5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Terapie je východiskem z rodinné krize

Terapie je východiskem z rodinné krize

Autor: Marie Těthalová | Datum: 4.6.2008 | Vydání: 6/2008

Kudy ven ze začarovaného kruhu trápení a bolesti? Jednou z možností, kterou mohou využít lidé potýkající se s problémy, je rodinná terapie. Se Šárkou Gjuričovou, jež této práci zasvětila svůj profesní život, jsme si povídali o tom, co rodiny přivádí do terapie a jak jim lze pomoci.

 Zabýváte se rodinnou terapií. Co si pod tím můžeme představit?

Rodinná terapie by se dala popsat jako přístup, který pracuje s problémem. Může probíhat ve zdravotnickém kontextu, v našem centru nebo „pod hlavičkou“ psychologické poradny či výchovného zařízení. Pracuje se při ní se všemi, jichž se problém týká, a to bývá reálná rodina, tedy nejenom individuální klient. Často se do problémové situace snažíme vnést širší nebo jiný pohled. To je pro lidi, které něco trápí, hodně těžké.

Zmiňujete, že pracujete s reálnou rodinou. Znamená to, že nemusí jít o rodinu biologickou?

Samozřejmě. Pracujeme s rodinou, jež se sociálně utvořila (tedy i s adoptivními a pěstounskými rodinami; pozn. red.), i s lidmi, kteří jsou pro konkrétní dítě důležití. Někdy přicházejí i učitelé, měli jsme tu dokonce i výchovné poradce nebo školní psychology.

Rodinu většinou tvoří matka, otec a dítě nebo děti. Jaká je role jednotlivých „prvků“ rodiny?

Nejsem zastánkyní rigidně vymezených rolí; domnívám se, že dnešní doba vyžaduje poměrně velkou dávku pružnosti. Pokud jsou rodiče ve svých primárních rolích maximálně zastupitelní, matka zvládne i některé „mužské“ činnosti jako ježdění autem či drobné opravy a otci nedělá problémy zůstat s dětmi na víkend a uvařit pro ně, je to velká výhoda pro život všech členů rodiny.

Setkáváte se určitě i s dětmi, které žijí ve střídavé péči rodičů. Jak děti zvládají, že žijí nějaký čas s maminkou a pak s otcem?

Nechtěla bych to paušalizovat, ale pokud to dobře zvládnou rodiče, tak s tím nemají problém ani děti. Pokud se rodiče dokážou mezi sebou domlouvat, je to dobře; v opačném případě dítě zákonitě začne se situací manipulovat. Vybavuje se mi příhoda jedné malé prvňačky, která tatínkovi říkala, že razítko s opičkou v notýsku znamená jedničku. Tatínek se však dokázal zeptat maminky, která mu vysvětlila, že razítko opičky se dostává za zlobení. Kdyby si to nemohli říct, po čase by se možná potýkali s většími problémy. Pro střídavou péči se také musí vytvořit podmínky; těžko to jde uskutečnit, když dítě musí třeba od jednoho rodiče dlouho dojíždět do školy. Docházela k nám rodina, která střídavou péči řešila; sice se rodiče snášeli opravdu špatně, ale žena si po rozvodu našla byt v blízkosti původního bytu a děti to měly k oběma rodičům blízko. Pochopitelně se občas něco nepovedlo, táta třeba dětem něco obarvil v pračce, ale v zásadě to šlo.

Co se stane s dítětem, jehož rodiče nedokážou naplnit svou rodičovskou roli nebo funkci? A co vlastně jsou ty rodičovské funkce?

To je dobrá otázka; to, co je důležité pro výchovu dítěte, je kulturně a historicky tak proměnlivé… Zůstává jediná jistota - dítě potřebuje mít pevný vztah k někomu blízkému a potřebuje mít příležitost i k tomu, aby se mohlo učit. Mělo by mít dostatek podnětů a zároveň se cítit bezpečně. Ovšem to, jak se tyto základní předpoklady realizují, je pokaždé jiné. Nedá se ani říci, že děti této doby a tohoto prostředí potřebují „to a to“; záleží na konkrétním dítěti a konkrétní rodině… S každým dítětem se rodina dostává do jedinečné, neopakovatelné situace…; základní potřebou je blízkost a vztah.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!