5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Spokojenost není jediným kritériem kvality

Spokojenost není jediným kritériem kvality

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 9.5.2014 | Vydání: 5/2014

Pro některé učitele je právě úsměv a spokojenost dítěte to, co je vede k domněnce, že jejich pedagogická práce je kvalitní. Zora Syslová z brněnské Masarykovy univerzity ale tvrdí, že dětem se může líbit leccos. A pedagog by měl podle ní o své práci neustále přemýšlet.

Spokojenost není jediným kritériem kvality

Můžete na začátku vysvětlit, co se skrývá pod pojmy evaluace a autoevaluace?

Začala bych slovem, které užíváme běžně, a to je hodnocení. Učitelka ve škole hodnotí děti, jejich pokroky a chování. Učitelku a to, jak pracuje, hodnotí zase ředitel nebo ředitelka, nebo ji může hodnotit někdo z kolegů. Učitelé mohou společně hodnotit podmínky vzdělávání a k tomu mohou přizvat i rodiče. Ve škole tedy probíhá hodně hodnoticích činností a aktivit, a pokud tyto aktivity tvoří nějaký systém, říkáme tomu evaluace. Evaluace je odbornější výraz, který se u nás opravdu moc nepoužívá, a dal by se vyjádřit pojmem systematické hodnocení. A když řekneme, že hodnotíme svoji školu, jedná se o autoevaluaci. Školský zákon ale používá i termín vlastní hodnocení školy.

Podle čeho má učitelka evaluaci provádět?

Učitelka by měla především vědět, co chce hodnotit, protože to „co“ ji směřuje ke způsobu, jakým bude evaluaci provádět. Například když si chce vyhodnotit, zda využívá partnerský přístup, nebo je stále autorita, potřebuje k tomu nějaká měřítka nebo kritéria. S učitelkami někdy mluvím o tom, že máme tendenci hodnotit pomocí výrazů „líbilo se mi to“ nebo „podařilo se mi to“, ale pokud nevíme, co znamená partnerský přístup, může se nám bohužel líbit i ten autoritativní přístup, protože si jej prostě neuvědomujeme. Nebo pokud si například řeknu: „Ano, individualizuji vzdělávání.“ Opět je nutné si jasně vymezit, co to znamená a podle čeho to poznám.

Hodnocení je vždy do určité míry subjektivní. Nehrozí u autoevaluace a evaluace, že si začneme situaci „lakovat na růžovo“?

To se podle mého názoru stává. Setkávám se jak s učitelkami, které se nadhodnocují, tak s těmi, jež se podhodnocují. A to velmi souvisí se sebevědomím i se zkušenostmi, které mají. Někdo například nepřipustí, aby děti něco dělaly samy, protože má tu zkušenost, že když to někdy dětem umožnily, někomu se něco stalo. Proto se toho bojí. V mateřské škole by evaluaci měla napomoci týmová práce. Když se učitelky domlouvají o tom, co bude v jejich škole znamenat například partnerský přístup a individualizace vzdělávání, tedy stanovují si nějaká měřítka či kritéria, pomůže jim to objektivizovat samotné hodnocení. Ale vždy to bude do určité míry subjektivní.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 5/2014nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Spokojenost není jediným kritériem kvality 19.5.2014, 11:37 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!