5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Rozvod je stejně traumatizující jako válka

Rozvod je stejně traumatizující jako válka

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.10.2010 | Vydání: 8/2010

Co pro člověka znamená rodina? A proč je potřeba, aby každý měl „své“ lidi, kteří k němu mají blízko a záleží jim na něm? Na otázky týkající se rodiny a vztahů a také problémů, jež mohou nastat, pokud se rodině nedaří, odpovídá psycholog Oldřich Matoušek.

Rozvod je stejně traumatizující jako válka

Proč žijeme v rodině? A jaký má rodina smysl?

Kdybychom se ohlédli do nejstarších časů, objevíme tam jednotku, která by asi nekorespondovala s tím, jak rodinu vnímáme. Najdeme tam spíše velké skupiny. Taky když se podíváme třeba do Amazonie, kde lidé žijí stále ještě v „rajském“ stavu, jejich kmeny mají 40 až 60 lidí. Z jistého hlediska tam menší rodiny vidíme, ale nejsou úplně stabilní a ve skupině je poměrně veliká kooperace. Mně se zdá, že tohle uspořádání odpovídá lidské přirozenosti. Tahle veliká skupina se v době, kdy se v ní objeví malé dítě, na to dítě soustředí. Čili ne jedna osamělá matka žijící v garsoniéře, ale několik lidí, kteří jsou nejspíše pokrevně příbuzní. A když dítě trochu povyroste, tak v té velké skupině navazuje další vztahy. Ale ve všech typech společnosti nemůže dítě dobře vyrůst bez podpory tohoto typu. To je bez debaty.

Je z psychologického hlediska rozdíl mezi rodinou biologickou a náhradní?

Z velkých výzkumů plyne, že tam, kde se o dítě stará nebiologický rodič, je pravděpodobnost, že výchova bude něčím ztížená, o něco vyšší. Biologická příbuznost je prostě výhoda. Máte v dítěti „uložené“ svoje geny, do kterých se přirozeně investujete, a když neinvestujete, tak to už musí být! Třeba porucha typu psychózy nebo nějaká velká osobnostní anomálie…

Dnes se z rodiny stává taková tekutá, postmoderní entita, do které vstupují a vystupují noví dospělí i děti… Nový člověk, který takto nastupuje do rozjetého vlaku, to nemá snadné.

Něco jiného jsou náhradní rodiny lidí, kteří se pro tuto dráhu rozhodnou, mají pro to svoje důvody, vidí v tom své poslání. Výhoda je, když jsou navíc zakořeněni v křesťanském světonázoru. Těmto lidem se výchova přijatých dětí může dařit, ale komplikuje se jim to tím, že dítě, které k nim přešlo, už má něco za sebou, a tím klade na rodiče větší nároky než „standardní“ dítě. Bylo třeba v kojeneckém ústav, v dětském domově, prošlo několika typy náhradní péče, má za sebou traumata. Tohle dítě je, jak říká John Bowlby, nositelem negativního vnitřního schématu, se kterým se náhradní rodiče potýkají. Ale oni jsou schopni to vyvažovat. Je důležité, aby měli dobrý systém podpory, prostě aby na těžkosti, které velmi pravděpodobně přijdou, nebyli sami.

Pěstouni ale na druhou stranu nemívají taková očekávání, jako mívají rodiče biologičtí nebo adoptivní, kteří dostali malé miminko.

Pěstouni, kteří mají v péči třeba pět dětí, některé vlastní a jiné nevlastní, mívají realistická očekávání. Ale bezdětný pár, kterému se nepodařilo mít děti a nemá rodičovskou zkušenost, může mít očekávání poměrně velká. A těžkosti, které mohou plynout z dispozic dítěte, s nimiž přišlo na svět, jim jejich situaci znesnadní.

Rodina je kombinace partnerství a rodičovství. Jak to spolu souvisí?

Partnerství představuje hlavní svorník dnešních křehkých rodin. Dnes rodina stojí a padá s emocionální bilance ve vztahu mezi dospělými. Jakmile je na jedné nebo druhé straně tato bilance výrazně v minusu, je velmi vysoká pravděpodobnost, že soužití skončí. Samozřejmě existují případy, že pokračuje dál, např. u některých týraných žen. V takovém vztahu se propojí slabosti jednoho s temnými sklony druhého. Pokud negativní vztahovou bilanci vnímá člověk, který je dostatečně sebevědomý, řekne si, proč bych měl v takové situaci setrvávat, nechat se deptat od někoho, kdo mně už nic dobrého nepřinese. A vidí, že dokonce i pro dítě bude lepší, když zůstane sám a přítěže nevyhovujícího vztahu se zbaví. Moderní sociální stát navíc dnes nabízí různé jisticí sítě, které člověka nenechají spadnout úplně na dno, i když není lehké, když osamělá žena vychovává dvě děti. Hlady neumře a nějakou střechu nad hlavou taky skoro vždycky má.

Partnerství je skutečně alfa a omega vztahu, ale rodičovství často ten vztah přežívá.

Řada žen má za dostatečnou životní náplň to, že mohou vychovávat děti. „Mám jedno dvě děti, mám kamarádky, práci, zájmy, svůj svět, a vystačím si.“ Pokud se ale ve vztahu děti neobjevily, žena si připadá špatně, zrovna tak jako když jí je padesát šedesát let a děti už ji nepotřebují.

Jaké jsou zdroje funkční rodiny? A co to funkční rodina vůbec je?

Funkční rodina je taková, která dokáže naplnit své základní funkce. A těch je dneska daleko méně než dřív. Když vás v roce 1770 nezajistila rodina, nezajistil vás nikdo. Byla byste ztracená, ve středověku byste byla „nepříslušný člověk“, jak se tehdy říkalo. Ale dneska máme stát, různé podpůrné systémy, kde se můžete zachytit, takže rodině zůstává jako hlavní funkce vychovávání dětí, v čemž je nenahraditelná, a pak ta vzájemná emocionální a ekonomická podpora všech členů rodiny. Pokud jsou naplněny tyto potřeby všech lidí, kteří tvoří rodinu, můžeme mluvit o funkční rodině. Z toho vyplývá, že někdy se lidé – hlavně dospělí – musejí nějak omezovat, vzdát se některých přání a cílů, aby to celé mohlo fungovat a aby si mohli zachovat společenství zvané rodina.

Právě schopnost vycítit, co druhý potřebuje, a naplňovat jeho potřeby i ve chvíli, kdy se do toho člověku nechce, rodině pomáhá udržovat stabilitu. Když do vztahu vstoupím se svým pevně daným programem, řeknu, že potřebuju tohle, tohle a tohle bez ohledu na všechno ostatní, je skoro jisté, že mi to nemůže vyjít. Tak přizpůsobivý protějšek prakticky neexistuje. V situacích, které nejsou lehké a které soužití v rodině nutně přináší, je schopnost vnímat potřeby druhých a jít jim nějak naproti, rozhodující.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!