5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Sebehodnocení je důležitá část pedagogické práce

Sebehodnocení je důležitá část pedagogické práce

Autor: Marie Těthalová | Datum: 5.10.2011 | Vydání: 8/2011

V žádném oboru nevystačíme s tím, co jsme se naučili ve škole. Průběžné vzdělávání je pro řadu pedagogů samozřejmostí. Aby ale jejich práce byla opravdu efektivní, potřebují nejen vzdělání. Měli by se čas od času zastavit a zamyslet se nad tím, jak pracují.

Sebehodnocení je důležitá část pedagogické práce

Proč by měl pedagog hodnotit svou práci? K čemu mu je sebereflexe dobrá? Zeptala jsem se PhDr. Zory Syslové, Ph.D., z katedry primární pedagogiky PedF MU v Brně. „Proto, aby si uvědomil, co z jeho přístupů k dětem jim v jejich rozvoji pomáhá a jak, a co naopak může na děti působit jako ‚brzda‘. V posledních letech, kdy probíhá transformace našeho školství, je na pedagogy naloženo množství nových požadavků. Když se podíváme do Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), vidíme, že přináší změny v přístupech k dětem v mnohém velmi odlišné od přístupů minulých. Jen namátkou – plánování, které má vycházet z potřeb dětí a ze situací, v nichž se děti nacházejí (nikoli z ‚časově tematických plánů‘), a samozřejmě také z podmínek školy a jejího zaměření (školní vzdělávací programy). Rozvoj dítěte je zaměřen na osobnost dítěte a položení základů klíčových kompetencí (tedy nikoli na realizaci jednotlivých výchovných složek, jako tomu bylo dříve). Individualizace vzdělávání vyžaduje daleko větší zaměření na dítě (diagnostické dovednosti, znalosti vývojové psychologie) a zcela jinou organizaci vzdělávacích činností (odklon od hromadných frontálních činností) atd.

Vzhledem k průměrnému věku učitelek MŠ (44 roků), které mají dlouhodobé zkušenosti s prací podle Programu výchovně­-vzdělávací práce pro jesle a mateřské školy (1984), může být problematické odklonit se od zaběhnutých způsobů práce. Právě záměrná sebereflexe může pomoci s postupným zaváděním změn – uvědoměním si, co z mých přístupů už je v souladu s požadavky RVP PV a kde mě ještě ‚tlačí bota‘.“

Může být ale sebehodnocení objektivní? Jak si nastavit kritéria? „Sebehodnocení zpravidla spočívá v tom, že učitelka konstatuje, že se jí podařilo zapojit všechny děti nebo že se jí výsledek či průběh práce s dětmi líbil. Takto prováděné sebehodnocení však ke změnám nepovede. Upřímně řečeno, měnit zaběhnuté stereotypy určitě nepatří k činnostem, které bychom označili pojmem ‚líbí se mi‘. A ‚zapojit všechny děti‘ zase nemůže být kritériem pro individualizaci vzdělávání, spíše naopak. Stanovit si kritéria, která by mohla pomoci k uvědomění si pokroků a pozitiv ve vzdělávací práci učitele, a současně také k uvědomění si nedostatků, je jedním ze zásadních kroků pro provádění objektivního hodnocení,“ vysvětluje Zora Syslová. A dodává, že odborníci (především z řad psychologů) hovoří o tom, že sebehodnocení v podstatě nemůže být objektivní. „Vždy se v něm bude promítat subjektivní pohled na sebe sama a je ovlivněno množstvím dalších okolností a procesů – například ochotou jedince zabývat se sám sebou, ochotou a připraveností ke korekci vlastních postojů, specifičností osobnostních vlastností a kauzálních atribucí, dostatečným množstvím a charakterem podnětů k sebereflexi.“ Odbornice zmiňuje i další problém týkající se tvorby sebehodnotících kritérií. „Zatím neexistuje oficiální ‚rámec‘ profesních znalostí, dovedností a postojů učitelů mateřských škol, potřebných pro demokratizaci a humanizaci školství, ze kterého by školy mohly vycházet při tvorbě vlastních kritérií pro hodnocení práce učitele.

V současné době mohou hledat inspiraci pouze z RVP PV (například v kapitole Specifika předškolního vzdělávání, metody a formy práce nebo v rizicích jednotlivých vzdělávacích oblastí, v psychosociální podmínce či kapitole Povinnosti předškolního pedagoga) v odborné literatuře, která se zabývá soudobými přístupy ke vzdělávání dětí. Kritéria sama o sobě však nestačí. Už jsem bohužel mnohokrát viděla, jak si učitelka bez uzardění vyhodnotila, jak je empatická, umí naslouchat a podobně, přestože tomu tak nebylo.“

Co tedy může pomoci, aby bylo hodnocení co nejobjektivnější? Zora Syslová si myslí, že je potřeba více pohledů na práci učitele. „K tomu nejzásadnějšímu patří hospitace ředitele MŠ, ale také vzájemné hospitace mezi učiteli. Jedním z nejefektivnějších nástrojů je vzájemná spolupráce mezi školami nebo pomoc hodnotitele zvenčí neboli ‚kritického přítele‘. V každém případě by do hodnocení měli být zapojeni také rodiče. Jednoduše řečeno – čím více pohledů na práci učitele, tím objektivnější bude jeho hodnocení.“

Hospitace ale mnozí učitelé nepovažují za příležitost ke zpětné vazbě. Potvrzuje to i Zora Syslová. „Autoritativní ředitel, který není dobrým ‚lídrem‘ či ‚koučem‘, může takovou hospitací, nebo spíše pohospitačním rozhovorem nadělat víc škody než užitku. Pokud ředitel není schopen dát učiteli konkrétní zpětnou vazbu o jeho práci, hledá jen nedostatky, kritizuje či používá obecné hodnocení, je hospitace pouze administrativní zátěží, a může působit dokonce demotivačně. Také vzájemné hospitace učitelů v prostředí soutěživosti a rivality mohou být spíše zkázou než užitkem. Pro objektivní hodnocení je tedy nejprve nutné vytvořit prostředí, kde jsou lidé skutečně týmovými hráči (především ředitel), dokážou hovořit otevřeně i o nepříjemných věcech a chybu berou jako součást života umožňující další zkvalitňování.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • byrokracie navíc 21.10.2011, 22:55 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!