5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Společenská pravidla nám usnadňují život

Společenská pravidla nám usnadňují život

Autor: Marie Těthalová | Datum: 5.3.2008 | Vydání: 3/2008

Ladislava Špačka známe nejen jako mluvčího bývalého prezidenta Václava Havla, ale především jako propagátora a učitele společenského chování. Povídali jsme si o tom, proč se věnuje právě etiketě a proč bychom měli znát pravidla chování ve společnosti.

 Co si můžeme představit pod pojmem etiketa?

To je sice obecná, ale důležitá otázka. Spousta lidí se v pojmu etiketa pořádně neorientuje, plete si ho třeba s etikou, což je nauka o morálce. Etiketu můžeme popsat jako soubor norem, které se vytvořily během historie a které určují jakási pravidla vzájemného vycházení člověka s člověkem. Člověk je tvor společenský, zoon politikon, jak říkal Aristoteles, a náš život je plný kontaktů s druhými lidmi, při nichž narážíme na různé hrany, které představují různé zájmy a preference konkrétních lidí. Etiketa je pomáhá obrušovat a zjemňovat; usnadňuje tak lidem život. Je to podobné jako s pravidly silničního provozu: nikdo nepochybuje o tom, že je praktické vědět, které auto vjede do křižovatky první.

V lidském chování však spousta lidí pravidla podceňuje a teprve ve chvíli, kdy se dostanou do trapné situace, při které sice nejde o plechy ani o život, ale jen o znalost pravidla, kdo by měl vstoupit nebo podat ruku jako první, o tom začnou přemýšlet.

Etiketa člověku pomáhá osvobodit se od nejistoty… Někdy se mě lidé ptají, jestli mě protokol na Hradě nesvazoval. Odpovídám jim, že právě naopak, protokol mě uvolňoval. Kdybych nevěděl, jaká pravidla platí, tak se budu stále kontrolovat a nebudu se soustředit na jednání. Hlídal bych se, pokukoval bych po ostatních. Když přijdu do restaurace, tak neuvažuji nad tím, co si počít s různým stolním náčiním a příbory, nepřemýšlím, jestli je můj rohlík ten vpravo nebo vlevo, protože to je – s prominutím – samozřejmost. Představte si ale člověka, který se dostane do podobné situace a ta pravidla nezná. Ten je pak ztracen, neustále se kontroluje, případně sní rohlík svému obchodnímu partnerovi, což není šťastný začátek večeře, a tak se dostává do stresu. Já jsem ale uvolněný, odlehčený a mohu se věnovat okouzlování svého protějšku na sto procent. Pokud se člověk musí neustále kontrolovat, je upachtěný, těžkopádný, chybí mu lehkost…

Berete tedy etiketu jako něco, co vám usnadňuje život.

Ona usnadní život každému, navíc činí člověka oblíbeným, příjemným a úspěšným.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodl společenské chování propagovat, věnovat mu svůj profesní život?

Chtěl jsem lidem pomoci. Já jsem prostě takový osvětový typ, jsem pedagog, učil jsem 18 let… Když jsem odešel z Hradu, začal jsem navštěvovat různé společenské akce a pozoroval jsem, jak někteří lidé tápou, stojí třeba u rautového stolu a nevědí, co si mají počít s překládacím příborem, viděl jsem, jak mají muži špatně uvázané uzly na kravatě, prostě tisíce detailů. A udivovalo mě, že to ti lidé nevědí. Přemýšlel jsem, co bych mohl udělat pro to, aby lidé získali povědomí o tom, jak se chovat, a vznikl nápad na televizní seriál o etiketě. Tohle byl první projekt, ale já jsem pokračoval dál, cítím jistou oddanost této věci a snažím se šířit osvětu, kudy mohu.

Určitě vás k tomu nepřivedla jen ta – jak říkáte – osvětová činnost, ale měl jste vztah k etiketě už v sobě.

Ano, to je pravda. Ostatně pro každou činnost je potřeba určitá dispozice, nadání. Odmalička jsem do sebe vsakoval rodinný rituál – my jsme obědvali a večeřeli v jídelně, na stole s moltonem. Víte, co je molton?

Asi nějaký servis?

Ne, to tedy ne, musíte studovat mou etiketu (usmívá se). Molton je plstěná podložka pod ubrus a používá se proto, aby sklenice a příbory neklepaly o desku stolu a neklouzaly. Stolování je pak komfortnější. Můj otec byl obyčejný úředník, ale měl doma rozvěšené obleky a dbal na to, aby byl stále upravený. Když si šel ráno koupit noviny, vzal si sako a kravatu; vrátil se, odložil sako a kravatu a četl si. A já jsem už odmalička tyhle věci pozorně vnímal. Nedávno jsem se sešel s bývalými spolužáky z gymnázia a jedna moje spolužačka mi povídala: „Tys to měl vždycky v sobě! Pamatuji si, jak jsme šli jednou do parku a najednou na mě ‚utrousil‘ ptáček a měla jsem něco na rameni. Tys mi to setřel kapesníkem.“ Ptala se mě tehdy, co s tím kapesníkem udělám, a já jsem jí odvětil, že ho vyhodím. Správný gentleman přece vždycky nosí dva! A vidíte, že tenhle zvyk mám dodnes (sahá do kapsy a ukazuje dva pečlivě složené bílé plátěné kapesníky). Vždy jsem býval považován za galantního člověka, který se chová slušně a solidně. Možná právě i to mě později přivedlo na Hrad. Tam jsem měl možnost pravidla etikety vnímat víc, chodil jsem na různé obědy a večeře, diplomatická jednání, stýkal jsem se s lidmi z různých kulturních okruhů – křesťanských, euroatlantických, muslimských, hinduistických, buddhistických, latinskoamerických… – a všechny tyhle kulturní odlišnosti mě zajímaly. Tohle všechno jsem v sobě střádal a bylo jen věcí určitého impulzu, kdy se to zúročí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!