5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Šance pro indické děti ulice

Šance pro indické děti ulice

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.6.2013 | Vydání: 6/2013

Ročně se v Indii ztratí kolem 50 000 dětí. Další desítky tisíc pak sice nepřijdou o domov, stále mohou žít se svými rodiči, ale nemají šanci zažít podobné dětství jako jejich vrstevníci třeba z České republiky. Proč? Protože odmala musí pracovat.

Šance pro indické děti ulice

Dětem z chudých rodin a také dětem bez domova se v Indii věnuje řada dobročinných organizací. Jednou z nich je salesiánský BREADS, jehož střediska jsem mohla navštívit. BREADS má střediska v několika indických státech, já jsem se dostala do těch, která se nacházejí ve státě Karnataka, jež se bohužel drží na předních místech statistik týkajících se ztracených dětí a bídy. Například z oněch 50 000 ztracených dětí ročně je přibližně 33 % z Karnataky a okolo 37 % obyvatel tohoto státu žije pod hranicí chudoby.

Pozlátko velkoměsta

V Bangalore funguje Bosco Oniyavara Seva Kootta, středisko, které se stará o děti, jež přicestovaly do Bangalore. Detašované pracoviště má i na jednom z mnoha nástupišť hlavního bangalorského nádraží – budka, která vypadá podobně jako desítky kiosků s občerstvením nebo novinami, se stává dočasným útočištěm pro děti, které se vydaly do Bangalore „za lepším“. Přímo na nástupištích na děti „číhají“ agenti různých hotelů, restaurací, továren a obchodů a nabízejí dětem práci podobné té otrocké – děti často pracují pouze za „byt a stravu“. Salesiáni těmto dětem nabízejí pomoc – v jejich stanovišti na nádraží si mohou odpočinout, dostanou najíst a salesiáni je pak dopraví do některého z tranzitních domů, které v Bangalore mají. Pokud to jde, snaží se zkontaktovat rodiny malých uprchlíků a za spolupráce s místní policií se to v některých případech i podaří. Pokud se děti nepovede vrátit zpět domů, putují do některého ze zařízení pro dlouhodobou péči. Tam mají zajištěno nejen ubytování a stravu, ale samozřejmě také vzdělávání. A kolik dětí denně bangalorští salesiáni najdou? První dubnový den to bylo 21 kluků a dvě dívky a den předtím 34 chlapců a tři děvčata. Celkový počet dětí za duben 2013 je 532. V souhrnu za jednotlivé měsíce nejsou děti rozděleny podle pohlaví, ale podle informací od salesiánů jsou kluci „v přesile“. Jedná se většinou o děti ve věku 10–15 let, ale na ulici se ocitají i mladší.

V Bangalore jsem mohla navštívit Bosco Mane, což je tranzitní dům pro děti, které přijely do Bangalore a zatím se neví, kam půjdou. Mohou zde strávit přibližně pět dní, během nichž se jim věnují jak placení zaměstnanci Bosco Mane, tak salesiáni, kteří za svou práci nedostávají plat, a také dobrovolníci. V současné době zde působí například dvě studentky z Německa, ale docházejí sem i místní dobrovolníci, tedy Indové. Práce v tomto středisku musí být opravdu náročná, už proto, že děti do Bangalore přicestují často z opravdu vzdálených končin. A protože se v Indii mluví nejméně 23 jazyky a děti z venkova mnohdy neumějí slovo anglicky nebo hindsky (hindština je v některých částech Indie úředním jazykem), je potřeba, aby byl ve středisku stále někdo, kdo se dokáže domluvit s dítětem, které nemluví kannadštinou (oficiální jazyk Karnataky). Setkala jsem se tam se salesiánem, který kromě angličtiny, hidštiny a kannadštiny ovládá ještě pět dalších jazyků.

Co děti v Bosco Mane dělají? Od rána do večera mají nabitý program. Dobrovolníci a zaměstnanci střediska pro ně chystají různé hry, vedou je k dodržování základních hygienických návyků, procvičují s nimi například abecedu nebo číselnou řadu. Některé děti jsou vystresované. Měly jinou představu o tom, co je čeká ve velkém městě, a bojí se toho, co s nimi bude. Objevují se tam i děti s různými handicapy, které často nejsou vidět na první pohled. V indických salesiánských střediscích jsem viděla i mnoho dětí s fetálním alkoholovým syndromem – poruchou způsobenou matčinou konzumací alkoholu v těhotenství. Tyto děti mívají snížený intelekt a poruchu chování. Handicap je doprovázen typickým vzhledem (plochý obličej, široký kořen nosu). Alkoholismus je podle indických salesiánů velkým problémem jejich země. Často pijí celé rodiny a rodiče pak nejsou schopni poznat, že jejich dítě přišlo domů opilé. A děti zase nepovažují pití za nic nebezpečného, protože ho vidí odmala u rodičů. Alkohol je sice v indických obchodech drahý a těžko dostupný, fungují zde ale různé domácí palírny. Před dvěma lety se v Karnatace potýkali se sérií otrav podobnou naší podzimní metanolové kauze, ovšem v mnohem větším měřítku – mrtvých nebyly desítky, ale stovky.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!