznatky, které přináší věda. Jak to myslíte?

Úplně každá výchovná a vzdělávací praxe, dokonce i ta, kterou uskutečňují děti nebo jejich rodiče, stojí na nějaké teorii, případně na výzkumných údajích. Dotyční si to přitom obvykle nemusejí uvědomovat a určitě by se tomuto mému pohledu bránili. Vždyť také mnozí dospělí vytýkají akademikům, že jejich myšlenky jsou sice zajímavé, ale nemají žádný velký vztah k praxi všedního života. Pravda, laici nemají povinnost přemýšlet o tom, ze které teorie vycházejí, možná ji ani neznají. Jenže učitel je profesionál, nejvyšší odborník na vzdělání a musí proto vědět, co a proč vlastně dělá. V čem by se jinak lišil jeho přístup od přístupu neodborníků? Neměli bychom zapomínat, že praktická činnost se kupředu neposouvá sama ze sebe, ale právě díky faktickým výzkumným poznatkům, posunům v názorech, tedy i díky teoriím… Proto se také někdy říká, že nejvýhodněji investované peníze jsou právě do základního výzkumu.

Když učitelka mateřské školy nutí dítě, aby jedlo maso, tak sice na první pohled vychází z evidentního empirického faktu, že naprostá většina lidí v naší společnosti maso jí. Ve skutečnosti je za tímto názorem skryta myšlenka, že ten, kdo se odlišuje, je nenormální (ne jen jiný než já) a je proto nutné ho „vyléčit“. Také „ví“, že rodiče jsou moc povolní, dítě rozmazlují, což pokládá za špatné a ona jako odbornice je zde proto, aby dítě napravila.

Když rodiče bijí dvouleté dítě za to, že rozlilo skleničku s pitím, prokazuji neznalosti vývojových možností dítěte. Ono ještě nemusí mít motorické dovednosti. A když je má, protože je šikovné, tak ve dvou letech je nemá tak zautomatizované, aby zohlednilo všechny okolnosti, takže pak se snadno stane, že nějaký pohyb nevyjde.

Když rodiče kazí prvňáčkovi prázdniny za špatné vysvědčení, říkají vlastně, že ono samo je zodpovědné za svůj život. Jenže podle této logiky by tedy už sedmileté dítě mohlo mít pravomoc kouřit, volit poslance, dívat se na televizi podle svého uvážení. Jestli mu to nedovolujeme, tak i u školního učení bychom měli přijmout podstatnou část odpovědnosti za výsledek.

Dnes by snad nikoho nenapadlo věřit, že Země je placatá, přestože z dobré rozhledny vidím na desítky kilometrů daleko vcelku rovnou plochu. Jenže podobně se klidně dětem vysmíváme, bijeme je, odpíráme jim svou lásku, přestože se ukazuje, že je to právě pozitivní přístup, který umožňuje žádoucí rozvoj dítěte. Tak jako není možné, abychom nevyužívali podstatnou část vynálezů, ani v pedagogice a psychologii nezůstala poznatková základna na úrovni devatenáctého století. Učitel je skutečně praktik, není primárně ani výzkumník ani teoretik, přesto by měl nechat svou činnost ovlivňovat novějšími poznatky.

Pokud se jako učitelka setkám s nějakou novou, lákavou metodou, která má údajně mým žákům pomoci s jejich problémy, co bych měla dělat? Vrhnout se do toho po hlavě, nebo hledat nějaké další informace? A kde a jak?

Jednoznačně musíte hledat dostupné informace u kolegyň, v odborné literatuře, na internetu, často jsou ochotní pomoci i učitelé na vysokých školách. Pak byste měla poctivě vyhodnotit možná rizika metody – vedlejší účinky, škodlivost –, požádat o souhlas ředitelku školy a posléze i rodiče. Následně musíte pečlivě sledovat postup prací, reakce dětí, výsledky apod. Kdybychom chtěli být rigorózní, měla byste po určité době své zkušenosti zveřejnit v podobě odborného příspěvku. Vím, že psaní je pro učitele velmi náročná činnost, stačila by aktivní účast na odborné konferenci, nebo alespoň sdělení při poradě ve škole. Zveřejnění umožňuje odborné veřejnosti kriticky posoudit výsledky i průběh ověřování, což na druhé straně tvoří východisko postupů, které jsou založeny na ověřené praxi – používá se termín evidence based practice – a které se stále více prosazují i v pedagogické praxi.

Mohu nějak poznat, že ta nová, mocná metoda asi nebude tak skvělá, jak se o ní tvrdí?

Žádná metoda není tak skvělá, jak se na první pohled a v prvních chvílích jejího použití může zdát. U každé metody na začátku funguje u tvůrců i u příjemců silněji pozitivní očekávání, nadšení, tedy i lepší výsledky než tomu je později. Mluví se o placebo efektu. U oponentů se naopak můžeme setkat s výraznějším apriorním odporem vzhledem k neznalosti a jisté nechuti k novým postupům. Teprve když metodu začne používat širší učitelská veřejnost, se ukáže, jaký přínos skutečně má. Vždy by mělo vzbudit naše podezření, když je metoda inzerována jako úžasná, zcela nová, je avizováno, že vyřeší všechny problémy v konkrétní oblasti, například ve čtení, s chováním, s nesoustředěností. Ještě podezřelejší by mělo být, když se zdá, že nikdo nebude muset vynaložit žádné velké úsilí a přesto dojde výsledku – bude celou noc spát a naučí se cizí jazyk, zhubne. Podobně bychom měli zbystřit, když si někdo začne veřejně stěžovat, že ho akademická obec odmítá ze závisti, neochoty opustit tradiční přístupy, zkostnatělosti, strachu z konkurence… Není vada, když se poznatky o nových pedagogických metodách objeví v běžných sdělovacích prostředcích, naopak jsme za to většinou vděční. Problém je, když se informace o nové úžasné metodě objevují pouze v televizi nebo v novinách.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2014nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!