5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > S hyperaktivním dítětem se nikdo nenudí

S hyperaktivním dítětem se nikdo nenudí

Autor: Marie Těthalová | Datum: 6.2.2008 | Vydání: 2/2008

Hyperaktivita, která se často pojí s poruchou pozornosti a chování, je leckdy velkým výchovným oříškem. Podle Hany Žáčkové však hyperaktivita není jen nevýhodou; hyperaktivní dítě získává ze světa mnohem více podnětů, a pokud se naučí se svou poruchou žít, vyroste z něj aktivní dospělý.

Co si můžeme představit pod pojmy poru-cha pozornosti a hyperaktivita?

Porucha pozornosti většinou ve školce ještě tolik nevadí; obtíže přináší až na základní škole. Hyperaktivita znamená, že dítě má poruchu aktivity – je příliš neklidné, živé, prostě aktivní, má zrychlené reakce. Ta porucha aktivity může mít i jinou podobu, hypoaktivní dítě se také špatně soustředí a reaguje pomalu. Oba projevy mají základ v poruše činnosti centrální nervové soustavy.

Hyperaktivní dítě má problém udržet se v klidu, nevydrží déle sedět nebo poslouchat, neustále s sebou „šije“. Navíc si ani nevydrží dlouho hrát, pobíhá od jedné věci k druhé, všechno chce vyzkoušet. Hyperaktivní děti bohužel také mívají problémy s chováním, mívají konfl ikty s ostatními dětmi a také afektivní záchvaty. Typická pro ně je i tzv. nízká frustrační tolerance – děti bouřlivě, neadekvátně reagují na malé, nepodstatné podněty. Vadí jim, že „není po jejich“, tak, jak si myslí, že by to mělo jít a být. A když se třída zabývá činností, která se jim nelíbí, vybuchnou… Také neumějí navazovat vztahy s ostatními dětmi, dá se tedy mluvit i o poruše sociálních vztahů a komunikace, a to už od raného věku, třeba od tří let. Některé z nich nedokážou navázat vztah s druhým dítětem jinak, než že k němu přijdou a kopnou ho nebo ho udeří. Výsledkem pak bývá rvačka a také to, že se jich úzkostnější děti bojí. Ani dospělí nepřijímají takové dítě úplně snadno – celkem pochopitelně jim vadí, že ostatním dětem ubližuje.

Kdo může poruchu aktivity diagnostikovat?

Základní diagnostika je úkolem psychologa a speciálního pedagoga, ideálně ze školského poradenského zařízení, kde je zajištěna týmová spolupráce všech odborníků. Doplňkovou diagnostiku provádí neurolog – tato porucha se projevuje v EEG nálezu. Poruchu aktivity také dokáže rozpoznat dětský psychiatr. První signály, že se „něco děje“, může vyslat i dětský lékař.

Co má udělat učitelka, pokud má pocit, že má ve třídě dítě s poruchou aktivity? Obrátit se na rodiče?

Myslím, že v tomto raném, předškolním věku je nezbytně důležité, aby se učitelka domluvila s rodinou na jednotném výchovném postupu. Hyperaktivita se do jisté míry dá ovlivnit výchovnými a speciálněpedagogickými postupy a pak případně také lehčí medikací. Ten jednotný postup je ale nenahraditelný. Rodiče často nevědí, jak s takovým dítětem správně jednat, jsou z něj někdy i unavení a většinou jsou pod velkým tlakem. Učitelka by měla vystupovat jako odbornice, poradit rodičům, jak dítě správně vést. Výsledkem by mělo být sladění výchovných postupů rodiny a školy.

Hyperaktivnímu dítěti hodně vadí dvojkolejnost výchovy. Tyto děti potřebují hranice a jejich důsledné dodržování. Vybavuje se mi případ, o kterém mi vyprávěla jedna učitelka z mateřské školy. Říkala, že se snažila s rodiči jednoho dítěte domluvit na společných pravidlech a hranicích, které by dítě mělo dodržovat, ale setkala se s tím, že rodina důsledná není. A i když rodiče dítěti vyhrožují různými zákazy, tak je nakonec nedodrží. To dítě pak neví, čí je, nemá jistotu, ale také se naučí té „měkčí“, nedůsledné strany využívat.

Hyperaktivnímu dítěti ale nejvíc vyhovuje, pokud má určitý stereotyp a klid. A jistotu získá především pomocí jednotné výchovy.

Proč je některé dítě hyperaktivní?

Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou, který se označuje známou zkratkou ADHD, má vždycky organický podklad; tím je lehké poškození centrální nervové soustavy. Dochází k němu v období před narozením dítěte a příčinou bývají různé problémy v těhotenství a negativní vlivy na plod, úrazy, nemoci nebo stres těhotné ženy. K poškození může dojít i při narození, většinou je příčinou nedostatek kyslíku neboli takzvané přidušení. Někdy můžeme ADHD pozorovat u dětí, které se narodily předčasně. Poslední rizikovou etapou je období raného vývoje centrální nervové soustavy, které trvá přibližně do jednoho roku dítěte; problémy mohou být vyvolány různými závažnými onemocněními a úrazy. Centrální nervovou soustavu může poškodit i velmi silná forma novorozenecké žloutenky; podotýkám, že opravdu ta velmi silná, ne jen nepatrné „zežloutnutí“, které se objevuje u většiny novorozenců. Zatím se moc nemluví o tom, že vývoj centrální nervové soustavy malých dětí může negativně ovlivnit i operace v raném věku dítěte spojená s dlouhou narkózou.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!